Schizofrenie je považována za onemocnění mozku, které má svůj původ v období nitroděložního vývoje, ale propuká kolem 20. roku života. Podle nových poznatků se zdá, že tato porucha nevzniká v důsledku narušení jedné oblasti mozku, ale je způsobena narušenou komunikací mezi různými mozkovými strukturami. Může to být zapříčiněno poruchou nervových drah a jejich myelinových obalů.
Rozporné nálezy vědeckých týmů
Mnoho vědeckých týmů na celém světě obrátilo svou pozornost k výzkumu bílé hmoty u schizofrenie. Využívají přitom metody tzv. zobrazení difuzního tenzoru (DTI), což je jedna z nových technik magnetické rezonance, která hodnotí kvalitu myelinových obalů.
Vědci z NUDZ nedávno publikovali v prestižním časopise Schizophrenia Research zásadní studii založenou na DTI, která výrazně přispívá k porozumění této otázce. Spoluautor studie prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph. D., vysvětluje: „Dosavadní zahraniční studie DTI skutečně potvrzovaly narušení bílé hmoty u schizofrenie, které by mohlo vysvětlovat narušení komunikace uvnitř mozku. Zásadní problém však spočíval v tom, že se tyto práce výrazně lišily v umístění zmíněného narušení. Každá z prací uváděla, že je bílá hmota narušená v jiných částech mozku, a to celé nedávalo smysl. Také nebylo jasné, zda je toto narušení přítomno již na začátku nemoci, pak by mohlo být skutečně příčinou schizofrenie, nebo zda se rozvíjí v průběhu nemoci.“
Pomohl velký soubor
Výzkumníci z NUDZ pod vedením MUDr. Tomáše Melichera se tedy rozhodli na tento zásadní problém podívat obšírněji a analyzovali pomocí DTI jeden z největších souborů pacientů se schizofrenií vyšetřených na úplném počátku onemocnění. Výsledek srovnání s kontrolní skupinou odhalil nečekaný nález. U nemocných již v časných stadiích schizofrenie bylo zjištěno narušení takřka ve všech hlavních drahách bílé hmoty.
„Nález nás velmi překvapil, protože předchozí práce ukazovaly spíše na narušení lokální, podobně jako je tomu například u roztroušené sklerózy, nicméně v každé z předchozích prací publikovaných ve světě bylo toto porušení v rozdílných místech mozku. Za nejpravděpodobnější vysvětlení našeho nálezu globálního narušení bílé hmoty jsme od počátku považovali velikost našeho souboru, který byl výrazně větší nežli u ostatních,“ vysvětluje profesor Horáček. K testování této hypotézy pak výzkumníci použili originální přístup, kdy náhodně rozdělili svůj původní soubor do 250 menších, které napodobovaly nižší počty zařazených do předchozích studií. Opakované analýzy ukázaly jasnou a přímou závislost mezi velikostí souboru a mírou narušení bílé hmoty. Srovnání menších souborů ukazovalo na lokální rozdíly, zatímco se zvětšujícím se souborem se oblasti narušení zvětšovaly, až nakonec pokryly takřka celou bílou hmotu.
Otázky kolem možné léčby
Uvedená práce vzbudila bezprostředně po publikování velký ohlas. Přináší totiž hned dva důležité závěry. Zaprvé podporuje předpoklad, že bílá hmota je narušena již na počátku nemoci a mohla by tedy souviset s vlastním vznikem, nebo dokonce příčinou schizofrenie. Zadruhé prokazuje, že narušení neuronálních drah je difuzní v celé bílé hmotě.
„V dalších krocích plánujeme zjistit, jak se námi potvrzené narušení spojů uvnitř bílé hmoty promítá do funkce mozku nemocných a zda by bylo možné pomocí hodnocení změn bílé hmoty diagnostikovat schizofrenii ještě před propuknutím prvních příznaků. Kdyby tomu tak bylo, pak bychom teoreticky mohli zahájit terapii před nástupem nemoci a možná i zabránit jejímu propuknutí,“ říká prof. Horáček. Zatím není jasné, zda je možné narušení bílé hmoty mozku u schizofrenie cíleně léčit. Vědci však uvažují, že by bylo možné využít léčebných postupů účinných u jiných poruch spojených s narušením myelinu, jako je například roztroušená skleróza.