Je VZP pro zavedení nominálního pojistného?
To je spíše otázka na politické zástupce. My si zatím pouze modelujeme situace, které po takovém politickém rozhodnutí mohou nastat. Víme, že v zemích, kde působí více zdravotních pojišťoven, je forma nominálního pojistného obvyklá.
Pokud chceme mít funkční konkurenční systém více zdravotních pojišťoven, bez využití mechanismu nominálního pojistného je to přinejmenším zvláštnost. V současné chvíli pojišťovny soutěží například v nabídce zdravotní péče, ale bez vazby na tvorbu pojistného jsou možnosti konkurence nízké. Stále se také zabýváme novým systémem přerozdělování pojistného mezi zdravotní pojišťovny tak, aby odpovídal struktuře pojištěnců dle jejich chronicity, kde určujícím parametrem je PCG (pharmacy-based cost group).
Nemůže fungovat systém, kdy jedna pojišťovna bude doplácet na nevýhodnou strukturu svých pojištěnců. Pokud budou spravedlivě rozděleny prostředky na pojištěnce a bude existovat systém více pojišťoven, ptáme se, zda nezavést nominální pojistné.
Čtěte také: Na prahu revoluce v českém zdravotním pojištění
Autoři studie pojišťovně doporučují, aby se bez ohledu na stav legislativního procesu začala sama na nominální pojistné připravovat. Začnete tedy s přípravou?
Změna může být prosazena i poměrně rychle, během jednoho roku. A v takovém případě nechceme stát před neznámou situací. Chceme být o krok napřed. Prosazení nominálního pojistného ale vnímáme jako politicky velice citlivé téma. S jeho zavedením přijde faktická konkurence a pojištěnci získají možnost chovat se racionálně podle nabídky jednotlivých pojišťoven. Pojišťovny budou nuceny vytvářet vlastní produkty zdravotního pojištění.
To může vést k tomu, že současných 60 procent podílu VZP na trhu se pravděpodobně sníží, čímž se zmenší vliv této instituce, kterou doposud mohou ovládat krajští politici a ovlivňovat tak zdravotní péči v Česku. VZP je pojišťovna, kterou lze ovládat a domluvit se na krajské úrovni na rozsahu péče, jak to například můžeme nyní pozorovat na některých smlouvách se zdravotnickými zařízeními.
Při nominálním pojistném si každá pojišťovna nastavuje smlouvy se zdravotnickými zařízeními tak, aby při zajištění závazného rozsahu zdravotní péče hospodařila efektivně. Na severní Moravě, kde je VZP s 35 procenty pojištěnců v menšině, lze už nyní pozorovat, že tam již na zdravotní politiku krajští politici nemají zásadní vliv.
Jaké budou kritéria pro uzavírání smluv s jednotlivými zdravotnickými zařízeními?
Jak vyplývá ze studie, pojišťovny získají vyjednávací nástroj, protože si vyhodnotí, kde jak dobře léčí, jak rychle jsou pacienti vyléčeni a zda se nevracejí s recidivou. Pak si vybere ty úspěšné a s nimi může vyjednávat cenu péče. V Nizozemsku například funguje systém, kdy jsou za nominální pojistné pacienti ošetřeni v preferovaných zdravotnických zařízeních, se kterými má pojišťovna takovou smlouvu uzavřenou. Pacienti mohou jít i do jiných zařízení, se kterými má pojišťovna také smlouvu, ale platí tam v hotovosti a pojišťovna jim proplácí péči například ve výši 80 procent ceny průměrných nákladů.
Studie porovnávala zdravotní pojistné systémy Německa, Švýcarska a Nizozemska. Kterým z nich by se Česko mohlo nejvíce inspirovat?
V Nizozemsku je nominální pojistné plnohodnotnou složkou příspěvku do veřejného pojištění. Pojištění zde nabízí komerční subjekty, které jsou ovšem velmi silně legislativně omezeny. Výše nominálního pojistného a zdravotní daně je tam přibližně jedna ku jedné – polovina zdrojů jde z daňových odvodů a druhá polovina je tvořena příspěvkem nominálního pojistného.
Ve Švýcarsku jde o extrém, kde neexistuje daňová složka a celou částku platí pojištěnec v plné výši sám. V Německu je systém velmi podobný našemu – složku nominálního pojištění obsahuje, ale ještě ji příliš nerozvinuli… Tam jde o vyrovnávací příspěvek dle hospodaření pojišťovny.
Jakou částku by nominální pojištění mělo představovat? Podle ministerstva by mohlo jít o jeden procentní bod ze současných 13,5 procent hrubé domácí mzdy. Je to pro VZP přijatelné?
Souhlasím s tím, že někde se začít musí. Je rozumné, aby částka odpovídala běžné roční výši za služby, jakými jsou například poplatky za popelnici, televizi či domácí zvíře – tedy v řádu stovek korun ročně. Na druhou stranu stanovení této částky je čistě politické rozhodnutí, které jde mimo pojišťovnu, takže si jeho výši můžeme modelovat, ale předvídat ji nelze.
Pojištěnec bude ke zvolení pojistného plánu, který si z nominálního pojistného zaplatí, potřebovat adekvátní informace. Jakým způsobem budou pojišťovny své pojištěnce informovat?
V Nizozemsku existují veřejné weby, kde jsou všechny zdravotní plány porovnány. Je zde přesně vypočteno, kolik jaké péče klient dostává, a podle toho se rozhoduje. Svou roli sehrají také osvětové akce.
Jak bude úhrada nominálního pojištění řešena u osob, za které v současnosti platí zdravotní daň stát?
Nominální pojistné je stanoveno na každou jednotlivou osobu a jde o jasně definovaný objem péče, kde pojištěnec přesně ví, za co platí. Výjimku tvoří děti do 18 let. Určitou míru kompenzace by sociální systém měl poskytovat nezaměstnaným, osobám s životním minimem, seniorům, ale je důležité, aby i tito lidé věděli, že část prostředků zdravotního pojištění tvoří nominální složka pojištění a oni jsou aktivními plátci. A budou to jen oni sami, kdo rozhodne, který pojistný plán si zvolí, i když v jejich případě půjde třeba o stokorunu.