Neumíme měřit kvalitu života

<b>Jeho profesní zkušenost začíná už v dětství, protože od čtyř let žije v areálu bohnické psychiatrie. Přiznává, že v této pozici může občas ztrácet nadhled, nikdo mu ale nemůže upřít bezprostřední kontakt s pacienty.</b><br> </FONT><FONT CLASS="otazka"> <b> Ministryně stále mluví o restrukturalizaci lůžek. Je stav lůžkového fondu v psychiatrii vyhovující?</b><br> </FONT><FONT CLASS="text">V současnosti je 86 procent lůžek umístěno v psychiatrických léčebnách. Ty musejí poskytovat i akutní psychiatrii, přestože jsou hrazeny v systému následné péče. Psychia-trie potřebuje opačný trend než ostatní obory - snížit počet lůžek následné péče a zvýšit počet lůžek akutních. Léčebny rozhodně nejsou určeny pro poskytování akutní péče. V porovnání s EU přesahujeme průměr počtu psychiatrických lůžek na sto tisíc obyvatel. Dvě třetiny tzv. psychiatrických oddělení u nás má navíc charakter léčeben.<br> <b>Proč k takovému stavu došlo?</b><br> Historicky. O stavbě naší velkoryse navržené léčebny se rozhodovalo ještě za císaře pána. Lidé s duševní poruchou žili tehdy ve velmi tristních podmínkách, v nově vznikajících ústavech měli střechu nad hlavou, pravidelnou stravu a v duchu hesla „ve zdravém těle zdravý duch “ se prováděli činnostní terapie, které snižovaly agresivní projevy. Ústavy nesloužily pro eliminaci tzv. nepohodlných obyvatel. Už před 200 lety existovala muzikoterapie, ergoterapie, kter