Jedenapadesátiletý Antl zvítězil ve výběrovém řízení na nově zřízenou funkci. O vedení organizace, která se věnuje záchraně a ošetřování turistů a sportovců v horských oblastech, se dělí se statutárním ředitelem Františkem Hadáčkem, který má na starosti hospodaření.
„Já budu mít na starosti technickou stránku horské služby, její chod a záchranářskou činnost,“ vysvětlil. HS je součástí integrovaného systému, ne všude to podle Antla zcela funguje. Na českých a moravských horách má kolem 80 stanic, na místě tak může být často rychleji než hasiči nebo sanitka. „Ne všichni s námi ale počítají. Zásadní je, aby si zvykli na to, že je možné nás přivolat,“ dodal. Začít je podle něj třeba shora, chce proto jednat s ministerstvy a krajskými úřady.
Chybí podle něj zákon o horské službě. Měl by obsahovat vymezení pravomocí a chránit záchranáře. „Stává se, že někomu pomůžete, on je nesmírně šťastný, ale potom se na vás obrátí, abyste mu zaplatili oteplovačky, které jste museli rozříznout, protože jste mu ošetřovali nohu,“ popsal jeden z případů Antl. Češi podle něj ale většinou příslušníky horské služby ve stejnokroji respektují.
Nedostatek respektu k horám je podle ústředního náčelníka za rostoucím počtem úrazů na horách. „Dneska si lidi myslí, že zvládnou všechno. Myslí, že se jim nemůže nic stát,“ dodal. Mnohem širší než dříve jsou také možnosti sportovního vyžití na horách.
Některé nové sporty ale přinášejí nová rizika. Problém jsou podle Antla například půjčovny koloběžek, kde si je může půjčit i úplný začátečník. „Podivuji se nad tím, jak může někdo vyjet na kopec lanovkou, půjčit si koloběžku a řítit se dolů,“ dodal. Sám na koloběžce jezdí tři roky a podle svých slov „už to trochu umí“. Za loňský rok najezdil přes 3000 kilometrů.
Přestože počty úrazů v létě rostou, víc práce mají příslušníci HS stále v zimě. Nejčastější a nejvážnější jsou při lyžování nebo snowboardingu. Spolu s tím, jak se rozvíjejí lyžařská střediska a vznikají nová, vznikají i nové stanice horské služby. „Bylo by fajn, kdyby se už v rámci stavby střediska počítalo s tím, že tam horská služba bude a poskytli nám prostory,“ dodal Antl s tím, že podle jeho názoru by se měla střediska podílet i na financování horské služby. Ta má letos na svou činnost asi 169 milionů korun.
Působí na Šumavě, v Krkonoších, Orlických, Jeseníkách, Beskydech, Jizerských a Krušných horách. Dalšími místy, kde by bylo podle něj působení HS užitečné, jsou horolezecké oblasti. Stanice by tam mohla být otevřená jen v létě tak, jako jsou některé obsazené jen v zimě. V současné době působí například v lezecké oblasti u Tisé v Ústeckém kraji.
Na práci HS se podílejí profesionální zaměstnanci, kterých je asi 100, a přibližně 360 dobrovolníků. Ti chodí do svých civilních zaměstnání a slouží o víkendech a svátcích. Vychází na ně přibližně jednou za tři týdny.
První dva nebo tři roky přijímací procedury mají zájemci o členství statut žadatele, chodí na cvičení a slouží víkendy. Další dva roky jsou čekatelé, pak absolvují týdenní letní a zimní Základní školu Horské služby. Pak se stávají dobrovolnými členy. Podle Antla mnozí nevydrží. „U nás v Krušných horách se přihlásí třeba šest lidí a projde jeden,“ vysvětlil. Nepřicházejí z žádných konkrétních povolání, jsou to většinou sportovci, kteří v horách nebo blízkém okolí žijí.
Antl působí v HS přes 30 let. Původní profesí je geodet a středoškolský učitel, věnoval se také závodnímu lyžování. Dosud působil jako dobrovolník u HS většinou na krušnohorském Bouřňáku. Nastoupil už po střední škole. „S rodiči jsem jezdil na hory už od dvou, tří let. Už od mala jsem lyžoval. Myslím, že když mi bylo asi pět a viděl jsem v Tatrách 'horskoslužbáky', už tam jsem je obdivoval. Když tam byl karneval, tak jsem šel za horskou službu,“ vzpomínal.