Několik let se u nás mluví o platbách za výkony sdružené do jednotlivých případů o systému DRG (Diagnosis Related Groups – cíleně sdružených skupin diagnóz či výkonů), který nahradí neflexibilní paušální platby.
Za tento systém a jeho zavádění do praxe pojišťoven a zdravotnických zařízení ministerstvo od roku 2006 zaplatilo stamiliony korun. Bohužel se stále v praxi jedná pouze o nedokonalý, nedokončený a nepoužitelný pokus o překlad jedné z verzí DRG systému, který je běžně využíván v USA a jiných zemích.
Pokud by mělo platit, že systém nastaví stejnou platbu za stejný výkon pro všechna zdravotnická zařízení poskytující akutní lůžkovou péči bez výjimky, pak by se jednalo o účelně investované peníze.
Základní sazby DRG a balíčkové ceny
Praktické zkušenosti posledních let bohužel ukazují, že zřejmě není v zájmu nikoho, aby jednotný systém stejné výše úhrady byl zaveden. Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že usilovně pracuje na zavedení jednotných plateb. Jednotlivé zdravotní pojišťovny však vytrvale upřednostňují „individuální“ přístup k jednotlivým zdravotnickým zařízením, zejména vůči lůžkovým zařízením akutní i následné péče.
Nemohou přece připustit, že by všichni dostali za výkony zaplaceno stejně, protože pak by se jasně ukázala efektivita jednotlivých oddělení i celých nemocnic. A nešlo by pomáhat „kamarádům“. A i když existuje systém DRG s jednotnými váhami podle diagnóz a ne podle zařízení, tak různým zařízením vypočítávají platby podle různých základních sazeb – tedy zcela mimo základní princip uplatňování DRG systému úhrad. Aby to nebylo málo, tak některým nemocnicím pojišťovny platí takzvané balíčkové dohodnuté ceny za výkony.
Základní sazby DRG a balíčkové ceny se pochopitelně liší podle jednotlivých nemocnic a „kvality vztahů“ mezi nemocnicemi a pojišťovnami. Existující úhradová vyhláška je tak komplikovaná, že je jenom obtížně použitelná a se spoustou výjimek k hodnocení dodaných dat.
Pojišťovny dostávají politická i soukromá zadání
Jestliže Německo dokázalo sjednotit platby za výkony podle systému DRG do dvou let od jeho zavedení, tedy do roku 2005, co brání tomu, aby se tak stalo i u nás? V českých podmínkách se o zavedení plošného použití DRG pokoušíme již od r. 2006 – tedy zatím šest dlouhých let…
Kde je problém? Jsou to soukromé zájmy, korupce a lobbismus napříč ministerskými úředníky, politiky, zdravotními pojišťovnami a některými nemocnicemi. A evidentně potřeba peněz na volební kampaně. Ministerstvo zdravotnictví se přijetím nového zákona o zdravotních službách zbavilo jakékoli odpovědnosti za tvorbu sítě zdravotnických zařízení s výjimkou specializovaných center.
Odpovědnost tak leží nyní výhradně na zdravotních pojišťovnách, které však dostávají zadání politická i soukromá. U zaměstnaneckých pojišťoven je vždy 5 členů správní rady jmenováno vládou a 10 členů se volí z řad významných zaměstnavatelů a odborových organizací.
Do správní rady VZP jmenuje 10 členů správní rady vláda a 20 členů volí Poslanecká sněmovna. Ministerstvo zdravotnictví slibuje odpolitizování zdravotních pojišťoven, to však bude znamenat, že stát ztratí kontrolu nad pojišťovnami úplně a v pojišťovnách se naplno prosadí soukromé zájmy.
Co reálně hrozí? V současné době zdravotní pojišťovny, zejména VZP, plní zadání od ministerstva zdravotnictví zrušit patnáct tisíc akutních lůžek.
Je to „shodou okolností“ v době, kdy zdravotní pojišťovny mají obnovovat smlouvy se zdravotnickými zařízeními na další období. Zejména VZP klade jednotlivým nemocnicím různé podmínky a požadavky na uzavření a omezení jednotlivých oddělení. Tyto podmínky se ukládají i ziskovým nemocnicím, třebaže v jejich sousedství jsou předimenzované a méně efektivní nemocnice, protože mají mocnější přímluvce a ochránce.
Proces ekonomického diktátu zdravotních pojišťoven na omezení kapacit lůžkových zdravotnických zařízení tak probíhá naprosto neprůhledně, podle neexistujících pravidel a ve většině případů za tichého souhlasu zřizovatelů – zástupců krajů. Ministerstvo zdravotnictví je přitom mimo jakoukoli odpovědnost, resp. ji ze zákona nenese.
Jde o likvidaci lokálních nemocnic
Právě v tomto období nátlaku zdravotních pojišťoven na zdravotnická zařízení se přímo otevírá příležitost pro likvidaci řady dobrých a levných spádových lokálních nemocnic, které se do budoucna stanou tučným soustem pro soukromé zájemce o jejich koupi. Pojišťovny, zejména VZP, nyní nastaví parametry nové smlouvy tak, aby některé nemocnice, nikoli jenom ty špatné a neefektivní, ekonomicky nepřežily.
Tyto nemocnice skončí, lékaři a sestry přijdou o práci, ale ne nadlouho. Zůstane tu totiž plně vybavené zdravotnické zařízení, které je třeba nějak udržovat – tedy požadavek na finanční náklady pro zřizovatele, bez zdroje příjmu! Brzy se objeví soukromí „zachránci“, kteří obnoví provoz nemocnic nebo je upraví na léčebny dlouhodobě nemocných či jiný typ dlouhodobé péče o seniory a handicapované, ovšem za naprosto jiných, odlišných a mnohem výhodnějších ekonomických podmínek, než platily pro původní zřizovatele.
A navíc, tito noví majitelé budou všemi vítáni jako spasitelé, kteří využijí chátrající krajský majetek a dají lidem práci. A majetek movitý i nemovitý, včetně pozemků, jim zřizovatel rád i pod cenou prodá – zbaví se tak břemena úhrady režijních nákladů na dříve zavřená zařízení. Je tedy velmi pravděpodobné, že sbližování základních sazeb DRG bude trvat v České republice velmi dlouho právě proto, aby se v současném neprůhledném systému daly veřejné prostředky tunelovat ze systému veřejného zdravotního pojištění co nejdéle.
Kdyby totiž ministr Heger, vláda a poslanci vládní koalice měli skutečný zájem na transparentnosti finančních toků ve zdravotnictví a na spravedlivém systému hrazení výkonů podle zásady „za stejný výkon stejná úhrada“, pak by už dávno prosadili novelu zákona o svobodném přístupu k informacím a velmi jednoduše stanovili, že podmínkou platnosti smluvního vztahu mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením je zveřejnění jakéhokoli smluvního ujednání na webových stránkách.
(autor je bývalý poslanec, kandidát do senátu za KDU-ČSL)