OTÁZKA: Tvrdíte, že zdravotnické stavby patří mezi vůbec nejnáročnější architektonické oblasti. Proč?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Jsou to z provozního hlediska velice složité stavby. Figuruje v nich mnoho souběžných požadavků. Do středověku byl pacient stacionární jednotka, dnes se převáží na specializovaná vyšetření. V nemocnici se nám proto pohybují pacienti na lůžku, ošetřující personál, návštěvy, do toho se dopravuje pětkrát denně jídlo, zdravotnický materiál, odpady, chorobopisy a tak dále. V klasické krajské nebo okresní nemocnici bylo tohle všechno vedeno na úrovni terénu. V moderních nemocnicích se snažíme jednotlivé způsoby dopravy segregovat, aby nedocházelo ke kolizím. Pokud rychlá záchranná služba jede na urgentní příjem, nesmějí jí cestou překážet kolony vozidel. Samostatný vjezd má hospodářská část nemocnice, kudy přichází veškeré zásobování a současně se odváží odpad, případně prádlo, pokud nemocnice nemá vlastní spalovnu a prádelnu. Vedle těchto požadavků technické povahy je potřeba podpořit vztah pacienta a ošetřujícího personálu. Když jsme dali sestrám na lůžkových stanicích krokoměry, ukázalo se, že za směnu kolikrát nachodí i pětadvacet kilometrů. Od personálu, který je uběhaný, nemůžeme čekat velkou empatii. Je na nás, abychom jim kvalitním uspořádáním nemocnice ušetřili zbytečnou námahu.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Mají nemocnice nějaká národní specifika? Jsou české nemocnice jiné než třeba anglické či finské?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Z provozního hlediska jsou si velice podobné. Lůžková jednotka či ošetřovatelská stanice má všude na světě kolem třiceti lůžek. I její organizace je stejná – například z požárních důvodů musí mít únikové cesty do obou stran, takže na obou stranách najdete schodiště. Nemocnice jsou dobře čitelné budovy a řekl bych, že ve vyspělých zemích jsou v základních znacích stejné. Rozdíly spočívají spíše ve vybavení, barevnosti nebo materiálu.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Lze říci, že nemocnice, jejich stav a úroveň, odrážejí některé obecné charakteristiky společnosti?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Obecně se říká, že architektura je obrazem společnosti. Zde to samozřejmě platí také. Zejména z hlediska vybavení a míry přizpůsobení nejnovějšímu rozvoji medicíny, protože to bezprostředně závisí na finančních možnostech. Společnost, která si více hledí svých nemocnic a jejich kvality, je rozhodně vyspělejší. Dokumentovat to lze na první republice, kdy se postavila většina krajských a okresních nemocnic, které slouží dosud. Tehdy jsme měli tak vyspělé zdravotní pojišťovnictví, jaké USA a jiné státy nemají dodnes. Podle výstavby nemocnic, která byla v té době opravdu na vysoké úrovni, lze vidět, že první republika měla v této oblasti jasné cíle.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Jakou úroveň má česká nemocniční architektura ve srovnání se světem?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Máme velmi zdařilé realizace právě z období první republiky. Jsou to zejména funkcionalistické stavby. Krásná je například Dětská nemocnice v Brně od architekta Bedřicha Rozehnala nebo realizace architektů Čermáka a Paula, Adámka či Kozáka. Ale kvalita nemocnic byla do jisté míry sledovaná i za minulého režimu. Mnoho zajímavých staveb vzniklo po válce na Slovensku, kam byl za trest přeložen český architekt Gustav Paul a vychoval tam generaci vynikajících zdravotnických architektů. V té době šla na Slovensko polovina státního rozpočtu, takže byly peníze na realizaci. Nemocnice v Banskej Bystrici nebo Košicích jsou myslím provozně i architektonicky srovnatelné s tím, co se tehdy stavělo na západě. Naše zdravotní architektura byla kvalitativně lepší než ve zbytku socialistického bloku. Téměř výhradní monopol na projektování nemocničních staveb v Československu měl do roku 1989 specializovaný projektový ústav – Zdravoprojekt. Mělo to ale i výhody, protože díky tomu tehdy zdravotnické stavby kreslili většinou lidé, kteří opravdu věděli, co kreslí.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Dnes už tomu tak není?