Od počátku letošního roku patří krajům nemocnice, které do té doby zřizoval okres. Mají formu příspěvkových organizací a většinou jsou zadlužené. Kraje se převzetí nemocnic v tomto stavu bránily a dodnes trvají na tom, že by stát měl dluhy vzniklé do konce předchozího roku uhradit.
Co s nemocnicemi dál? Některé kraje se rovnou klonily k jejich převodu na obchodní, nejčastěji akciové společnosti, většinou ale s rozhodnutím vyčkávaly.
Vesměs při tom ovšem netušily objektivní skutečnost, že nemocniční zdravotní péče a zdravotnická doprava jsou segmenty zdravotní péče, které jsou prakticky deset let podfinancovány. Již tři roky je k dispozici studie dopadů vstupu do EU na veřejné zdravotní pojištění, vyžádaná Radou hospodářské a sociální dohody ČR, ve které se konstatuje neprofitabilita obou sektorů a upozorňuje se na možné negativní důsledky v dalším transformačním procesu.
V posledních týdnech nicméně dochází k rychlé a radikální změně. Dnes je již většina krajů rozhodnuta převést nemocnice většinou na akciové společnosti. Co je k tomu vede?
Kraje se poprvé dostaly k roční uzávěrce nemocnic a měly možnost seznámit se s hospodářským výsledkem, často ve formě hospodářské ztráty za minulý rok, a rovněž s údaji o kumulativní ztrátě za uplynulá léta. Tato čísla kraje již před časem odhadly a publikovaly zejména na podporu svého požadavku na pokrytí ztráty státem.
Za druhé mají kraje za sebou projednávání rozpočtů nemocnic - příspěvkových organizací. Managementům nemocnic zadaly úkol předložit vyrovnané rozpočty. Řada ředitelů tento úkol nesplnila, označila jej za nereálný a plánovala letošní rok ve světle reality - nezměněného rozsahu poskytované péče, stejného systému úhrad zdravotní péče a loňského výsledku. Tam, kde ředitelé poslechli zadání, se rozpočty již na počátku roku rozcházejí s realitou.
Rady zastupitelstev krajů také měly možnost seznámit se s výsledky hospodaření nemocnic za první měsíce roku. Dozvěděly se většinou, že situace se nezměnila, že nemocnice jsou přes přijatá opatření ve ztrátě, jejich výkonnost dokonce klesá a ztráta se jeví být někdy i větší než v uplynulém roce. Běžnými prostředky se zkrátka změnit způsob hospodaření nemocnic krajům zatím nepodařilo.
Odbory přitom - přestože odpovědnost nenesou - opakovaně a nahlas upozorňovaly na chyby systému a řadu chybných rozhodnutí na poli legislativním i v exekutivě. Při schválení druhé etapy reformy veřejné správy, v rámci které došlo k přechodu nemocnic na kraje, současné problémy předpověděly. Jejich vyjádření však vedení Ministerstva zdravotnictví vždy označovalo za poplašnou zprávu.
Kraje pochopily, že jejich povinnost pokrýt ztrátové hospodaření příspěvkových organizací znamená pro rozpočet kraje katastrofu. Vždyť loňská ztráta nemocnic je obvykle nominálně vyšší než rozpočet kraje nebo jeho část tvořená z výnosů z daní. Proto se krajští radní rozhodli pro radikální krok - oddělit hospodaření nemocnic od krajských rozpočtů změnou hospodářsko-právní formy organizace. A protože stát jim dodnes nenabídl formu veřejné právnické osoby pro provozování veřejných služeb, rozhodují se pro formu, která jim umožní provozovat nemocnice jako podniky (ostatně obdobně se rozhodl stát v případě Českých drah). Protože však hrozí nebezpečí, že na některé z nemocnic bude muset být prohlášen konkurs, radní se rozhodli, že do akciových společností nevloží nemovitý majetek, aby alespoň ten zachránili pro kraj a budoucí řešení zdravotnických a sociálních služeb.
Jenže zdravotnická péče je veřejnou službou a transformace nemocnic na akciové společnosti, jejichž účelem je dosahovat zisk, není vhodná. Negativní dopad takovýchto vynucených rozhodnutí pocítí jak pracovníci ve zdravotnictví, tak i pacienti.
Jiří Schlanger, Hospodářské noviny, 5.5.2003
Autor je předsedou Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR