Novela zákona omezí nadměrné umisťování dětí do institucionální péče a zkvalitní systém péče o ohrožené děti v ČR. Dosáhnout toho hodlá zavedením standardů kvality a sjednocením postupů sociálně-právní ochrany dětí, novými metodami sociální práce (vyhodnocování situace dítěte a rodiny, individuální plánování, případové konference), preventivní prací s ohroženými rodinami a posílením náhradní rodinné péče.
Nerušte, co funguje
Ještě v polovině října letošního roku novelu vetoval prezident Václav Klaus. Reagoval tak na kritiku mezinárodních institucí (Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva, Dětský fond OSN UNICEF a Evropská komise), které opakovaně upozorňují na vysoké počty nejmladších českých dětí v ústavní péči. Prezidentské veto tehdy uvítala i Vědecká rada České lékařské komory (VR ČLK). Vadila jí ambice novely ukončit do roku 2014 činnost kojeneckých ústavů.
Zástupci ČLK se obávají, že neexistuje alternativa, která by péči o kojence nahradila. „Nerušte to, co funguje, když nemáte seriozní alternativu,“ shodli se zástupci Vědecké rady ČLK, která dle svého vyjádření přijala s výrazným znepokojením zprávy o plánovaném zákazu přijímání dětí do 3 let do ústavní péče od 1. 1. 2014, tedy faktickém zrušení ústavů.
Podle lékařů je problém hlavně u kojenců, kteří mají nějaký zdravotní handicap. „V zařízeních jsou často umístěny děti s různými typy postižení vyžadující lékařskou a ošetřovatelskou péči. Tyto děti není snadné a často ani možné předat do náhradní rodinné péče. Budou pak ze sociálních důvodů zůstávat hospitalizovány na dětských odděleních, tedy na lůžkách akutní péče,“ obávají se členové VR ČLK.
Minimalizace ano, ale ze sociálních důvodů
Jejich obavy mírní vyjádření ministerstva zdravotnictví (MZ), které prý postupnou a náležitě připravenou transformaci systému péče o ohrožené děti plně podporuje. Mluvčí MZ Vlastimil Sršeň zároveň redakci sdělil, že „zdravotní služby jsou v gesci resortu zdravotnictví. Novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, se však netýká zdravotních služeb a nenavrhuje jakékoli změny v přesunu gescí mezi resortem zdravotnictví a práce a sociálních věcí.“
Resort je pro postupnou minimalizaci počtu dětí v ústavech, přičemž ale nesmí být ohrožena dostupnost a kvalita specifické zdravotní péče pro potřebné děti a jejich rodiny. „Ministerstvo zdravotnictví v současné době připravuje právní úpravu dětských center, která by měla nahradit dosavadní dětské domovy pro děti do 3 let věku. Na základě prvních pozitivních zkušeností, například z Dětského centra Znojmo či Dětského centra Veská, MZ již v roce 2005 zahájilo proces transformace kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let věku v dětská centra,“ nastínil mluvčí MZ s tím že, nově by měla vzniknout taková zařízení, kde sice bude poskytována komplexní odborná péče ohroženým dětem a jejich rodinám, ale budou zde převažovat služby ambulantní a lůžkových služeb zůstane minimum.
„Připravovanou změnou by mělo dojít k postupné minimalizaci počtu dětí umístěných na lůžko do dětských center a nepřijímání dětí do těchto zařízení ze sociálních důvodů,“ dodává mluvčí Sršeň a připomíná, že cílem připravované změny je nadále zajišťovat poskytování potřebných zdravotních služeb formou péče ústavní, tedy na lůžku zdravotnického zařízení. Umožní však také ambulantní formu péče, případně i ve vlastním sociálním prostředí dítěte. Jde o děti s perinatální zátěží a zdravotním rizikem, se zdravotním postižením, ale též děti týrané, zneužívané a zanedbávané.
