Nemám v oblibě ani pana Macka, ani pana Ratha. Nejsou, jak se říká, mojí krevní skupinou. Zato tito dva do téže “ krevní skupiny“ patří, jen politické povětří je zaválo do jiných stran, i když být v té samé, asi by i zde byli pověstnými “ dvěma kohouty na jednom smetišti“.
Chodívali a jistě nadále chodívají na stejné večírky, do stejné a nepochybně dobré společnosti, jak zveřejnil současný ministr zdravotnictví v urážlivém textu na adresu svého soka. Rath tu vyjádřil také vlastní osobitou kategorizaci pohledu na ženy jako na jistý užitkový objekt, když pravil: “ Někdo má rád duši, někdo tělo a někdo peníze.“
Macka, jak řekl, potkával stále s mladými děvčaty a pak si tento vzal docela jinou, vyznělo z textu. “ Oženil se pro peníze,“ uzavřel. Přirozeně, že slova, navíc určená celé veřejnosti, která uráží nejen druhého muže, ale i jeho manželku, by sotva kdo nechal jen tak ležet, běžet, natožpak pan doktor Macek.
A tak nyní - podle mé představy - přicházejí ke slovu dramatici, strůjcové dramatu, skrytí v nitru některých našich politiků: doktor Macek vyhlašuje veřejně plán vendety. Hned jakmile se s Rathem setká, uštědří mu výchovný pohlavek. Početné jeviště vidí před sebou: Setkání stomatologů za přítomnosti televizních kamer, tedy celého národa. Nenáviděný ministr zfackován! Jak krásné zahájení zdravotnického týdne neklidu! Jak hezké zostuzení protistrany!
Pan ministr Rath ví, že Macek nehovoří do větru. Na zasedání přichází též s jasnou dramatickou koncepcí. Je téměř jisté, že budu zfackován, to však s ledovým klidem snesu a s mlčenlivou, hrdou důstojností opustím sál. Národ tak na vlastní oči uzří, kdo je co, voličstvo prozří, nerozhodnutým bude jasné, koho volit.
Drama nastává. Macek za řečnickým pultíkem vyhlašuje, že nyní, jak veřejně slíbil, si nejprve vyřídí svou vlastní, zcela osobní záležitost. Rath v rámci svého dramatického konceptu předstírá neslyšícího. Macek odstoupí od pultíku, ujde pár kroků, přiblíží se z boku k sedícímu ministrovi, který nyní sehrává i slepotu, a vlepí mu takzvaný záhlavec, až se postiženému hlava zakymácí.
Nato ministr opustí zubařské křeslo, které úspěšně přetrpěl, a jak si předsevzal, s ledovým klidem vstane, sbalí spisy a míří k východu. Hluk a pískot v sále a především zrada vlastní povahy mu však zabrání dokončit roli v intencích scénáře. Vrací se a Mackovi z nejtěsnější blízkosti vmete do tváře: Jste zbabělec! Napadl jste mne zezadu! Následuje chvilková rvačka, připomínající klukovskou pranici, protivníci jsou od sebe rychle roztrhnuti.
Po kolizi následuje akt, jenž má přinést rozuzlení a katarzi: Na tiskové konferenci zahřímá ministerský předseda. Ministr byl napaden zezadu! V dramatickém poslání se divák dozví odhalení o univerzální agresivitě protistrany. Toto poslání bylo však již posláním mnoha her předchozích a to v provedení všech stran. Ukazovák namířený k Hradu je již jen obehraným, prvoplánovým koloritem celkově nepříliš vyvedeného dramatického kusu.
V epilogu se všichni od situace distancují, stomatologové se ministru zdravotnictví za incident na shromáždění omlouvají. Prezident ústy mluvčího vzkazuje, že se k situaci vyjadřovat nebude.
V dané roli sotva něco jiného dělat může. Maximálně snad vyzvat soupeřící strany k zachování alespoň jisté korektnosti. Mravní apel je vždy dobrý, byť zpravidla neúčinný.
Drama s cílem získat politické body nevyšlo nikomu. Co vyšlo, je další příspěvek ku znechucení voličstva. Na druhé straně se nám všem ale dostalo i trochu lidové zábavy.
JAROSLAV ŠTĚPANÍK, Rovnost