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Dnes, kdy pro architekty není práce, hrozí nebezpečí, že si na podobný úkol troufne i člověk, který se zdravotnické problematice dosud nevěnoval. Udělat projekt nemocnice ale znamená mít k dispozici mnoho specialistů a spolupracovníků. Když něco nefunguje, zjistí se to až po uvedení do provozu a bývá velmi komplikované vadu odstranit. Nedávno například kolegové odstraňovali problémy v náchodské nemocnici a téměř to nebylo možné.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Jaké jsou české nemocnice? Co je jejich hlavní nedostatek z hlediska architekta?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Většina prvorepublikových nemocnic byla postavena takzvaným pavilonovým systémem, kdy jsou na určitém pozemku rozmístěny jednotlivé budovy rozdělené podle medicínských oborů. Běžný pavilon tehdy zahrnoval i vlastní komplementární část, tedy vyšetřovací a léčebné zázemí. Názor na organizační uspořádání nemocnic se však měnil. Nejdříve přišla doba, kdy se začalo tvrdit, že všechno, co lze, má být centralizováno, v současné době se zase předpokládá, že je třeba centralizovat jen to, co je nutné. V naší realitě se jedná především právě o rekonstrukci a přestavbu prvorepublikových pavilonových nemocnic. Většinou se doplní nový komplementární pavilon a restrukturalizuje se vnitroústavní doprava. Jedním z prvních příkladů je rekonstrukce nemocnice v Ostravě-Fifejdách. Pavilony jsou propojeny v prvním nadzemním podlaží a nákladní doprava se přesunula do podzemí. Rekonstrukce a dostavba stávajících nemocnic bude i v budoucnu hlavním požadavkem na architekty zdravotnických staveb.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Mají takovou schopnost přizpůsobení i nemocnice z pozdější doby?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Ve druhé polovině 20. století se od pavilonového systému postupně přecházelo k systému monobloků, který vznikl v USA. U nás moc monoblokových nemocnic nemáme – v Praze jen Motol, jinak to byly spíš ty nově postavené nemocnice na Slovensku. Ukázalo se, že mají řadu závažných nedostatků. Především byly energeticky nesmírně náročné. Aby mohla velká monobloková nemocnice fungovat, bylo třeba udržovat mnoho klimatizovaných prostorů a výškových výtahů. Kdyby došlo k odpojení elektřiny, na náhradní zdroj by se jen dooperovalo a pak mohli nemocnici zavřít. Kompaktnost systému s sebou nese také hygienická rizika. Diskutovalo se i o dalších aspektech, určitou roli hrál třeba neblahý psychický dopad na pacienty a personál, lidé si v takovém zařízení připadali jako součástka v ohromném odosobněném stroji. Ale definitivní ránu dala monoblokovým nemocnicím energetická krize. Dnes z hlediska organizace ošetřování upřednostňujeme multiblokový či polyblokový systém, který využívá výhody obou předchozích uspořádání, tedy pavilonového i monoblokového.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Moderní zdravotnické zařízení je trvale se rozvíjející organismus. Co to pro architekta znamená?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Nemocnice stárne už na papíře, v době projektu. Zdravotnická technologie se obnovuje každé 2 až 3 roky. Monobloky, jež se stavěly i deset let, nebyly schopné udržet krok s rozvojem medicíny ani do svého zprovoznění. Poslední velký monoblok, který se stavěl ve Vídni, po dostavbě ještě asi čtyři roky uváděli do provozu. Zdlouhavost byla dalším důvodem, proč se od monoblokového systému výstavby upustilo. Obecně lze ale říci, že lůžková jednotka, pokud je z hlediska provozu a skladby dobře navržena, má poměrně velkou trvalost. Když se podaří dobře vybavit pokoje, správně založit hygienické zázemí a vyřešit komunikační napojení na ostatní složky, je to svým způsobem něco jako hotel a žádné razantní zásahy nebývají nutné. U vyšetřovacího a léčebného komplementu je ovšem potřeba mít vnitřní flexibilitu, protože existuje předpoklad, že tyto části se budou měnit. S budoucími změnami se musí počítat už v konstrukci objektu, která musí vnitřní přestavby umožnit.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Které změny máte na mysli?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
