Původně černobílý čtrnáctideník, posléze týdeník novinového formátu s měnícím se počtem stran se postupně vypracoval k barevnému časopisu (od roku 2001). A od ledna 2011 jsme se na vaše přání opět stali čtrnáctideníkem.
Jak šel čas…
Předchůdcem dnešních novin byl časopis Sociální a zdravotnická práce, od roku 1948 pak jako Časopis revolučního odborového hnutí zaměstnanců sociální a zdravotní služby. Od roku 1952 noviny vycházely pod názvem Zdravotnické. Vydavatelem byly ministerstvo zdravotnictví a odborový svaz. Tak jako většina periodik i náš oslavenec prošel střídáním vydavatelů a šéfredaktorů a obsahovými změnami tak, aby odrážely posuny ve společnosti, obzvláště ve zdravotnictví, modifikoval svoji barevnost, rozsah, formát i grafickou podobu.
Rovněž tak barevná medicínská příloha Lékařské listy, která se objevila koncem roku 1994, aby pomohla zpřístupňovat našim čtenářům všechny novinky v diagnostice a léčbě, ve farmacii i na poli medicínského výzkumu. Součástí novin je dnes i webová stránka zdravi.e15.cz, která přináší aktuální zpravodajství ze světa zdravotnické politiky a medicíny, komentáře a bohatou diskusi, právní poradnu, oborové speciály a personální inzerci.
Nabízí také monitoring denního tisku, který vám robot ve formě takzvaného newsletteru zašle na vaši e-mailovou adresu. Stačí se jednoduše zaregistrovat vpravo dole na hlavní stránce v rubrice „Zasílání novinek“. Předplatitelům webová stránka nabízí zdarma vstup do archivu otištěných článků za posledních 13 let.
Vystoupali jsme tedy do pátého patra našeho vydavatelského domu, abychom zalistovali v rozsáhlém archivu a s nostalgií se tak ponořili do dob dávno minulých.
Jak se měnili ministři zdravotnictví
První ministerstvo lidového zdraví a lidového zdravotnictví vzniklo 24. listopadu 1917, tedy ještě za Rakouska-Uherska, z nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. Správcem ministerstva se stal dr. Jan Horbaczewski, profesor lučby na české univerzitě v Praze. Po vzniku samostatného Československa post ministra veřejného zdraví a tělesné výchovy zastával Vavro Šrobár.
Časté střídání ministrů zdravotnictví, ať už tento úřad nesl jakýkoli název, tedy není jevem specifickým jen pro poslední léta. Do horkého křesla výše zmíněného ministerstva od roku 1920 do roku 1938 usedlo 15 ministrů či prozatímních správců. Po osvobození Československa se vlády v resortu zdravotnictví ujal JUDr. Adolf Procházka, který v únoru 1948 podal demisi.
V letech 1948–1968 byl československým ministrem zdravotnictví „padlý“ římskokatolický kněz a politik Josef Plojhar. Po ustavení federace existovala jen národní ministerstva zdravotnictví. Do roku 1971 funkci ministra zastával Vladislav Vlček. Jedním z nejdéle fungujících ministrů byl Jaroslav Prokopec, který ministerstvo vedl od roku 1971 až do prosince 1989, kdy jej vystřídal profesor Pavel Klener.
Resort zdravotnictví dále vedli Petr Lom, Martin Bojar, Luděk Rubáš, Jan Stráský, Zuzana Roitová, Ivan David, Vladimír Špidla (dočasně pověřený řízením), Bohumil Fišer, Marie Součková, Jozef Kubinyi, Milada Emmerová, Zdeněk Škromach (dočasně pověřený řízením), David Rath, Tomáš Julínek, Daniela Filipiová, Dana Jurásková a od 13. července 2010 Leoš Heger.
Lid má právo na zdraví
Některá zdravotnická a zdravotní témata se v novinách periodicky opakují, jiná byla specifická pro určité období vývoje naší společnosti. Léta 50. se nesla ve znamení budování socialismu a revolučního odborového hnutí. Byl přijat zákon o zdravotnických povoláních a zákon o protiepidemické a hygienické péči, vyšla vyhláška o specializaci lékařů, ministr vydal nařízení o boji proti přenosným nemocem, byl přijat zákon o umělém přerušení těhotenství.
Také se v té době ovšem tvrdilo, že „budou-li se psům usekávat ocasy, budou se po čase rodit už bez nich“. „Žijeme ve státě, který nám vytváří výjimečně příznivé podmínky pro naši zdravotnickou práci a tím připravuje zvlášť radostné výsledky,“ napsal ministr Plojhar v roce 1959. „Největší naší pozornosti zaslouží především celková ideologická úroveň pracovníků našeho úseku. Za základní organizační princip naší práce jsme si stanovili již před lety obvodní systém. Budeme se muset věnovat problematice ochrany duševního zdraví, boji proti zhoubným nádorům, tuberkulóze, alimentárním nákazám. Ve středu pozornosti zůstane i nadále péče o školní mládež. Velké úkoly nás čekají na úseku výroby léčiv a dále je třeba zlepšit zásobování zdravotnickými potřebami.“ „Již sedm kolektivů národního podniku Léčiva se uchází o hrdý titul brigáda socialistické práce,“ psalo se tenkrát také.
