Dovedu si velmi dobře představit situaci, kdy zasahující lékař ZZS bude respektovat rozhodnutí matky, která odmítá hospitalizaci novorozence, přijme její negativní revers, ponechá dítě doma, ač sám nemůže provést
nezbytná vyšetření a vidí nepořádek, psy, přiopilého druha matky – snad otce, dítě posléze umírá, státní zástupce zahajuje trestní stíhání pro usmrcení z hrubé nedbalosti, případně i pro neposkytnutí pomoci…
Kdyby měl brněnský soudce pravdu, byl by lékař každou chvíli ve zcela zoufalé situaci a v naprosté nejistotě, jak bude jeho jednání právně hodnoceno. My lékaři jsme přece vždy byli jednoznačně školeni v tom, že je-li ohrožen život nebo zdraví dítěte, není rozhodující stanovisko zákonných zástupců a je nutno postupovat lege artis.
Brněnský rozsudek toto zatím vždy jednoznačné stanovisko zpochybňuje. Tvrzení, že novorozenec nebyl podchlazen doma, ale podchladil se v sanitce na cestě trvající několik minut tak, že jeho teplota v nemocnici byla téměř 33 stupňů, že tedy vlastně ZZS zavinila jeho podchlazení, je natolik absurdní, že je nejenom pro lékaře, ale pro každého zdravotníka úsměvné. Přesto z něho ve svém rozhodování soud vycházel.
Případu se ujala Liga lidských práv. Co to je? Nějaká vyvolená organizace, která je někým povolána k ochraně lidských práv? Nikoli. Běžné občanské sdružení, které může s podobným názvem založit každý, kdo bude chtít. Zdá se, že se v něm snaží zviditelnit mladí, zatím neznámí právníci, kteří se „případu ujali“. Bohužel název jejich sdružení je natolik sugestivní, že může působit jako „organizace nejpovolanějších“ k ochraně lidských práv. Případ brněnské záchranky ukazuje, že tomu tak není. Opakovaný rozsudek brněnského soudu v kauze Jihomoravské ZZS je alarmující, zdravotnická veřejnost je velmi znepokojena a poukazuje na nebezpečnost takového „precedentu“.
Nejsem-li si jist, zda dítě je ohroženo, nebo není, když reálně ohroženo být může, mám jako lékař rezignovat? Mám si nechat alibisticky podepsat revers, v klidu odjet a nechat dítě umřít? To nám chce Liga lidských práv a rozsudek brněnského soudu sdělit? Pokud by takto znělo právo, pak by se velmi vzdálilo lékařské etice. Ano, jsme schopní uznat, že svobodná vůle dospělého svéprávného člověka může stát nad ochranou jeho života.
Něco takového však přece nemůže platit u dítěte, za které rozhodují jiní. Vždyť Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva opakovaně potvrdily, že rodiče nemají právo rozhodovat ve věcech zdravotní péče v neprospěch svých dětí a že taková jejich rozhodnutí nemají lékaři respektovat!
Rozsudek není pravomocný. Již jednou byl stejný rozsudek zrušen a podroben důrazné kritice odvolacím soudem. Odvolání bylo podáno, věřme ve spravedlivé rozhodnutí. V opačném případě bychom museli žádat
poslance, aby důrazně revidovali zákon a stanovili pravidla, kterými se má lékař řídit, jasněji a jednoznačněji.
„Běda bude pacientovi, až lékař přestane být sebevědomě odvážným a začne být právnicky opatrným“ – napsal kdysi slavný český lékař profesor Jirásek. Toho by si měl být vědom každý samozvaný ochránce lidských práv, znalec i soudce. I on se totiž může stát kdykoli pacientem.