V dnešní době jsou to především změny diagnostických a léčebných přístrojů, které jsou důsledkem pokroku v medicíně a souvisejících vědních disciplínách, fyzikálních i přírodovědných. Například radiodiagnostika se výrazně proměnila s nástupem nových technologií, jako je počítačová tomografie a magnetická rezonance, včetně skenování obrazu. Také se automatizuje laboratorní vyšetření – dřív měla každá nemocnice velkou laboratorní část, pak se ale objevily automatické analyzéry a další přístroje a úplně se změnily prostorové nároky na tuto činnost. Například nemocnice v Heidelbergu posílá všechny vzorky potrubní poštou do objektu rekonstruovaného z bývalých garáží, kde se automaticky zpracovávají. Tím se ve vlastních nemocničních objektech uvolnily poměrně velké kapacity, jež lze využít pro nové léčebné metody, například v chirurgii spojené s jednodenní hospitalizací, tedy pro minimálně invazivní metody endoskopické a laparoskopické operativy, jež méně zatěžují organismus pacienta a zkracují dobu léčení. Pro architekta to znamená, že těmto metodám musí vytvořit stavebnětechnické zázemí a navázat jej na provoz nemocnice.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Stavební strukturu nemocnic v minulosti mnohokrát ovlivnily vědecké teorie a objevy, namátkou třeba anestezie, laboratorní a zobrazovací metody, ozařování… Která otázka zkoumaná současnými vědci má podle vás do budoucna potenciál zásadně změnit vnitřní uspořádání zdravotnické stavby?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Asi největší pokrok, na který dosud čekáme, by mohly přinést výsledky z genetiky a molekulární biologie. Pokud se splní naděje vkládané do těchto výzkumů, změní se možná systém ošetřování nemocných a léčby vůbec. V případě, že se začnou používat kmenové buňky a bude možné orgány buď vypěstovat mimo tělo, nebo léčit v těle touto metodou, odpadne velká část tradičních zákroků interní medicíny i chirurgie. To by bezpochyby přineslo změny ve vnitřní struktuře zdravotnických budov.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Nemocniční budova staršího data může dojít do fáze, kdy již její funkčnost nebude dostačovat k modernímu výkonu lékařské péče. Co potom s tím?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Když se vyčerpá vnitřní flexibilita, buď musí být možnost nemocnici některým směrem přistavět, nebo se prostě bude muset postavit nová. U nás takovou razantní asanaci neznám, ale v zahraničí je řada příkladů, kde k tomu došlo: Norimberk, Drážďany, Karlsruhe… Část odborné veřejnosti říká, že nemocnice se má po dvaceti letech celá přejet buldozerem a postavit znovu. S tím nesouhlasím, znám renesanční i barokní nemocnice, které dodnes úspěšně fungují – vezměme například pražskou divizní nemocnici na Karlově náměstí. Myslím, že i ve starých objektech se dá dosáhnout modernizace, ač jen do určité míry.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Jak se mění nároky na architekta a architekturu ve zdravotnictví?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Hodně se hovoří o humanizaci zdravotnických staveb. Už není všechno bílé, všichni nenosí bílé pláště, vybavení není jednobarevné. Také vnímám zřetelnou snahu co nejvíce přiblížit společné prostory civilnímu prostředí. V zahraničí v tomto směru existují zajímavé kultovní realizace. Například nemocnice Norimberk Jih je kobercová zástavba s vnitřními atrii a s krytou ulicí, kde sídlí prodejny, trafika či knihovna. Taková vybavenost v nemocnicích dřív nebyla a pacienti, kteří nemusejí ležet, to dost využívají. Jiným příkladem je dětská nemocnice L’hôpital universitaire Robert-Debré v Paříži, která mimochodem stojí také na ploše po asanaci starého nemocničního areálu a jejíž vnitřní prostory zahrnují i dětská hřiště. Stírá se institucionalizace, nemocnice už není tak neosobní.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Jedním z relativně nových prvků, s nimiž musí moderní zdravotnická architektura počítat, je hrozba teroristického útoku. Jak se projevila v práci architektů?