Válka mezi největší zdravotní pojišťovnou a jedním z největších projektů soukromého kapitálu v českém zdravotnictví se dostává do nové fáze. Poté, co se Všeobecná zdravotní pojišťovna a pražské centrum protonové terapie (PTC) dostaly do úmorného klinče kanonádou vzájemných žalob, nyní přichází období přinejmenším předstírané snahy o hledání mimosoudního řešení.
Bohatí ženichové
Jenže příkopy jsou hluboké a krajina, v níž jsou vyhloubeny, je po čertech nepřehledná. Protonové centrum se sice tváří, že jeho jedinou starostí je dostupnost moderní léčby pro české pacienty, ale ve skutečnosti je to starost až úplně poslední.
Prosklená budova na pražské Bulovce je v první řadě byznys. A od svého vzniku až do dnešních dnů byznys pohříchu špatný. Jsou v něm utopené minimálně 4 miliardy korun vstupního kapitálu, které se bez zapojení centra do smluvní sítě českého zdravotnictví nikdy nevrátí zpátky. O dosavadních provozních výsledcích toho není známo moc, ale vzhledem k tomu, že většina kapacit centra leží ladem, nebudou valné.
Stěží proto překvapí spekulace, jež běhají po trhu a tvrdí, že centrum je na prodej. Rakouské Erste, jež vznik centra úvěrovala, by se nikdo nemohl divit, kdyby se této nešťastné několikamiliardové pohledávky chtěla zbavit. A kdo bude držet pohledávku, bude samozřejmě držet pod krkem i celé PTC. Se smlouvou se byznys může rozjet, bez ní ne. Potenciální kupce je tedy třeba hledat spíše mezi tuzemskými skupinami, které kromě peněz disponují také vlivem a znalostí krajiny. V úvahu jich připadá více.
Investicím do onkologických projektů, byť spíše výzkumných, se věnuje PPF. Mezi velké zdravotnické investory patří Agel, Penta, ale se zdravotnictvím koketuje třeba i Agrofert ministra financí Andreje Babiše. A pokud jde o zmíněný vliv, nemá dnes Babiš mezi českými miliardáři konkurenci.
Otázka motivací
Byl to ostatně právě ministr financí, kdo vyzýval VZP k urychlenému hledání řešení sporu, ačkoli kompetenčně mu do půtek zdravotní pojišťovny se soukromým poskytovatelem péče dohromady nic není. Přičteme-li k tomu kritiku, jíž Babiš zahrnul šéfa VZP Kabátka, a neskrývanou touhu hnutí ANO převzít ministerstvo zdravotnictví, stává se celkový obrázek docela plastickým. Je samozřejmě vystavěn na domněnkách a odhadech, takže se může míjet s realitou, ale smysl jako celek dává.
V tom zároveň tkví hlavní problém protonového centra, jemuž pojišťovna nabízí smlouvu na péči indikovanou komplexními onkologickými centry na základě doporučení Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP. Lékaři PTC se brání a chtějí si protonovou léčbu indikovat sami. Jenže jakkoli z medicínského hlediska může takový argument dávat nějaký smysl, naráží na problém důvěryhodnosti a motivací.
Primární motivací centra, které už delší čas nejede podle plánů, tudíž zřejmě kumuluje provozní ztráty, je začít ihned léčit co nejvíce pacientů, tedy indikovat protonovou léčbu i tam, kde existují ekonomicky efektivnější a stejně účinné varianty. Žádná pojišťovna nemůže při úvahách o smlouvě tuto motivaci opomenout. Pokud jí někdo nepomůže.