„Dvanáct let jsem sloužil stylem, že jsem každý měsíc šel v pátek ráno do práce a odešel až v pondělí odpoledne. Říkávali jsme tomu trojboj. A k tomu každý týden služba ve všední den. Vyřešil jsem to odchodem do soukromí,“ říká lékař, který má plán, jak z patové situace v nemocnicích ven.
Co lékaře drtí víc - nízký plat, nebo přesčasy?
Na prvním místě jsou to peníze, protože hodinový příjem lékaře se pohybuje mezi stem až dvěma sty korunami. Ale určitě i množství práce. K udržení životního standardu potřebují obrovské množství přesčasů. Přitom lékaři dobře vědí, kudy peníze ze zdravotnictví utíkají.
Kudy peníze utíkají?
Obrovské ztráty způsobují předražené léky. Podle střízlivých odhadů se jen za tři uplynulé roky vyhodilo deset miliard korun, částečně z pojištění, ale částečně je zaplatili i pacienti na zbytečně vysokých doplatcích za léky.
Kdo může za drahé léky?
Zákon je špatný. Systém úhrad léčiv je nepružný a nahrává farmaceutickým firmám. Kvůli tomu, že se nepodařilo přecenit léky, teď platí pojišťovny za tyto léky o sedm procent víc, a vyhodí tím každý měsíc sto milionů korun.
Co navrhujete?
Na platy lékařů potřebujeme tři sta milionů měsíčně. Navrhujeme, aby se úhrada dosud nepřeceněných léků snížila o patnáct procent. Ušetřili bychom dalších sto milionů měsíčně a snížily by se zisky farmaceutických firem, které už několik let inkasují za léky větší částky, než je nutné.
Jak k tomu došlo?
Nepřeceněné léky vychází z cen stanovených před čtyřmi lety, kdy jedno euro bylo 28,30 korun. Od té doby se ceny nezměnily.
Kde vezmete další miliony na platy?
Navrhujeme, aby minimálně pro jeden rok nedostávaly úhradu ze zdravotního pojištění léky, jejichž výrobce není schopný prokázat, že jsou účinnější než dosavadní levnější léčba. Zní to bizarně, ale platíme řadu léků, které si nedovolí třeba v mnohem bohatším Německu. Firma přijde a má pouze studii, že lék je přiměřeně bezpečný a že je účinnější než placebo, tedy než nic. A podá si žádost o úhradu.
A dostane ji?
Podle špatného zákona jim dána být musí. A dochází i k dalším manipulacím. Když například hrozí, že stát bude snižovat úhradu za lék, farmaceutická firma rychle vymyslí další využití léku.
To vymyslí další nemoc, na kterou působí?
Přesně. Uvedu příklad. Je lék na angínu, firma ale doplní, že může účinkovat také na zápal plic. Tím se odkládá rozhodnutí o snížení ceny a celá mašinérie trvající mnoho měsíců se rozběhne znovu.
S velkou slávou se uvádějí do provozu drahé lékařské přístroje. Teď to ti samí lidé, kteří stříhají pásky, kritizují. Proč?
Nepatřím ke střihačům pásek. V nákupu přístrojů je skutečně chaos, nemocnice je kupují i přesto, že tam nemají dostatek kvalifikovaného personálu, přístroje jsou nevyužité. Klasický příklad je robotická chirurgie.
Proč tedy nemocnice o roboty tak stojí?
Jednak se peníze na samotný přístroj vždycky nějak seženou, často jde o evropské peníze nebo od sponzorů. Robot se pořídí a nemocnice pak tlačí na pojišťovnu, aby péči na něm proplácela. Často k tomu využije média, kde účelově vytvoří zdání, že bez tohoto robota budou pacienti umírat. Pak tu máte přirozenou soutěživost některých lékařů, kteří chtějí mít to, co nemá nikdo jiný.
Lékařský odborový klub si na kampaň najal jednu z nejdražších PR agentur. Podle předsedy Engela stojí její služby více než tři a méně než deset milionů korun. Stojí vám ty peníze za to?
Stojí to za to. Předcházející protesty lékařů byly jen symbolické. Tahle akce není žádná hra na stávku. Agentura pomohla tomu, že je protest lékařů více vidět.
Sedíte v předsednictvu odborů. Jaký příspěvek platíte?
Lékaři, kteří nejsou zaměstnanci, platí tisíc korun ročně. Lékaři-zaměstnanci platí půl procenta ze své mzdy.
Rozjela se druhá vlna kampaně. Vznikne konto pro lékaře, kteří se kvůli výpovědi dostanou do finanční tísně. Bude také z příspěvků lékařů?
To je reakce na poměrně velký zájem soukromých lékařů přispět svým nemocničním kolegům. Řada soukromníků je na tom o poznání lépe a cítí svou morální povinnost kolegy podpořit.
Kdyby vláda přijala rychlé kroky, které navrhujete, kdy ponesou první peníze?
Do března je pořád ještě jeden a půl měsíce, od 1. března mohou úsporná opatření platit a přinášet postupně peníze. Nepotřebujeme přece ty tři miliardy naráz. Nemocnice potřebují okamžitě na platy pouhých tři sta milionů.
Kam podle vás míří lékaři z nemocnic?
Část jich odejde do zahraničí, část půjde úplně mimo zdravotnictví, někdo si otevře vlastní soukromou praxi, někdo se nechá zaměstnat u svého kolegy-soukromníka, protože platí lépe.
Někteří by mohli namítnout, že odejdou jen takzvaní Cvachové. Tedy líní a špatní doktoři.
Cvachové tu spolehlivě zůstanou. Ti, kdo se bojí, že by se neuplatnili. Odchází naopak ti, kteří jsou šikovní, jazykově vybavení. Polovině lékařů, kteří odcházejí, je mezi třiceti a čtyřiceti lety, mají plnou kvalifikaci a nejdelší profesní perspektivu. Jejich ztráta je pro zdravotnictví nejbolestnější.
Kdybyste byl začínajícím lékařem, šel byste pryč?
Kdybych byl dnes čerstvým absolventem lékařské fakulty nebo lékařem krátce po atestaci, tak bych sbalil kufry a okamžitě zmizel.