Posílení pocitu bezpečí
Přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN Praha doc. MUDr. Olga Švestková, Ph. D., se věnovala rehabilitaci starších osob. Jak na úvod připomněla, podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví WHO (ICF) z roku 2001 rehabilitace znamená obnovu nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu či nemoci nebo zmírnění trvalých důsledků nemoci či úrazu pro život a práci člověka. Zdůraznila, že je třeba dbát na vhodnou terminologii při diskusích o stárnoucí populaci. Za nejvhodnější označila slovo „senior“, v zahraničí se užívá pojem late maturity.
„Významnými faktory v rehabilitaci seniorů jsou aktivity denního života, na nichž je třeba se podílet, dále smysluplný život, sdílení pozitivních emocí, dostatek soukromí, zachování si určitých kompetencí a možnost vést důstojný život i pro pacienty s chronickým onemocněním či těžkou disabilitou. Je také důležité, aby seniorům byl zajištěn pocit bezpečí,“ řekla dále autorka sdělení a dodala, že nejčastějšími problémy, s nimiž se tito lidé potýkají, jsou poruchy příjmu potravy a porucha pocitu žízně a hladu, čímž dochází k dehydrataci a podvýživě, postupně se přidávají poruchy chuti, čichu, sluchu, zraku a celkově se zhoršuje komunikace. Hůře může fungovat termoregulace, v některých případech se přidává inkontinence, bolest, objevují se chronické rány, které je třeba ošetřovat, může se projevit hospitalismus či maladaptační syndrom. Upozornila také na nebezpečí pádů, které je způsobeno závratěmi a poruchami rovnováhy.
Přidat život rokům
„Faktem je, že počet dlouhověkých lidí se zvyšuje. Podle statistických údajů činila průměrná délka života v USA v roce 1889 47 let, v roce 1999 to již bylo 78 let a pro rok 2099 se přepokládá, že dosáhne 120 let,“ konstatovala docentka Švestková. Dále uvedla příklady procentuálního zastoupení lidí starších 60 let. V České republice je to 23 %, například v Itálii 18 % a v Belgii či Řecku 17 %. Důležitý ovšem není kalendářní věk člověka, ale takzvaný biologický věk. Americký kosmonaut John Glenn, narozený v roce 1921, je kosmonautem od roku 1959 a do kosmu byl vyslán ještě v roce 1998, kdy mu bylo 77 let. Zdůraznila, že zásadním z hlediska pohledu na stárnoucí populaci je její kvalita života. „Zdraví stárnoucí populace závisí na mnoha faktorech. Kromě faktorů socioekonomických jsou to fyzické prostředí, sociální chování, životní styl a životní úroveň, genetické faktory, výživa, aktivita (pohyb, práce, koníčky, intelektuální činnosti, volnočasové aktivity), možnosti žít v rodině nebo sám ve své domácnosti, dalším důležitým faktorem je zdravotněsociální systém státu.“ Stárnoucí populaci také negativně ovlivňuje postoj společnosti, především rodiny, a pocit samoty bez lidských kontaktů, který bývá spojen s depresí. Je nutné seniorovi zajistit aktivity a radost z pozitivních reakcí okolí. Starý organismus je křehký a i z minimálních příčin se může vychýlit z rovnováhy směrem k patologii a patofyziologii.
„Těmto negativním jevům lze předcházet rehabilitací,“ zdůraznila doc. Švestková. „Jejím cílem je zlepšení kvality života. V interprofesním rehabilitačním týmu je nezbytné zajistit, aby se starší spoluobčan cítil dobře, žil v přátelském prostředí a požíval respektu. V USA se 85 procent celkových finančních prostředků v systému zdravotnictví vynakládá na péči o občany starší 65 let. Je třeba zavést u nás funkční hodnocení a provést transformaci zdravotního systému s ohledem na stárnoucí populaci v EU. Dále je nutné provést reformu sociálních služeb a podpor s důrazem na komunitní péči s cílem dosažení maximální možné kvality života. Významné jsou rovněž epidemiologické studie chronicky nemocných a zmapování vlivů stárnutí nebo preventivní programy k předcházení funkčnímu horšení stárnoucí populace spolu s pozorností věnovanou zmírnění funkčních následků u těchto osob. Důležitá je aktivní politika věnovaná této problematice a pořádání akcí zaměřených na seniory. Věk obyvatelstva se neustále zvyšuje. Podle odhadů bude struktura populace ve 21. století následující: 50–70 let střední věk (middle age), 71–85 let časné stáří (early maturity) a 86 let a výše pozdní stáří (late maturity),“ řekla docentka Švestková. Závěrem připomněla princip Organizace spojených národů týkající se péče o starší občany: „Je třeba udělat všechno pro to, abychom přidali život rokům, které byly přidány životu.“
Stárnutí mozku v zobrazovacích metodách
Přednosta Neurologické kliniky 3. LF UK a FNKV prof. MUDr. Pavel Kalvach, DrSc., ve svém sdělení uvedl, že podobně jako jiné tělesné tkáně a funkce i mozek prodělává s postupujícím věkem degenerativní změny. Ty se nevyhnutelně projevují na jeho mentální kapacitě, po 70. roce věku se často postupně propadají do demence. Světové doktríny se podle jeho slov snaží vykládat demence jednak v kategorii degenerativní, jednak v kategorii vaskulární, jako důsledky ischemické encefalopatie.