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Teroristický útok na monoblokovou nemocnici by měl bezpochyby velmi ničivé následky. Kdyby studená válka kdysi přešla v horkou, monoblokové stavby by byly daleko citlivější. I to patřilo mezi důvody, proč se od tohoto systému upustilo. U pavilonových nemocnic by s největší pravděpodobností došlo k destrukci jen určité budovy. Bezpečnostní hledisko se dnes projevuje například v ochraně vstupů na lůžkové jednotky, které jsou kontrolované a zabraňují vstupu nežádoucích osob. Standardem je vstup osazený zvonkem, aby sestra na stanovišti měla možnost si přes kameru návštěvníka prohlédnout nebo s ním promluvit, než jej pustí na oddělení.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Dnešní doba je vlastně spíše dobou rušení nemocnic. Mají vaši studenti vůbec perspektivu, že jejich návrhy nezůstanou jen na papíře?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
S vývojem medicíny se výrazně zkracuje délka hospitalizace, to je fakt. Všude ve vyspělém světě se také objevují tendence omezit pobyt v nemocnici na diagnostiku a zákrok, ale doléčení směrovat k domácí péči pod dohledem dojíždějícího kvalifikovaného týmu. Potřeba standardních lůžek ve zdravotnických zařízeních se snižuje. Navíc u nás máme od první republiky poměrně dobře stabilizovanou síť nemocnic. Poslední nová nemocnice na zelené louce vznikla v Domažlicích, je dílem architektů Dandy a Kovaříka a myslím si, že další hned tak nebude. Moji studenti tak pravděpodobně nebudou mít podobnou šanci, jakou dostal před válkou třeba architekt Rozehnal. Ale zdravotnická zařízení musejí trvale regenerovat a neustále dohánějí vývoj medicíny. A v té revitalizaci nemocničních souborů je architektury také dost. Z nedávné doby můžeme vzpomenout třeba na dostavby nemocnic v Hradci Králové, Kladně nebo Mladé Boleslavi. To jsou z architektonického hlediska zdařilé realizace ateliéru DOMY.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Jak získává architekt představu o tom, co lékař k práci potřebuje? Jaké zdroje informací o medicíně používáte?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Architekt by především měl mít dostatek zkušeností z oboru zdravotnických staveb. Dále je možné čerpat z literatury a z analýzy nových realizací, samozřejmě jsou nutné konzultace s příslušnými vedoucími lékaři. Zásadní je poučit se z chyb, které se objevily u předchozích staveb. Je zajímavé, že řadu velmi důležitých informací, především z provozu lůžkových jednotek, je možné získat od vrchních sester.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: V architektuře se někdy stává, že uživatel stavby je rukojmím architektovy umělecké vize – stručně řečeno atraktivní, ale nepraktické. Stává se to i v oboru zdravotnických staveb?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Bylo by hrozné, kdyby se to mělo stát. Žádný fatální příklad naštěstí neznám. Řekl bych, že architekti, kteří kreslí nemocnice, nemohou být exhibicionisté.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Zůstává architektura pouze v závěsu za vývojem medicíny, tedy reaguje zpětně na nové požadavky zdravotnictví, nebo sama také lékařství ovlivnila?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Podle mé zkušenosti architektura medicínu vždy dohání, protože ten rozvoj je nesmírně rychlý. Práce architekta spočívá spíš v možnosti vytvořit ono prostředí pro humanizaci léčby, přistoupit k pacientovi jako k biosociální jednotce, která přemýšlí, cítí a má i nějaké potřeby vyšší, než je pouhý léčebný zákrok. To považuji za přínos architektury dnešní medicíně.
9.5.2013 14:23:48
OTÁZKA: Jaké jsou trendy do budoucna? Kam se podle vás nemocnice budou dále vyvíjet?
ODPOVĚĎ:
Doc. Ing. arch. Karel Fořtl, CSc.
Předpokládám, že obecně se budou vyvíjet k multiblokovým dispozicím, které mají kompaktnější půdorysy. Výškové stavby už se kvůli ztrátě horizontu nedělají, objekty lůžkových zařízení se stavějí do výšky pěti pater, aby byly ještě čitelné koruny stromů. Vede k tomu ohled na psychickou kondici pacientů i personálu. Myslím si, že vývoj bude směřovat k dalšímu zcivilnění a možná i ke zmíněnému rozdělení na diagnózu, zákrok a domácí doléčovací péči, protože se ukazuje, že pokud je pacient bez komplikací, v domácím prostředí se ve statisticky významném počtu případů uzdraví rychleji.
9.5.2013 14:23:48