Nikdo už se nad tou scénkou nijak zvlášť nepozastavuje. označí pojišťovny za tlusté pijavice, které tyjí ze zdravotního pojistného. Nemocnice už opět varují, že začnou kolabovat. Na letošní růst platů však podle ministra zdravotnictví mají. A šéf resortu vnitra v televizní Sedmičce nakonec předvolebně dodá: Vláda udělala poměrně velké oddlužení nemocnic a ty, co na tom byly nejhůře, mají problém díky ní odstraněný. Nejvyšší kontrolní úřad ale naopak konstatoval, že zadlužení zejména okresních nemocnic roste. Potvrdil to i Fišerův úřad v materiálu o výsledcích Programu konsolidace zdravotnických zařízení.
Čísla a tvrzení si odporují - kdoví, která jsou pravdivá. Vyškrábli ředitelé nemocnic loni opravdu poslední rezervy na zvýšení tarifů, a teď už přijdou na řadu krachy a propouštění? Nebo všechno pojede v zaběhaných kolejích a vlak s nemocniční péčí bude nabírat větší zpoždění? Před rokem zřízený Institut pro zdravotní politiku a ekonomiku, který má pracovat v oblasti zdravotní péče založené na důkazech, zatím analýzy k tomuto hlavolamu nevydal, nebo je alespoň ministerstvo nezveřejnilo.
A přece je poměrně zřejmé, v čem je problém. Spočívá v neschopnosti odpovědných orgánů nalézt shodu v základních směrech vývoje zdravotnického systému a v nedostatku odvahy udělat nepopulární kroky. Například by se měla zrušit méně využívaná nemocniční zařízení - s tím souhlasí zdravotnické odbory, mnozí poslanci i obě asociace nemocnic. Stále chybí i slibovaný nový způsob úhrady nemocniční péče podle diagnózy pacienta, kterou v řadě evropských zemí považují za nejvhodnější metodu financování. Na změny čekají pojišťovny, nemocnice i lékaři. Současné ministerstvo už je ale do voleb těžko udělá.
Ivana Kněžínková, Hospodářské noviny, 28.2.2002