Problémem nebývá jedna epizoda infekce, ale formy opakované. Většina opakovaných se odehrává v prvních třech měsících od první ataky. Vzhledem k anatomickým a hormonálním předpokladům jsou infekcemi močových cest nejčastěji postiženy ženy. Podle statistik je jedna ze tří žen léčena antimikrobiálními léky pro epizodu IMC do 24 let a více než polovina žen prodělá jednu epizodu v průběhu svého života. Naštěstí je většina těchto IMC nekomplikovaná.
Pokud epizody přicházejí opravdu často, jsou klinicky významné, obtěžující a mají případně horečnatý průběh, měla by být žena doporučena k důkladnějšímu vyšetření (kultivace moči, včetně atypických bakterií, případně ultrazvuk či cystoskopie). V případě symptomatické infekce močových cest u muže musíme mít vždy na zřeteli, že se často jedná o komplikovanou infekci. Muž s opakovanými infekcemi by měl být také doporučen k vyšetření urologem či nefrologem. Infekce IMC vznikají ve většině případů ascendentní cestou a ženy jsou k nim z anatomických důvodů náchylnější. Muži mají výhodu v tom, že mají močovou trubici delší než ženy, a proto bakterie většinou nestihnou doputovat až do močového měchýře. Zdrojem uropatogenních kmenů bakterií je střevní rezervoár.
Nekomplikované IMC
Nekomplikované IMC postihují jinak zcela zdravé ženy, u kterých není přítomna strukturální nebo funkční abnormalita močového traktu. Jsou charakterizovány přítomností mikroorganismů (nejčastěji gramnegativních bakterií), které jsou nejčastěji (až z 80 procent) vyvolány uropatogenními kmeny bakterie Escherichia coli, která je jedním z nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry, a její přítomnost je pro správný průběh trávicích procesů ve střevě nezbytná. Pokud se ale dostane do našeho močového ústrojí, pak způsobuje problémy. IMC totiž začíná kolonizací vaginálního vestibula (předkožkového vaku) a následně se infikuje močová trubice, močový měchýř a vzácně i horní močové cesty.
Důležitou roli hraje zvýšená virulence bakteriálních původců a faktory, které negativně ovlivňují imunitní obranné schopnosti hostitele (geneticky podmíněná zvýšená vnímavost sliznice močových cest vůči uropatogenům), a některé další nepříznivé vlivy: ochablé svalstvo (po porodu, při těhotenství), diabetes mellitus, používání lokálně působících spermicidních kontraceptivních látek nebo deficit estrogenů u postmenopauzálních žen. Velmi častou příčinou je pak instrumentální vyšetření a močová cévka.
Diagnostika nekomplikované uretrocystitidy se opírá o typickou klinickou symptomatologii (strangurie, urgence, cystalgie) a průkaz pyurie (vyšetření močového sedimentu nebo průkaz leukocyturie ponorným papírkem na podkladě esterázové reakce). Bakteriologické vyšetření moče není při epizodické IMC, prezentující se jako uretrocystitida/cystitida, nutné.
Bohužel má nekomplikovaná dolní IMC tendenci k recidivám a je spojena s nepříjemnými klinickými symptomy, které snižují kvalitu života postižených pacientů a vedou k časté pracovní neschopnosti. Víme, že při vzniku IMC hraje významnou roli schopnost adherence bakterie k uroepitelu močových cest. E. coli mají tzv. fimbrie, které jim tuto adherenci umožňují.
Snížení adheze a proliferace
Xyloglukan je želatina ve stavu síťového komplexu proteinů a rostlinných polysacharidů, ve kterých jsou kovalentní vazby. Po požití prochází kyselým prostředím žaludku v nezměněné podobě a vytvoří na epiteliálních buňkách střevní sliznice biofilm. Xyloglukan má podobné složení jako přirozený střevní hlen, a proto se i stejně chová. Nezabraňuje tudíž ani průchodu živin, vody nebo léků, ani jejich vstřebávání. Snižuje tím adhezi a proliferaci uropatogenních bakterií ve střevní sliznici (zabrání přilnutí bakterií E. coli na střevní stěnu a jejich patologickému zmnožení). Tento efekt významně snižuje migraci mimo střeva a následnou kolonizaci urogenitálních cest.
Druhý účinek je v močovém měchýři a je založen na vlastnostech květů ibišku a propolisu. „Obě jsou bohaté na organické kyseliny, které jsou vylučovány močí. Infikovaná moč totiž obsahuje velké množství dusitanů, jejichž okyselení vede k tvorbě oxidu dusnatého, který má antimikrobiální vlastnosti. Snížení pH moči inhibuje proliferaci bakterií.
Klinické studie
Dvě randomizované, placebem kontrolované a dvojitě zaslepené studie poukazují na klinické účinky, a to jak v akutních infekcích močových cest, tak u recidivujících nekomplikovaných IMC. Do pětidenní studie u akutní IMC bylo zařazeno 60 pacientů. Hlavním kritériem zařazení byly věk rovný nebo vyšší než 18 let, jeden nebo více příznaků IMC (dysurie, nutkání na močení, bolest v podbřišku a/nebo organoleptické změny moči), nástup příznaků méně než 72 hodin před vstupem do studie a pozitivní výsledek testu moči (esteru, leukocytů nebo dusičnanů).
Pacienti obdrželi testovaný zdravotní prostředek nebo placebo každých dvanáct hodin. Při zachování nebo zhoršení příznaků po pěti dnech dostali pacienti antibiotika. Zatímco v aktivně léčené skupině pouze u deseti procent z nich bylo nutné zahájit léčbu antibiotiky, ve skupině kontrolované placebem šlo o 33 procent. Kromě toho, akutní příznaky ve skupině s přípravkem Utipro® plus trvaly jen dva dny, protože po pěti dnech léčby byla bolest při vyprazdňování močového měchýře a nucení na močení ve srovnání s placebem významně zlepšená.
Druhá dvojitě zaslepená studie byla provedena u 100 pacientů s recidivující infekcí močových cest, kde bylo vhodné podávat uvedený zdravotnický prostředek jako profylaxi. Účastníci studie byli náhodně rozděleni na ciprofloxacin (500 mg/d) plus Utipro® plus nebo ciprofloxacin (500 mg/d) plus placebo. Od šestého dne profylaxe bylo v obou skupinách podávání antibiotik přerušeno. Sledovaná skupina s Utipro® plus obdržela po dobu 15 dní jednu kapsli přípravku, v druhé kontrolní skupině jednou denně placebo. Tento 15denní interval ošetření se cyklicky opakoval v dalších dvou následujících měsících. První předběžná analýza ukázala převahu Utipro® plus v prevenci rekurentní cystitidy.
Recidivující infekce močových cest jsou velmi častým klinickým problémem, který vyžaduje náročnou a opakovanou léčbu. Dlouhodobé užívání antibiotické profylaxe může mít za následek řadu vedlejších účinků a často vede ke vzniku multirezistentních kmenů bakterií. Uvedené přírodní přípravky či imunopreparáty mohou být užívány současně s antibiotiky, ale i bez nich.
Doporučení pro snížení rekurujících infekcí močových cest spočívá v první řadě v prevenci – vyvarování se prochlazení, v dostatečném pitném režimu (2–2,5 litrů nesycených nápojů), v postkoitálním vymočení, v nepoužívání spermicidních krémů, lubrikačních gelů nebo ve vyvarování se koupele ve stojatých vodách. Zmiňované přírodní přípravky a imunopreparáty jsou bezpečnou, efektivní, používanou a doporučenou cestou.