Nespavost je obecně definována jako symptom nedostatečného nebo špatného spaní, spojovaný s jedním nebo více následujícími příznaky:
- problémy s usínáním,
- časté probouzení se v průběhu noci a problém znovu usnout,
- probouzení se příliš brzy ráno,
- spánek, který neosvěží.
Hlavním projevem nespavosti ale je jeho dopad na osobní výkon v běžném životě, spojený s denními následky, jakými jsou únava pociťována ráno nebo později během dne, náladovost a poruchy koncentrace paměti. Nespavost může postihovat různé fáze spánku, ale většinou se projevuje problematickým probouzením a přetrvávající únavou.
Rozlišují se obvykle tři typy nespavosti:
- přechodná, která se čas od času objevuje a zase mizí,
- krátkodobá, která trvá jeden až tři týdny,
- chronická, kdy potíže se spánkem přetrvávají déle než tři týdny.
Přechodná nespavost často vzniká z akutního stresu nebo změn v prostředí. V těchto případech jde o nespavost sekundární, nikoli primární poruchu spánku. Obvykle ji způsobují podmínky, jako je situační stres, nezvyklé prostředí, v němž má člověk spát, například na dovolené nebo na cestách, akutní zdravotní problémy, práce na směny a konzumace kofeinum, alkoholu nebo nikotinu. Nespavost mohou jako akutní vedlejší účinek způsobovat i některé léky, například kortikosteroidy. Pacienti zažívající přechodnou nespavost jsou často schopni přesně určit příčinu svého problému. Není-li tato porucha spánku opakovaná nebo nepředvídatelná, nebo nezaznamenají-li výrazné narušení svého fungování v denní době, mnohdy ani lékařskou pomoc nevyhledávají.
Krátkodobá nespavost obyčejně vzniká ze závažnějších příčin než přechodná nespavost, například ze žalu nad úmrtím blízké osoby, citového traumatu, hospitalizace nebo bolesti. Mezi hlavní podpůrné faktory patří manželské problémy, rozvod nebo dlouhodobý stres v práci. Pacienti zažívající tuto krátkodobou nespavost vyhledají odbornou pomoc jen v nepatrně vyšším procentu případů a mohou pozitivně zareagovat na opatrné dotazy lékaře, s nímž se cítí dobře. Tito lidé se dají účinně léčit kombinací pokynů ke správným spacím návykům, vhodné farmakoterapii a psychologické pomoci, která může být zapotřebí, mají-li problémy vypořádat se ztrátou, citovým traumatem nebo dlouhodobým stresem. Je třeba zdůraznit, že krátkodobá nespavost může přejít v chronickou, pokud proti ní pacienti nic nedělají. Jedním z cílů léčby je zabránit tomuto vývoji.
Chronická nespavost je často spojena s konkrétní tělesnou nebo duševní chorobou, například kardiovaskulárními poruchami, poruchou štítné žlázy, astmatem, Parkinsonovou chorobou nebo depresí. Může být rovněž způsobena dlouhodobým podáváním některých léků, konzumací alkoholu nebo nedovolených přípravků. Podpůrným faktorem je často podmíněný strach z nespavosti. Vtom případě může být zapotřebí psychologická pomoc.
Následky poruchy spaní
První pokus o zhodnocení dopadu následků nespavosti na americkou společnost provedla Národní komise pro výzkum poruch spánku vletech 1990 až 1991. Závěr její zprávy byl ten, že poruchy spánku jsou nejzávažnějším neřešeným zdravotním problémem ve Spojených státech.
Pro jednotlivce má nespavost nepříznivé důsledky pro jeho zdravotní stav v následující den, včetně únavy, nedostatku energie, podrážděnosti.
Nedostatek spánku snižuje schopnost udržet si pozornost.
Snižuje se motorický výkon a prodlužuje se reakční doba na podněty.
Během prvních 72 hodin nedostatku spánku se výkon při provádění úkolů vyžadujících pozornost lineárně snižuje.
Pracovní úrazy
Bylo prokázáno, že více než 50 procent pracovních úrazů lze důvodně spojovat s nespavostí. Některé známé nehody jasně dokreslují společenské důsledky poklesu pozornosti, hlavně u zaměstnanců pracujících na směny: havárie reaktoru na Three Mile Island, havárie raketoplánu Challenger, ztroskotání tankeru Exxon Valdez a havárie bloku v jaderné elektrárně v Černobylu.
Proč nebývá nespavost diagnostikována?
Hlavním důvodem bývá to, že pacienti nechtějí se svým lékařem mluvit o spánku a často se s touto skutečností smíří. Společná mezinárodní studie Světové zdravotnické organizace a jejích partnerů zjistila, že více než 50 procent případů nespavosti zůstává u praktických lékařů nerozpoznáno. Jiný výzkum prokázal, že mezi dospělými s poruchami spánku je pouze šest procent těch, kteří navštívili lékaře speciálně kvůli těmto poruchám; 70 procent nenavštívilo lékaře vůbec a24 procent se o svých problémech zmínilo během jiné návštěvy. I když existují lidé, kteří jsou ochotni přiznat, že trpí nespavostí, jen velice málo z nich si uvědomuje, do jaké míry je jejich spánek narušen. Všechny výsledky však ukazují, že je důležité prohlubovat povědomí veřejnosti o spánku a nespavosti, a pomoci zdravotníkům naučit se nespavost rozpoznávat a léčit.
Alena Vabererová, Střední Čechy, 17.04.2001