Loni na jaře byl u tříleté Eleny diagnostikován nádor, jehož části zasáhly i sklivec oka. Lékař Petr Pochop z Oční kliniky dětí a dospělých FN Motol uvedl, že pacientce nejdříve zaváděli léčiva přes stehenní tepnu. Na podzim však cytostatika během krátkého zákroku poprvé vpravili přímo do oka, aby ve sklivci dosáhli dostatečné koncentrace léčiv. Museli přitom provést několik kroků, které brání rozšíření nádoru mimo oko - například snížit nitroočního tlaku odsátím části tekutiny z přední komory oka, po odstranění tenké jehly pak operující také zmrazil místo vpichu.
Poslední, pátou, injekci, pacientka dostala loni v prosinci. Léčba zabrala. Podle Pochopa v současnosti, i díky včasnému nasazení léčby, v Česku přežije 95 procent pacientů s touto diagnózou. Pokud se však nádor dostane mimo oko, šance na úspěšné vyléčení klesá.
Rodiny to, že je něco špatně, zjistí nejčastěji tak že dítě začne šilhat nebo kvůli bělavým odleskům v zornici dítěte na fotografiích. Pochop zdůraznil, že navzdory jedné diagnóze se konkrétní nálezy liší. Někdy se části nádoru dostanou do sklivci, kde se množí, což komplikuje běžnou léčbu, jindy v oku roste několik různě velkých nádorů, občas nádor doprovází odchlípnutí sítnice.
Elena, stejně jako další děti, které trpěly tímto onemocněním, zůstane pod dohledem lékařů až do dospělosti. Zatímco krátce po ukončení léčby chodí pacienti na kontroly každý měsíc, později se intervaly prodlouží až na rok. V současnosti Motol sleduje zhruba sto bývalých pacientů.
Retinoblastom vzniká z nezralých buněk sítnice a tvoří asi čtyři procenta všech dětských nádorových onemocnění ročně. Má dědičnou i nedědičnou formu. Podle Pochopa trpí dědičným typem nemoci šest procent pacientů, u nichž jsou zasaženy obě oči. V naprosté většině případů se však jedná o sporadický typ, který nejčastěji postihne jen jedno oko.