Legenda mezi zákony
Další léta se vyznačovala především sociálními reformami. Byl zaveden nový systém důchodů, zákony pamatovaly na ženy a matky. Byl přijat dnes již legendární zákon o péči o zdraví lidu, jenž byl nahrazen až letos, zákon o zvýšení péče o těhotné ženy a matky a o boji proti alkoholismu. Byla též prodloužena mateřská dovolená, zvýšeny dávky v mateřství a přídavky na děti.
Hlavními úkoly vytyčenými českým zdravotnictvím byly kontrola a plnění usnesení o zkvalitňování zdravotní péče o naše občany, působení zákona o sociálním zabezpečení, zlepšování životního a pracovního prostředí, racionalizace výživy obyvatelstva, otázky sociální a populační politiky, rozvoje zdravotnické techniky, zhodnocení nové organizace a řízení čs. lázní, rozbor příčin úrazovosti a nehodovosti.
Byly zavedeny úhrady za některé zdravotnické služby a výkony, jež nejsou nezbytné. Došlo k platovým úpravám odborných zdravotnických pracovníků. Byla vypracována koncepce rozvoje zdravotnictví do roku 1980.
Prognostika pronikla i do zdravotnictví
„Nejobecnějším teoretickým základem řízení zdravotnického výzkumu je marxismus-leninismus, vědecká teorie dělnické třídy, podle níž se řídí rozvoj celé socialistické společnosti. Dnešní řízení se již neobejde bez výhledu na delší období. Proto zvláštní místo v řízení zdravotnického výzkumu začíná nabývat prognostika.“ Tato slova nenapsal prognostik, ale tehdejší ředitel ÚPMD v Praze.
V normalizačním období se na stránky novin dostává nukleární medicína, standardizace vyšetřovacích metod, lázeňství, sociální lékařství, péče o děti a mládež, význam volných radikálů u nádorového bujení, problematika rozvojových zemí, člověk a pracovní prostředí, výsledky konferencí ROH, oslavy 30. výročí založení ČLS JEP, ale i zpráva, že lékaři doporučují hrát golf. Vyšla také vyhláška o zrušení soukromých ordinací dentistů a lékařů či vyhláška o ochraně zdraví před nepříznivými vlivy hluku a vibrací.
Od Husáka k Havlovi
Na sklonku roku 1989 došlo k zásadním společenským změnám a prezidentem byl zvolen Václav Havel. Od slibných perspektiv našeho zdravotnictví a absolutní odpovědnosti státu za naše zdraví a zdraví naší rodiny, od názoru, že zdravotnictví je zadarmo a všichni máme právo na zdraví, jsme se postupně propracovávali k tvrdé realitě, že právo na zdraví nemůže být stanoveno žádným zákonem a že nic na světě, tedy ani zdravotní péče, není zadarmo.
A také k pocitu odpovědnosti za vlastní zdraví. Asi nejdůležitějším právním aktem tohoto období bylo zrušení ústavního článku o vedoucí úloze KSČ v listopadu 1989. Velmi důležité bylo i přijetí zákonů o České lékařské komoře, České lékárnické komoře a České stomatologické komoře, zákona o léčivech, o návykových látkách a o veřejném zdravotním pojištění.
O čem se píše aneb naše evergreeny…
Především a stále o reformě zdravotnictví. S každým novým ministrem se objevují nové koncepce zdravotnictví. Píše se o počtu lůžek v nemocnicích, úhradové vyhlášce a nespokojenosti zdravotnických zařízení, přetřásají se platy lékařů, výše zdravotního pojištění, pozdní platby zdravotních pojišťoven, výše plateb za státní pojištěnce, netransparentnost kategorizačního procesu při stanovování úhrad léčiv, problematika tzv. souběhu praxí, program protidrogové politiky, celoživotní vzdělávání lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků, léčba bolesti, důstojné umírání a paliativní péče, rušení malých nemocnic, platby podle DRG, reklama na léky a její úskalí, zadluženost nemocnic a jejich oddlužování, centrální nákupy léků, oříškem je elektronická zdravotní knížka.
Se vstupem do nového tisíciletí se na stránkách objevují témata o vzniku onkologických a jiných specializovaných center a iktových jednotek, o elektronizaci zdravotnictví a systému IZIP, dostupnosti zdravotní péče, zavádějí se regulační poplatky, poukazuje se na práva pacientů, hovoří se o standardech a nadstandardech, některé porodní asistentky obhajují domácí porody, některé fakultní nemocnice se „odfakultňují“, na aktuálnosti nabývá myšlenka univerzitních nemocnic, probírá se slučování lůžkových zařízení.
Sepisují se memoranda, osočují se zdravotní pojišťovny, bojuje se za legalizaci konopí k léčebným účelům, obviňuje se ministr zdravotnictví… Akce „Děkujeme, odcházíme“ plní stránky novin mnoho měsíců. Začínají se však také objevovat nešvary, jako je schvalování zdravotnických zákonů či jejich paragrafů formou přílepků, nebo „okrajovější“ témata, jako je uzákonění eutanazie či surogátní mateřství.
Do novinových titulků se stále více derou výrazy korupce, předražování nákupů, odposlechy, porušování zákonů, bez výběrového řízení, tunelování…
Uvidíme, kam se naše zdravotnictví bude ubírat dál. Zdraví je podle definice Světové zdravotní organizace stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. A právě takový stav bychom v tuto chvíli chtěli popřát všem našim čtenářům, českému zdravotnictví a našim novinám.