Přistoupením k Evropské unii (EU) se Česká republika zavázala neposkytovat zakázanou veřejnou podporu, konkrétně v článku 107 odst. 1 Smlouvy o založení EU. Ministerstvo zdravotnictví ani kraje se nemohou chovat jako ona myšička, která rozdává kašičku systémem „tomu málo, tomu víc, tomu všechno, tomu nic…“. Zákaz veřejné podpory je obsažen také v zákoně o ochraně hospodářské soutěže.
Operativní veřejná podpora
O zakázanou veřejnou podporu se v případě nesystémového financování nemocnic zpravidla skutečně bude jednat. Zdravotnictví má sice v rámci veřejné podpory zvláštní režim, ale rozhodně z ní není zcela vyjmuto. V případě podpory nemocnicím půjde o tzv. operativní veřejnou podporu, která je považována za nejhorší možný druh nezákonné veřejné podpory, protože se při ní peníze poskytují nejméně efektivním soutěžitelům na provoz bez požadavků na změnu.
Je jen otázkou času, kdy se proti takovým krokům začnou poškození – typicky soutěžící soukromé nemocnice, které podporu neobdržely a jsou tak znevýhodněny – bránit.
Nemocnice mají řadu možností – obrátit se na soud s nekalosoutěžní žalobou a/nebo se žalobou požadující navrácení veřejné podpory. Mohou se také obrátit na Evropskou komisi nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se žádostí o prověření podpory. Žádný z těchto kroků není nijak zvláště finančně náročný, jde jen o odvahu postavit se ministerstvu zdravotnictví.
Stačí jeden odvážný
Cestu prošlapaly nemocnicím soukromé lékárny, které zažalovaly kraje nezákonně proplácející regulační poplatky, u soudů uspěly a domohly se jak zákazu proplacení poplatků, tak podstatného finančního odškodnění. Mimochodem, v roce 2010 bylo ukončeno proplácení regulačních poplatků v krajských lékárnách jednak proto, že se krajům neúnosně prodražovalo, ale druhým stejně podstatným důvodem bylo, že se o proplácení začala váženě zajímat Evropská komise, která dopisem na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže důrazně upozornila na to, že se jedná o zakázanou veřejnou podporu.
Je nějaký podstatný rozdíl mezi krajem, který přes krajské lékárny proplácí regulační poplatky a poškozuje tak soukromé lékárny, a ministerstvem zdravotnictví, jež poskytuje nesystémové prostředky státním nemocnicím a poškozuje tak soukromé nemocnice, které takové prostředky neobdrží? To je otázka za milion – nebo za víc. Podle mě zde žádný podstatný rozdíl není.
Odpověď se můžeme dozvědět záhy. Stačí jedna odvážnější poškozená nemocnice, která se bude domáhat svých práv. Vysvětlit situaci srozumitelně soudci, Evropské komisi nebo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže není nijak složité.