Potká to každého. Přerod z hvězdy předvolebních debat a mítinků v představitele exekutivní moci je bez výjimky bolestivý. Namísto vzletných slibů přijdou kompromisy, namísto ideálů reálpolitika.
Ještě bolestivější je tato transformace v případě, že dotyčný nešťastník postavil svou volební kampaň na tvrzení, že nebyl, není a nebude politikem, a také v případě, že se stane ministrem financí. Obě tyto přitěžující okolnosti potkaly Andreje Babiše, není tudíž divu, že jeho střet se skutečností je ještě tvrdší, než jsme byli zvyklí.
Jedním z prubířských kamenů přerodu z podnikatele v podnikatelepolitika se pro něj stává zdravotnictví. Strážce státní kasy čelí požadavku ministra zdravotnictví na 2 miliardy korun, jimiž je třeba zalátat výpadek příjmů nemocnic plynoucí ze zrušení poplatků za pobyt v nemocnici. Andrej Babiš už prohlásil, že konec tohoto poplatku byl chybou. A trápí Svatopluka Němečka tím, že dělá drahoty a volá po hledání rezerv uvnitř jeho resortu.
Tvrďácká póza
Je to zajímavý souboj. Tradiční populismus ČSSD, která se před volbami bála po zásahu Ústavního soudu proti stokoruně vrátit nemocniční poplatek na 60 korun, se střetává s populismem nového typu, jejž pěstuje Babišovo ANO a který je založen na prostinké premise, že všichni politici kradou, a když zrovna nekradou, tak alespoň nehorázně plýtvají. Tato premisa se více či méně okatě uplatňuje i na koaliční partnery, takže Andrej Babiš může docela snadno hrát tvrďáka, který jen tak nepustí chlup a naučí své vládní kolegy šetřit.
Tuto pózu je po jistou dobu nutné držet, protože ho dostala tam, kde je, ale dlouho to nevydrží. Realita, na niž narazil, je totiž taková, že nemocnice ony 2 miliardy potřebují, a to rychle. V resortu asi ještě nějaké rezervy budou, to ano, ale stěží bude možné je mobilizovat v řádu dnů či týdnů. Navíc při všech výhradách proti děravému zdravotnickému systému mu nelze upřít, že si do rezerv v posledních letech docela sáhl.
Rychlé a dlouhé peníze
Babišova rétorika je silná, ale jeho pozice slabá. Dobrovolně vlezl do vlády, která se nikdy netajila tím, že problémy zdravotnictví chce řešit zvýšeným přísunem veřejných peněz a ničím jiným. Pokud by se příliš dlouho tvářil, že jej Němečkovy požadavky překvapují, usvědčil by se jen z toho, že jako ministr financí nečetl nejen státní rozpočet, ale ani programové prohlášení vlády.
Hereckou etudu na téma přísného muže lze pochopit jako úlitbu voličům, pokud by se ji však rozhodl dohrát do důsledků, ohrozil by nejen nemocnice, ale i koalici a vládu. To si s velmi vysokou pravděpodobností nedovolí. Ne kvůli 2 miliardám. Je to mimochodem méně než 1 procento tržeb Agrofertu, Babišovou optikou tedy drobné.
I tyto drobné však názorně ilustrují trápení, jež Andreje Babiše ve funkci čeká. Vládní sliby – zdaleka nejen ve zdravotnictví – budou drahé a budou vyžadovat „rychlé“ peníze, mají-li se naplnit včas, aby udělaly dojem. Zatímco z Babišova vysněného zvyšování efektivity a boje proti plýtvání plynou – i když se mu bude dařit – peníze „dlouhé“, na něž se bude čekat měsíce a roky. Tento rozpor, který si vláda sama dala do vínku, bude ministru financí působit bolehlav, dokud bude v úřadu. Dvě miliardy pro nemocnice jsou jenom takové zahřívací kolo.