* Jakými cestami se k vám informace o možnosti „vydat se do světa“ dostala?
Za tuto možnost vděčím paní PhDr. Luboslavě Pavelové, která mi o možnosti absolvovat studijní pobyt v Norsku řekla a doporučila mě. Podmínky výběru zájemců jsem zpočátku vlastně ani neznala, ale myslím si, že byla zvažována především znalost angličtiny a studijní výsledky.
* Kde, kdy a jaký obor jste v zahraničí studovala?
Byla jsem od února do května letošního roku v Norsku na Gjovik univerzity collegue v městě Gjovik. Praxi jsem přitom absolvovala v místní nemocnici a v care home, jakémsi domě s domácí ošetřovatelskou péčí.
* S vámi byli na stáži mladí lidé prakticky z celého světa. Kterým jazykem se národnostně pestrá studentská společnost dorozumívala?
Nejčastěji angličtinou, ale někteří tam přicházejí i se základními znalostmi norštiny.
* Přednášky jste měli v angličtině nebo v norštině?
Odborná část stáže probíhala v norštině.
* Zjistila jste nějaký významný rozdíl v systému univerzitního školství?
Kromě lepšího materiálního a technického vybavení univerzitních poslucháren a dalších studijních zařízení jsem výrazný rozdíl v systému školství neviděla.
* A jak vás jako cizinku přijímali místní kolegové a kolegyně? Říká se, že Norové jsou uzavření a chladní, typičtí seveřané…
Naštěstí tomu bylo právě naopak. Přijali mě velmi dobře, byli úžasně přátelští a ochotní kdykoli nám, kteří jsme přišli zvenku, podat pomocnou ruku. Našla jsem si mezi nimi i mnoho dobrých přátel.
* V rámci studijního pobytu jste docházela na praxi na interní oddělení v nemocnici. Je to běžné, nebo jste si tuto praxi sama vyjednala?
Praxi v nemocnici mi přidělili na univerzitě v Gjoviku, přestože jsem v přihlášce ke studiu (application form) uvedla i jiná oddělení, která jsem chtěla blíže poznat.
* Každá nemocnice má určitý systém v hierarchii personálu. Překvapilo vás v tomto směru něco? Kdo jaké měl povinnosti a komu takříkajíc skládal účty?
Práci skupin koordinuje vrchní sestra. V každé skupině je pak sestra, která se zabývá dokumentací, jež je v elektronické formě, ale má na starosti také odesílání materiálu na vyšetření, zajišťuje telefonické kontakty a přihlašování pacientů. V každé skupině je rovněž sestra - vedoucí skupiny, která se stará i o medikamentózní léčbu, účastní se vizit a vykonává činnosti potřebné pro pacienta a lékaře. Dále je tam jedna sestra - kontaktní, která pečuje o komfort pacientů z hlediska příprav na vyšetření, osobní hygieny, stravy a podobně. Na oddělení pak byly také speciální sestry, které například odebíraly krev na vyšetření. V rámci oddělení interny působily tři takovéto skupiny a na každou skupinu připadlo přibližně sedm pacientů.
* Které povinnosti v daném systému přidělila hlavní sestra vám?
Každý student měl v rámci skupiny vrchní sestrou přidělenu sestru, která na něho dohlížela a korigovala jeho činnosti. Měli jsme také přidělené pacienty, obvykle na jednoho studenta připadli jeden nebo dva klienti. Jednalo se zejména o zajišťování hygieny, podávání stravy, sesterské ošetřovatelské úkony, přípravu léků a podobně.
* Můžete srovnávat tamější nemocnici s „vaší“ nemocnicí v Nitře? Jsou rozdíly mezi nimi v něčem podstatné?
Určitě jsem zaznamenala mnoho rozdílů mezi jejich a naší nemocnicí. Zřetelný rozdíl byl v technické vybavenosti, která šetří síly a čas sester. Mám na mysli centrální dezinfekci lůžek nebo třeba to, že pacient nepotřebuje žádné pomůcky z domova, protože mu nemocnice všechno zajistí. Pro nás je jistě zajímavé i to, že si pacient může vybrat jakoukoli stravu a trochu jsem záviděla, že tu byl dostatečný počet personálu. Za negativní zkušenost z norské nemocnice pak jednoznačně považuji to, že zde byli pacienti velmi často umísťováni i s lůžkem na chodbách, a tím samozřejmě ztráceli soukromí. Často tam - podle mého názoru - zůstávali hospitalizovaní, i když to už vůbec nebylo potřebné. Ale těch postřehů je samozřejmě daleko více a jsem velmi ráda, že jsem to vše mohla vidět a zažít.
