roku 1995, kdy v zemi zahájila činnost Pulse Polio Initiative zaměřená právě na eradikaci dětské obrny v Indii, bylo dětem aplikováno 12,1 miliardy očkovacích látek.
Bez finanční motivace
Jednou ze stovek tisíců žen, jež se do kampaně zapojily, je i 57letá Sita Deviová, která každý den urazí několik kilometrů, aby především dětem v odlehlých venkovských oblastech a uzavřených komunitách podala vakcínu. Nyní jí však dělá starosti otázka jak přesvědčit rodiče o nutnosti opakovaného očkování proti dětské obrně. Mnoho z nich jej totiž považuje za zbytečné, když se nyní již nemoc v zemi nevyskytuje.
„To je pro nás nový problém, s nímž se musíme vypořádat velmi citlivě. Lidé prostě musejí pochopit, proč jejich dětem dáváme kapky znovu,“ potvrzuje Rajesh Singh z regionálního zdravotnického úřadu v oblasti Allahabad, který se podílí na organizaci a školení žen provádějících vakcinaci. „Jejich motivací nejsou peníze, cítí se své práci a svému poslání naprosto oddány,“ dodává Rajesh Singh. Laické zdravotnice si vydělají přibližně 4 tisíce rupií měsíčně (asi 1320 Kč) plus necelých 30 Kč za každou „výpravu“ do terénu. Sita Deviová se do programu zapojila po zkušenostech z vlastní rodiny – dětskou obrnou onemocněl její malý synovec, který kvůli ní nebyl schopen chůze ani se o sebe postarat.
„V roce 1998 jsem poprvé zaslechla o kampani proti dětské obrně. Šla jsem se proto zeptat do místního zdravotního střediska, zda mohou mého synovce vyléčit, a bohužel mi sdělili, že očkování mu už nepomůže, že však působí jako prevence. Byla jsem tou zprávou hrozně zklamaná, ale právě to rozhodlo, že jsem se k boji proti obrně přidala,“ vzpomíná Sita Deviová.
Obrnové tety
V současnosti tato žena navštěvuje především nejchudší oblasti v regionu, kde lidé žijí bez základních hygienických potřeb, elektřiny i pitné vody. Díky přátelské povaze se jí daří velmi záhy navázat kontakt s rodinami a získat si jejich důvěru.
„Pro lidi je snazší mi důvěřovat, když si s nimi nejprve popovídám o jejich starostech. Poté jim lehce vysvětlím, jak mohou chránit své děti před obrnou, která by pro ně mimo jiné znamenala výraznou zátěž,“ popisuje Sita Deviová. Vesnicí či slumem ji vždy doprovází houf dětí, které prosí o sladkosti, jež vozí s sebou, a nazývají ji „obrnovou tetou“.
Vládní iniciativy a programy se v Indii kvůli všudypřítomné korupci setkávají u obyvatel s vysokou mírou nedůvěry. Sita Deviová však zdůrazňuje, že kampaň pro boj s dětskou obrnou je v tomto ohledu světlou výjimkou. Lidé do ní zapojení pracují s nadšením.
„Bylo by hezké, kdyby nám vláda platila více, ale i když se tak nestane, budu v práci pokračovat,“ potvrzuje další z očkujících žen Ritu Tripathiová, která kvůli výpravám do odlehlých oblastí musela přes týden přenechat péči o vlastní děti a domácnost na své matce – domů se totiž vrací jen na víkendy, protože častěji si cesty vlakem nemůže dovolit.
„Musíme tvrdě pracovat, abychom dětskou obrnu skutečně porazili. Odpočinek si nemůžeme dovolit, pokud chceme zůstat i nadále zemí, v níž se nemoc nevyskytuje,“ uzavírá Sita Deviová.