Iluzi o bezplatném českém zdravotnictví rozbíjejí denně desítky čtenářských ohlasů. V redakci se hromadí stížnosti na požadavky nemocnic: někde chtějí jen přinášet plenkové kalhotky, jinde si přímo řeknou o stovku na den nebo o sponzorský dar.
„Neplaťte, nemusíte,“říká ministryně Milada Emmerová. Pacienti ale platí. „My nikoho nenutíme, lidé platí dobrovolně,“říkají nemocnice.
Někteří pacienti jsou k tomu ale dotlačeni. Bezplatné české zdravotnictví pokročilo až do fáze, kdy se dá hovořit o vydírání pacientů. Upozornili jsme na to před týdnem, když jsme zveřejnili první část nekonečného seriálu čtenářských ohlasů.
Na článek ale zareagovali i lidé z ministerstva zdravotnictví - tam se o zvláštní praxi některých nemocnic ví, ale zatím se s tím nic nedělá.
Prý kde není žalobce, tam není soudce. Vítězslav Klíma z tiskového oddělení ministerstva označil článek dokonce za „hnusnou podpásovku“.
Ozval se také ředitel z nemocnice v Hořicích v Podkrkonoší Ladislav Dytrych. Ten oproti útokům a mlžení z ministerstva nabídl skutečnou otevřenost: „Přijeďte se podívat, jak to funguje u nás. My nemáme co skrývat.“
Příbuzní jako hyeny? Hořická nemocnice se 120 lůžky pro dlouhodobě nemocné má za sebou podařenou rekonstrukci.
Ředitel Dytrych si zakládá na tom, že se jí daří být solventní, ačkoliv nemocnice funguje bez výrazných dotací od státu či kraje.
On i personál jsou na to pyšní. „Byla tu nedávno paní ministryně a pochválila nás. Když to vyšlo v novinách, dali jsme to na nástěnky na chodbách.
To s tím vaším článkem udělat nešlo,“zažertoval Dytrych. Jádro problému je podle něj v tom, že stížnosti nepíší sami pacienti, ale jejich příbuzní.
„To je zavádějící,“upozornil Dytrych. Podle jeho zkušeností jsou příbuzní leckdy hyeny, kteří starého příbuzného doslova vycucají.
„Jen co pacientovi přijde důchod, objeví se někdo z rodiny a vybere si ho,“uvedl Dytrych a doložil svá slova kopiemi účtů některých pacientů. Výběry opravdu následují hned další den potom, co peníze dorazily na konto.
Podle Dytrycha je takových příbuzných dokonce většina. „Třeba dnes je zákaz návštěv, kvůli chřipce. Počkejte, až skončí - to tu bude stát na ty důchody přímo fronta,“prorokuje Dytrych, kterému se nelíbí, že na nemocných někdo takto profituje.
Vezměte si mé peníze Pacienti ale dávají peníze i nemocnici. A ne zrovna malé. Za prosinec loňského roku se přes sedmdesát darů poskládalo do částky přesahující 130 000 korun.
„Není předpis, který by říkal, že se nesmí něco dát dobrovolně,“říká k tomu Dytrych. Stojí si ale za tím, že v jejich nemocnici žádný nátlak na pacienty neprobíhá.
„Za ostatní nemocnice bych pochopitelně ruku do ohně nedal. Ale tady se na nikom nic nevymáhá. U nás pacienty informujeme o té možnosti, a oni pak chtějí dát dar,“vysvětluje Dytrych.
Za peníze se přikupuje nadstandardní vybavení: lepší nábytek, květináče, ubrusy a záclony. „Rozhodně na těch penězích nejsme životně závislí. Pokud by sponzorské dary ustaly, nestane se nic. Poběžíme dál. Jen se nepořídí nějaké věci,“dodává Dytrych.
„To, že si řeknete o dar, to není nic nevhodného. Kdo si neřekne, nemá. Ale nikdy tím není podmiňován příjem pacienta,“argumentoval zastupující primář Adámek.
„Na nástěnkách vždycky visí seznam dárců za minulý měsíc. A někteří tam pak prostě také chtějí viset. Tak sepíšeme darovací smlouvu, a v nemocnici se tak vylepší prostředí,“popisuje situaci vrchní sestra Helena Suchá.
Mezi pacienty Na odděleních hovořím s několika pacienty. Jsou se zdejší péčí spokojení, ale stále se mi nedaří narazit na nikoho, kdo by nemocnici poctil sponzorským darem.
„Kde bych na to vzala? Z důchodu?“ptá se devadesátiletá stařenka. Přesto mají v Hořicích darů čím dál víc. V prosinci roku 2003 bylo dárců čtrnáct, letos už to vyskočilo na číslo 78.
Na seznamech, které jsem viděla, byly dárcovské příspěvky nejčastěji kolem tisícovky měsíčně, ale jsou tu i lidé, kteří od roku 2002 platí 4000 korun.
Co že je těch dárců čím dál víc? V Hořicích pro to mají své vysvětlení: charitativní cítění českého národa vzrůstá.
„Lidé platí víc než kdy dřív. Dáváme peníze na povodně, na Asii,“vypočítává Adámek. Nezní to úplně přesvědčivě.
Ministerstvo nic neví Personál nemocnice se shoduje v tom, že zadlužení zdravotnictví trpí i tím, že na ministerstvu neznají realitu.
„Snažte se zjistit si, zda je tento požadavek oprávněný. Jsem si jista, že ve většině případů není. Vždyť na přímý zdravotnický materiál na interně pro pacienta a den je 100 Kč!“napsala Emmerová čtenářům našeho listu.
V hořické nemocnici to vidí jinak. „Nemají přehled, kolik co stojí. Plenkové kalhotky jsou teď nebezpečný odpad, jeho likvidace vychází na 15 korun na pacienta za den,“doplnila ekonomka Iva Václavíková.
„Když se říká, že to má zaplatit stát, tak ať to zaplatí. Ale ať nedává půlku,“postěžoval si k tomu Adámek. Podle Dytrycha je současný stav socialističtější než za socialismu.
Tehdy se po třech měsících hospitalizace začala půlka pacientova důchodu vracet zpátky státu. „Jak zapojit pacienta, to je ta otázka. Na Slovensku zavedli razantní opatření - a ukázalo se, že to jde. Za návštěvu lékaře se platí 20 korun a za jeden den v nemocnici 50,“říká Dytrych.
Současné vedení ministerstva asi zdravotnictví z krize nevyvede: Emmerová vytrvale odmítá jakékoliv úvahy o spoluúčasti pacientů, a to i přes doporučení Světové banky. „Naslibovat lze cokoli, ale hlasy nechce ztratit nikdo. Do voleb se nestane nic,“uzavřel Dytrych.
Kdy Počet Vybráno dárců za měsíc (v Kč)
Prosinec 2002 11 12 600 Listopad 2003 11 15 500 Prosinec 2003 14 13 600 Listopad 2004 70 110 000 Prosinec 2004 78 134 500
Sponzorské dary pro nemocnici v Hořicích v Podkrkonoší. Tabulka dokumentuje jejich strmý vývoj - převážně se jedná o částky ve výši 750 až 3000 korun, nejčastější „sazba“daru v posledním roce je 1500 Kč. Za poslední rok mají v hořické nemocnici o 400 procent drobných sponzorů víc.
Rovnost