Nemocné do nemocnice, zdravé do rodiny
S argumentem, že kojenecké ústavy svým svěřencům poskytují zdravotní péči, kterou lze jinak jen těžko suplovat, nesouhlasí vedoucí oddělení vzdělávání ČLK Radek Ptáček, který se na podpoře náhradní rodinné péče dlouhodobě podílí. „Pokud jsou v kojeneckých ústavech nemocné děti, patří jako každé jiné dítě do nemocnice. Lze ale říci, že 90 procent pěstounských rodin zvládá péči o tyto děti v domácím prostředí,“ tvrdí Radek Ptáček a napadá také stanovisko České pediatrické společnosti ČLS JEP, která vyjádřila obavu, že by dětem mimo kojenecké ústavy nebyla poskytována odborná psychologická péče. „Psycholog v kojeneckém ústavu nemá při tak velkém množství dětí šanci je léčit, většinou stíhá pouze základní diagnostiku.“
Z hlediska duality poskytované péče jsou kojenecké ústavy jedním z ukázkových subjektů, kde finanční prostředky zdravotního a sociálního resortu začnou (díky schválení novely) procházet změnami. MPSV chce ústavní péči pro děti do 3 let zarazit a prostředky přesunout pod sebe. „Chceme do konce roku 2013 dosáhnout toho, aby děti nebyly umísťovány do ústavní péče, pouze do péče individuální. K 1. lednu 2014 nebude umístění dětí do 3 let možné, do roku 2016 toto omezení rozšíříme na děti až do 7 let věku,“ uvedl před časem tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09).
Celkové náklady na provoz kojeneckých ústavů vyčíslil na 788 milionů korun ročně, což představuje 37 341 korun měsíčně na jedno dítě v kojeneckém ústavu. „Náklady na jedno dítě v pěstounské péči přitom činí necelých 10 tisíc korun měsíčně. Nám však nejde o úspory, ale o pomoc dětem a lepší využití finančních prostředků v této oblasti,“ doplnil Jaromír Drábek.
VR ČLK přesto nesouhlasí. „Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let, případně dětská centra, jsou odbornými zdravotnickými zařízeními a nelze je obratem změnit na zařízení sociálně-právní ochrany, tedy například na zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tím by došlo k výraznému zhoršení lékařské a ošetřovatelské péče, neboť zařízení sociálně-právní ochrany nejsou – na rozdíl od zařízení zdravotnických – vybavena lékaři, klinickými psychology, fyzioterapeuty a dalšími odborníky z řad ošetřujícího zdravotnického personálu,“ uvádí vědecká rada.
Jak získat pěstouny?
Stát zatím dostatek pěstounských rodin nemá. „Získat a připravit stovky pěstounských rodin během 2 let je i podle zahraničních zkušeností zcela nemyslitelné. Systém kvalitní profesionální pěstounské péče se v zemích, kde funguje, budoval řádově 10––15 let. Jen pouhá příprava kvalitních pěstounů trvá například v Norsku až 3 roky,“ namítají lékaři.
„MPSV samozřejmě řadou způsobů podporuje nábor nových pěstounů a osvětu o náhradní rodinné péči. Pěstounských rodin je v současné době asi 8500 a jejich počet se každým rokem zvyšuje. Hlavními důvody, proč není zájemců o pěstounskou péči více a proč v některých případech pěstounská péče nyní selhává, jsou zejména nedostatečná příprava budoucích náhradních rodičů, nepřesné informace o dětech, které přicházejí do náhradní rodiny, slabá (poradenská i hmotná) podpora při výkonu pěstounské péče a nedostupnost odborných, doprovázejících a odlehčovacích služeb,“ vysvětlila naší redakci mluvčí MPSV Viktorie Plívová, která při cílených regionálních kampaních přiznává roli také nestátním neziskovým organizacím.
„Zatím v tomto ohledu suplujeme stát. Spolupracujeme s krajskými radními a zastřešujeme regionální neziskové organizace, které se aktivnímu vyhledávání pěstounů věnují,“ říká Gabriela Lachoutová, předsedkyně správní rady Nadačního fondu J&T, který v regionech spouští edukačně-náborovou kampaň „Hledáme rodiče“.
„Přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně je důležitý krok v rámci reformy celého systému péče o ohrožené děti v ČR. Politická odpovědnost za osudy opuštěných dětí však tímto nekončí. Teď jsou na řadě samosprávy, ty totiž mají v praxi výkon pěstounské péče na svých bedrech,“ komentuje rozhodnutí poslanců představitelka neziskového sektoru a dodává, že „kraje a obce neměly dostatek času se na reformu připravit. Čeká nás ještě hodně práce, než celý systém začne správně fungovat.
V rámci kampaně ‚Hledáme rodiče.cz‘ nezůstanou stranou ani krajští a regionální politici a představitelé samospráv a orgánů sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD). S těmi všemi jsme připraveni jednat o vzájemné pomoci a spolupráci v naší snaze najít nový domov co největšímu počtu opuštěných dětí,“ uzavírá Gabriela Lachoutová.