Mezi hlavní témata patřilo použití stříbra v léčbě infekcí chronických ran, léčba ran v rozvojových zemích, V. A. C. terapie (využívající podtlaku při léčbě defektů), využití růstových faktorů a látek modulujících prostředí v ráně a stále diskutovaná maggot therapy - použití larev k čistění defektů. V posterové sekci se sešlo asi 300 příspěvků, z valné většiny kazuistik. Podívejme se tedy na některé otázky podrobněji. V důsledku nárůstu multirezistentních bakteriálních kmenů včetně MRSA v „rozvinutém světě“ vzniká potřeba nového lokálního antiseptika. Aktuálně největší počet uzavřených studií ideálního antiseptika můžeme najít o stříbru. Vyznačuje se širokým spektrem účinku, víceúrovňovým působením na metabolismus bakterií, nízkou senzibilizací tkání a dobrou tolerancí pacientem. Zásadním problémem 3. světa zůstává samotná dostupnost lékařské péče. Zatímco v USA na 100 000 obyvatel připadá asi 250 lékařů, v zemích rovníkové Afriky to jsou dva. Medicína se zde potýká s absolutním nedostatkem financí, z nichž většina se směřuje na léčbu AIDS. V léčbě ran proto v Africe stále ještě hrají důležitou úlohu šamani a přírodní medicína, zastoupená medem a výtažky z papáji.
Léčba ran larvami
Určitou nadějí pro levnou a efektivní léčbu infikovaných ran je využití larev. Příkladem mohou být úspěchy léčby ran po traumatických amputacích končetin či po výbuchu nášlapných min. Po vybudování laboratoří pro kultivaci larev jsou podle tvrzení odborníků náklady na další provoz a léčbu již minimální. Larvální terapie je paradoxně nejvíce rozvinuta ve Velké Británii, kde je hned několik laboratoří pro „výrobu“ sterilních larev za přísných hygienických norem. Do role průkopníka postavil Británii především vysoký výskyt MRSA v místních nemocnicích. Po překonání počátečního odporu pacientů i odborné veřejnosti zde dosahují při léčbě larvami velmi dobrých výsledků. Při léčbě nehojících se ran, dekubitů, defektů břišní stěny nebo popálenin se také osvědčuje metoda podtlaku - ta je ostatně použitelná hned v několika oborech medicíny.
Léčba ran je komplexní záležitost
Vraťme se na náš český dvorek. Odborné společnosti i lékařská veřejnost někdy chápou „wound management“ jako něco podřadného, příslušející sestřičkám, které „tam už něco dají“. Léčba nehojících se ran je však komplexní problém spočívající ve vhodné místní a systémové terapii. Připomeňme si, že studie potvrzující účinnost vlhké terapie v léčbě chronických ran spadají do 70. let minulého století. A nové poznatky patofyziologie hojení ran umožňují využít při hojení ran preparáty modulující nepříznivé prostředí v ráně samotné. V průběhu léčby se však nesmí zapomínat na správnou kompenzaci diabetu, dostatečnou výživu a rehabilitaci, správnou kompresní terapii chronické žilní insuficience, prevenci dekubitů atd. Z uvedeného vyplývá, že při léčbě ran jde o multidisciplinární problematiku. Ve srovnání s rozvinutým světem má česká medicína na poli moderní léčby ran co dohánět.
Přesto jsem přesvědčen, že léčba chronických ran v naší specializované ambulanci je v rámci České republiky na velmi dobré úrovni. Zásadním kritériem pro naši práci musí být kvalitní a komplexní péče o pacienty trpící nehojícími se ranami. K tomu je nezbytné rozšíření používání moderních materiálů a technologií pro léčbu ran v praxi.
O autorovi: Chirurgické oddělení Nemocnice Třinec