Je bezpochyby dobře, že po dvou měsících má Státní ústav pro kontrolu léčiv nového šéfa. Nad ostatními aspekty volby Pavla Březovského do čela státního regulátora lékové politiky se už ovšem pochybám ubránit nelze.
Fyzikálně nemožné
Předně se nabízí otázka, zda jmenování Březovského může reálně vyřešit problémy, kvůli nimž byl koncem února odvolán bývalý ředitel SÚKL Martin Beneš. Odpověď zní: V nejlepším případě snad napůl. Dvěma hlavními Benešovými problémy bylo zpackané zavádění centrálního úložiště receptů a neskutečně rozvláčná revize cen a úhrad léčiv, která o celé roky přesáhla zákonem stanovený termín.
Problém s úložištěm skutečně padá na Benešovu hlavu. Přijde-li nový ředitel s novým přístupem, mohl by mít šanci pohnout tímto důležitým prvkem elektronizace zdravotnictví kamsi vpřed. Ovšem o revize cen a úhrad léků si Březovský rozbije hlavu úplně stejně jako Beneš. Dokud budou revize probíhat ve správním řízení po instanční ose SÚKL – ministerstvo zdravotnictví – soudy, je fyzikálně nemožné dodržovat zákonem stanovené lhůty, protože stovky odvolání proti cenovým rozhodnutím ústavu či ministerstva soudy nikdy nevyřeší včas.
Snad kdyby do SÚKL nastoupil nějaký ostrý a rázný ředitel, mohl by rozpoutat vášnivou debatu expertů na správní právo a tlačit na ministerstvo, aby se postup revizí změnou zákona vymanil z klasického správního řízení a nabral nějakou svižnější formu. Ve vzduchu by pak visela hrozba arbitráží proti státu ze strany farmaceutických firem a další rizika.
Březovský však dojmem takto novátorského regulátora nepůsobí. V posledních 12 letech byl spíše poslušným úředníkem – za socialistických vlád v letech 2000 až 2006 byl šéfem odboru zdravotní péče na ministerstvu zdravotnictví, po nástupu pravice se odebral na politicky méně exponované místo ředitele ministerského Koordinačního střediska transplantací.
Svérázná představa o transparentnosti
S tím souvisí další pochybnost, jež se nad příchodem nové hlavy SÚKL vznáší, totiž Březovského kompetence. Bude lékař se specializací ORL lepším šéfem ústavu než farmaceut Beneš, případně exprezident lékárnické komory Stanislav Havlíček, který skončil v tendru druhý za Pavlem Březovským? Těžko říci, možná bude člověk stojící mimo hlavní proudy lékové politiky objektivnější, nicméně Březovského životopis je důvodem k mírné skepsi. Bude-li časem vyvrácena, tím lépe.
Posledním stínem na volbě hlavy SÚKL je volba sama. Fascinující je drzost, s níž ministerstvo zdravotnictví hrdě napsalo do tiskové zprávy, že ředitel byl vybrán „na základě transparentního výběrového řízení“. Připomeňme, že nebýt úniků informací do médií, nikdy bychom se z oficiálních míst nedozvěděli (a to dokonce ani zpětně), kdo se tendru účastnil, kolik bylo uchazečů, kdo konkrétně seděl ve výběrové komisi, ba ani zdůvodnění, proč byl vybrán právě tento kandidát a ne někdo jiný.
To vše jsou tajné informace. Velmi svérázná představa o „transparentním výběrovém řízení“ na místo, jež rozhoduje o tocích desítek miliard korun. Dodejme, že popsaný problém nesouvisí konkrétně s Pavlem Březovským, mnohá výběrová řízení na důležité posty ve státní správě včetně organizací řízených ministerstvem zdravotnictví probíhají tímto způsobem odjakživa.
Jak se Pavel Březovský v nové funkci osvědčí, teprve uvidíme. Komfortní startovní pozice ale vypadá poněkud jinak.
Více o tématu naleznete v dnešním vydání novin