* Spokojenost a přátelské klima na pracovišti se zpravidla odráží ve výkonu zaměstnanců, na druhé straně ale takový kolektiv vyžaduje určitý systém. Vládla na interně tuhá kázeň, nebo byly vztahy spíše přátelské?
Byla jsem až překvapená, jak silné vztahy a přátelství byly mezi pracovníky, a máte pravdu, že se to odráželo také v kvalitě výkonu. Vládly tam přátelské vztahy a dobrá nálada - musím připustit, že toto u nás na Slovensku někdy postrádám.
* Kromě praxe v nemocnici jste absolvovala praxi v pečovatelském domě. S jakými diagnózami tam klienti přicházejí? Byli to pouze senioři?
Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost část, vlastně dva měsíce, své zahraniční stáže strávit kromě nemocnice také v care home, tedy v domě s domácí ošetřovatelskou péčí. Care home se zde dělila na tři oddělení. V jedné části mají klienti svoje rezidence a v případě potřeby si mohou pro poskytnutí základní péče kdykoli přivolat pomoc. Druhá část je uzpůsobena pro péči o pacienty s demencí a ve třetí části, právě v té, kde jsem strávila dva měsíce, jsme poskytovali ošetřovatelskou péči v domácím prostředí. Byli zde převážně senioři, ale pečovali jsme také o mladé lidi s postižením i lidi s drogovou závislostí.
* Komu jste se v care home věnovala vy?
Zejména klientům v domácím prostředí a podle potřeby také klientům v rezidencích v budově care home.
* Byla ta práce pro vás náročná víc psychicky nebo fyzicky?
Řekla bych, že pro mne byly nároky v rovnováze, tedy jak psychicky, tak fyzicky, ale ve výsledku jsem to všechno vnímala velmi pozitivně, vzhledem k tomu, že většinou zde byli příjemní a laskaví lidé, kteří uměli velmi dobře anglicky. Některé jsem navštěvovala i v osobním volnu.
* V jakém poměru je v pečovatelském domě ošetřující personál vůči klientům?
Na dopolední směně pracovalo obvykle asi deset pracovníků a na každého z nich připadalo asi osm klientů. Na odpolední směně pracovali dva zaměstnanci a na noční jedna pracovnice.
* Jaká technika tam ulehčuje personálu práci?
Technické vybavení bylo na velmi dobré úrovni především z hlediska manipulace s pacientem. Obdobné zařízení jsem na Slovensku ještě neviděla.
* Troufala jste si na konci pobytu komunikovat s klienty v norštině?
Dokonce už dřív, ale pouze o základních věcech. Bylo mi umožněno absolvovat měsíční kurz norského jazyka, kde jsem se základy norštiny naučila.
* Měla jste příležitost poznat Norsko a Nory mimo Gjovik?
Pobyt v Norsku byl nejen školou a praxí, ale také zábavou v rámci úžasné mezinárodní skupiny studentů, kteří sem přijeli díky programu Erasmus. S mnoha udržuji dodnes krásná přátelství. Vedle praxe bylo mým cílem seznámit se s Norskem a samozřejmě i s jeho krásami. Podařilo se mi procestovat mnoho pozoruhodných míst nejen tam, ale také v sousedním Švédsku. Mohla jsem strávit pár dní v Trondhaimu, třetím největším městě Norska, Lilehammeru, které je proslavené zejména zimními olympijskými hrami z roku 1994, ale byla jsem i v Oslu a v lyžařském centru v Sjusjones a v dalších městech.
* Víte nebo tušíte už, který zážitek vám naskočí na „duševním monitoru“, až dejme tomu za deset let zaslechnete slovo Norsko?
Zážitků, které mi budou Norsko připomínat, mám mnoho. Jsem nesmírně šťastná, že jsem se tam mohla seznámit se skvělými lidmi a získat nová přátelství a právě tito lidé mi budou můj norský pobyt připomínat po celý život. Při oslavách národního dne Norska jsem od přátel dostala norskou vlajku - mám ji ve svém pokoji a také ona mi připomíná nezapomenutelné chvíle a zážitky.
Jan Nouza (nouza@tbn.cz)