Tento názor na stárnutí mozku přednášející dle svých slov nesdílí, a proto předložil histologické a neuroradiologické obrazy standardní mozkové parenchymové deteriorace v jejích hlavních strukturálních projevech. Jak uvedl, ze snímků je patrná leukoaraióza jako histologické prořídnutí bílé hmoty se zvýšeným obsahem vody s parciální demyelinizací. Kromě CT je patrná hlavně na T2 vážených a FKAIR MRI snímcích. Ukazuje se vzestup střední difuzivity na snímcích vážených difuzí. Dochází k poklesu integrity nervových traktů na traktografických snímcích mozkové anizotropie. Obsah amyloidu narůstá, a to jednak v cévní stěně, jednak v podobě amorfní drtě v amyloidních extracelulárních placích.
Jak zpomalit involuci a zabránit růstu entropie
Důvodům, které zpomalují rehabilitaci u starších lidí, se věnoval doc. MUDr. František Véle, CSc., z katedry fyzioterapie FTVS UK. Jak řekl úvodem, ve stáří se zpomaluje rychlost hodin biologického počítače v mozku a pozorujeme, že za stejné časové období dokážeme dokončit méně úkolů než dříve. Zpomalení biologických procesů v těle je přirozeným důsledkem involuce, která probíhá podle termodynamického zákona, jenž říká, že míra neuspořádanosti neboli entropie každého procesu se postupem času zvyšuje. Restituce funkce u seniorů tedy závisí na stupni involuce a entropie. Pohled na seniora u nás není podle autora sdělení přijatelný. „Za seniora se u nás obvykle považuje starší jedinec s akcentací tělesných potíží souvisejících s involucí ve stáří. Produktivní společnost seniory přehlíží. Přitom by měla za-ujmout k seniorům spíše humánní přístup než tržně ekonomický, s nímž se nejčastěji setkáváme,“ poukázal docent Véle.
Involuce podle jeho slov zpomaluje životní procesy a tím zdánlivě zrychluje čas, což ale platí individuálně. Entropie provází každý proces, tedy i životní. Zpomalit involuci a zabránit nárůstu entropie je možno pouze aktivní údržbou somatických i mentálních životních funkcí. Závisí to na způsobu pohybového chování člověka, vlivu vnitřního a zevního prostředí, emocionalitě a jejím ovládání, neboť pozitivní emoce mohou zrychlování času i nárůst entropie zpomalit a prodloužit tak životní aktivitu. Jako důkaz použil příklad studentů univerzit třetího věku: „Tito lidé jsou zbaveni reprodukčního tlaku a starosti o zaměstnání a kariéru a v průměru vykazují lepší studijní výsledky. Čas vyplňují úvahami nad vztahy mezi poznanými fakty a prožívají objevitelskou radost, která je základem studijního úspěchu. Osvojují si tím získané znalosti a nabývají moudrosti dospělého věku. Naproti tomu dnešní mladí studenti jsou zahlceni daty a nevěnují pozornost jejich spojování.“
Neschopnost prožít neúspěch či odříkání
Docent Véle dále hovořil o významu plasticity tkání. Ta umožňuje reparaci, a dokonce i růst tkáně a nových neuronů řídících pohyb, ale s přibývajícím věkem se snižuje. Uvedl to na příkladu dětí, které se narodily bez horních končetin, kdy návrat ztracené zdatnosti probíhá regenerací a rekonstrukcí nervové soustavy. V této souvislosti vyslovil otázku, zda platí heslo „Ve zdravém těle zdravý duch“. „Podívejme se třeba na geniálního astrofyzika Stephena Hawkinga, který může komunikovat pouze pomocí počítače,“ uvedl příklad. „V jeho nezdravém těle sídlí dokonce geniální duch. Není tedy možné soudit obecně, ale individuálně a respektovat neurčitosti v životě tak, jak je požaduje kvantová fyzika,“ dodal autor sdělení.
