Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby v souvislosti s problémy zadluženosti nemocnic předložila do 15. února koncepci zdravotnictví vypracovanou ve spolupráci s kraji.
Splnit tak krátký termín je velmi obtížné. Navíc již byl - ač nedůsledně - vytvořen určitý systém, jehož podstatné rysy by už asi neměly být měněny.
Velmi aktuální jsou dva koncepční problémy: Předně se jedná o vymezení a legislativní zakotvení minimální garantované dostupnosti a úrovně veřejné zdravotní péče pro všechny občany.
Druhým úkolem je vytvoření podmínek (mechanismu) pro předcházení vzniku krizových situací ve financování.
Je třeba, aby příslušný orgán státní správy stanovoval - v souladu s dosaženou úrovní vědy a možnostmi zdrojů zdravotního pojištění a státního rozpočtu - závazné standardy minimální dostupnosti a úrovně zdravotní péče pro občany.
Realizace by měla být úkolem zdravotních pojišťoven v dohodě s krajskými samosprávami.
Odpovědnost není možné přenášet pouze či hlavně na kraje, neboť ty nedisponují prostředky zdravotního pojištění. Nezastupitelná úloha krajů spočívá ve vytváření přiměřené sítě zařízení a v péči o jejich účelnou a hospodárnou činnost.
Informace ze zahraničí dokládají, že problémy nerovnováhy mezi příjmy a výdaji v systému financování veřejné zdravotní péče jsou spíše trvalého charakteru ve většině zemí.
Jsou dány objektivně rozvojem příslušných oblastí vědy, výroby léčiv a zdravotnických prostředků a obtížností (často i neefektivním nastavením) regulace nákladů na zdravotní péči. Reálný úkol proto spočívá v předcházení vzniku krizových situací, které mohou ochromit systém jako celek.
„Závažným úkolem je také překonat rozpor mezi rozhodováním o úhradách zdravotní péče a odpovědností za tuto úhradu.“ Pavel Ernst, prezident Unie zaměstnavatelských svazů |
Kromě vymezení standardů hrazené zdravotní péče by měla být současně z veřejného zdravotního pojištění hrazena jen nezbytná síť smluvních zdravotnických zařízení.
Naplňovat tuto síť by ve spolupráci s kraji měly zdravotní pojišťovny na základě výběrových řízení.
Závažným úkolem je také překonat rozpor mezi rozhodováním o úhradách zdravotní péče a odpovědností za tuto úhradu.
Dohody a rozhodování o úhradách zdravotní péče je nezbytné - na rozdíl od současnosti - provádět jen v rámci možností daných zdravotně pojistnými plány pojišťoven, respektive v rámci jejich reálného plnění.
Případná rozhodnutí převyšující tyto možnosti by měly hradit ze svých zdrojů ty orgány, které takto rozhodly - ať již vláda či kraje.
Významným faktorem je, stejně jako u ostatních veřejných služeb, postup projednávání a rozhodování o úpravách platů.
Dosavadní postup, kdy vláda rozhodne na základě dohody odborových svazů s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem financí, je trvalým systémovým nebezpečím pro udržování finanční rovnováhy zdravotnictví.
Chybí tu totiž účast těch, kteří nesou konkrétní odpovědnost za poskytování zdravotní péče a její úhradu, tedy poskytovatelé péče jednající na základě dohody se zdravotními pojišťovnami.
Mezi nedořešené problémy zdravotnictví patří také zabezpečování souladu využívání prostředků veřejného zdravotního pojištění se strukturou a nákladovostí pojištěnců.
Dále kompenzace nerovnoměrně rozložených nákladů na zvlášť nákladnou péči v jednotlivých zdravotních pojišťovnách a také vytvoření podmínek pro hrazení mimořádných nákladů souvisejících se vznikem epidemií vyvolaných případnými teroristickými akcemi.
K základním systémovým předpokladům účelného a hospodárného vynakládání prostředků zdravotního pojištění patří posílení vlivu a kontroly veřejnosti, tedy plátců a uživatelů zdravotní péče.
Vedle úlohy revizních lékařů jde zejména o vytvoření efektivního systému řízení a správy zdravotnických zařízení zřizovaných orgány veřejné správy formou správních, respektive dozorčích rad se zastoupením veřejnosti.
PAVEL ERNST, Hospodářské noviny, 13.02.2003
Autor je prezidentem Unie zaměstnavatelských svazů