Dále konstatoval, že cílem hlavního proudu dnešní mladé generace je dosáhnout co nejvyšší mety a užívat si života, což je ovšem provázeno neschopností prožívat odříkání, ponížení či neúspěch. Zpomalení involuce podle něj přitom vyžaduje odříkání, sebekontrolu a schopnost prožít utrpení jako katarzi, jež vede k obratu, jak to dokázali duševně silní lidé, kteří kupříkladu přežili koncentrační tábor, odkud se kupodivu většinou vrátili zdraví.
Závěrem shrnul, že i u seniorů lze dosáhnout zlepšení zdraví i výkonnosti fyzické i mentální aktivním zpomalením involuce a snížením entropie aktivní změnou pohybového chování. A je toho možno docílit aktivní prací na sobě, která se nedá zastavit potížemi a utrpením a musí být prostoupena hlubokou vírou nutnou k dosažení zamýšleného úspěchu. „Naše společnost sice všude požaduje lidská práva, ale zapomíná na nesnadné lidské povinnosti, které teprve opravňují nárok na tato práva a umožňují zlepšení života,“ podotkl nakonec.
Aktivní a zdravé stárnutí
Ředitelka Gerontologického centra Praha doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph. D., hovořila o konceptu aktivního a zdravého stárnutí. Stáří označila za jedno z nejdelších období života. Populaci vyššího věku pak charakterizovala jako velmi heterogenní a její příslušníky rozdělila na elitní, aktivní, autonomní, soběstačné, křehké a závislé. Podotkla, že ve společnosti stále převažuje školometské uvádění kalendářního stáří u seniorů, a zdůraznila, že je potřeba inovativního pohledu na stárnutí, nového paradigmatu gerontologie a s tím souvisejí i změny terminologie.
Zmínila projekt, na němž pracuje Fakulta humanitních studií UK ve spolupráci s floridskou Nova Southeastern University ve Fort Lauderdale. Jeho důležitým výstupem je základní změna terminologie: do 75 let jde o střední věk, 75–90 let je raná zralost a 90 a více zralost. Připomněla také publikaci „Jak v České republice stárnout aktivně a zdravě?“, která má sloužit jako průvodce pro občany a samosprávy. Připravilo ji Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO) při Karlově univerzitě v Praze pod vedením autorky sdělení. Tento dokument vznikl v rámci projektu „FRAM – Nový politický rámec pro aktivní, zdravé a důstojné stárnutí“ realizovaného ministerstvem zdravotnictví ve spolupráci s dalšími partnery (www.framprojekt.eu).
„Cílem je zvýšit povědomí o problematice aktivního stárnutí a účast klíčových zainteresovaných subjektů ve vytváření politiky v oblasti aktivního stárnutí,“ uvedla docentka Holmerová. „Představit příklady dobré praxe a nabídnout obyvatelům obcí a jejich představitelům možnosti vzájemné spolupráce, podpory a dialogu s cílem rozvíjet podmínky pro aktivní, zdravé a důstojné stárnutí, podpořit kvalitu, udržitelnost a dostupnost dlouhodobé péče a její efektivitu,“ zdůraznila. Projekt FRAM vycházel ze čtyř vzájemně propojených klíčových aktivit, kterými jsou sběr a analýza dat, výměna zkušeností, sumarizace doporučení a jejich šíření.
Autorka pak přítomné seznámila s výslednými doporučeními, která vycházejí z výsledků výzkumu realizovaného v rámci tohoto projektu i z dostupné literatury. „Provedli jsme analýzu webových stránek obcí, zejména těch s přenesenou působností, v rámci které jsme se zaměřili na informace určené pro občany se sníženou soběstačností a na seniory. Průběžně jsme sledovali další zdroje, které tyto informace poskytují. Oslovili jsme starosty obcí s rozšířenou působností a statutárních měst a požádali je o zaslání stručných informací (eventuálně relevantních odkazů) prostřednictvím velmi stručného dotazníku. V místech, která jsme navštívili, jsme mapovali strukturu služeb, aktivity občanů a spolupráci s obcí,“ dodala docentka Holmerová s tím, že šetření ukázalo mnoho místní iniciativy a dobré vůle. V praxi se však zatím naráží na zásadní systémové překážky, jako jsou roztříštěnost implementace příspěvku na péči a nekomunikace či nekompatibilita zdravotního a sociálního systému.
Ředitelka VFN Dana Jurásková a prof. Jan Pfeiffer.
Doc. Olga Švestková a rektor UK prof. Tomáš Zima.