Vyhlášení nucené správy nad VZP je podle mého soudu dobrou zprávou pro všechny občany ČR, zvláště pak pro ty, kteří jsou u tohoto ústavu pojištěni. Cílem je nastolení pořádku uvnitř VZP a zlepšení její ekonomické bilance, včetně kontroly hospodaření.
Po skončení nucené správy bude VZP ozdravená a posílená pokračovat dál s novým managementem v čele, který musí být vybrán tak, aby byl zárukou, že se zase v krátké době nepropadne do dluhů, ve kterých se nyní zmítá.
Dluh ve výši zhruba 13 miliard a naprostá bezradnost současného managementu v přístupu k řešení nevyrovnané ekonomické bilance jsou hlavními důvody, proč ministerstvo zdravotnictví nakonec přistoupilo k uvalení nucené správy.
Současný stav totiž velmi nepříznivě ovlivňuje péči o nemocné spoluobčany. Menší zdravotnická zařízení už několik měsíců signalizují, kvůli výpadkům v platbách od VZP, vážné ekonomické problémy, které ohrožují jejich existenci a tím i dostupnost a kvalitu péče.
Větší zařízení, především nemocnice, situaci řeší třeba i tím, že neplatí dodavatelům léků, zdravotnického materiálu a riskují, že těmto dojde trpělivost a jednoho dne přestanou do nemocnic dodávat. Takový chaos nelze ve vyspělé zemi dlouhodobě tolerovat.
VZP je veřejnou, tedy prakticky státní institucí. O všem rozhoduje její ředitelka zvolená Poslaneckou sněmovnou na návrh správní rady.
Tu tvoří rovným dílem zástupci vlády, zástupci zvolení poslanci a skupina delegovaná sdruženími zaměstnavatelů, která je poněkud nepřehledná, neboť takových sdružení a organizací jsou desítky a nikdo vlastně neví, podle jakého klíče se tito zástupci zaměstnavatelů vybírali a kdo je vybíral.
Dozor nad touto pojišťovnou ze zákona musí vykonávat ministerstvo zdravotnictví, které má však jediný trochu účinný nástroj na zjednání pořádku a tím je uvalení nucené správy.
Nedokonalé české zákony způsobily velmi zvláštní situaci. Za všechny potenciální úspěchy opticky vděčíme řediteli VZP, ale za problémy a dluhy může vždy ministr zdravotnictví, potažmo vláda.
Přitom výhradně ředitelka VZP ovlivňuje veškeré finanční toky ve výši zhruba sto miliard ročně, a navíc přímo rozhoduje o stovkách miliónů z různých dalších fondů VZP, třeba z fondu prevence, kterému osobně a s trochou nadsázky dlouhodobě říkám „fond korupce“.
Ministerstvo může do těchto toků zasahovat jen částečně a často se jeho zásahy míjejí účinkem. Je to jako velet armádě Švejků prostřednictvím vysílačky. Rozkaz je sice vydán, ale jeho plnění je tak svérázné, že výsledkem je opak zamýšleného.
Vydá-li ministerstvo úhradovou vyhlášku s cílem sjednotit způsob plateb do zdravotnických zařízení, pojišťovna, respektive paní ředitelka, si obratně zahraje na Švejka, vše aplikuje a realizuje více či méně jinak, než bylo zamýšleno, a dokazuje veřejnosti, že viníkem potíží je neschopný stát.
Nevydá-li ministerstvo úhradovou vyhlášku, štve paní ředitelka proti ministerstvu spolky lékařů a sdružení nemocnic tím, že platí tak, aby nebyly pokryty rostoucí náklady a zdravotnická zařízení se propadala do dluhů.
Ministři se střídají jako na orloji, ale „nesmrtelná teta“ národu dokolečka s laskavým úsměvem opakuje, že ač prakticky o všem rozhoduje, tak ona vůbec za nic nemůže.
Je zvláštní, že zatím nikoho moc nenapadlo se ptát, proč vlastně nefunguje samoregulační mechanismus mezi pojišťovnou a zdravotnickými zařízeními, který má zajistit vyrovnané vztahy a měl by odsunout ministerstvo prakticky do pozice nezúčastněného pozorovatele, který zasahuje jen tehdy, neníli zbytí.
Odpověď je jednoduchá. Ředitelka Musílková přistupuje ke svým smluvním partnerům nikoliv jako jedna ze stran uzavírajících rovnoprávnou smlouvu, ale z pozice síly. To naráží na tuhý odpor zdravotnických zařízení a spor musí neustále soudcovat ministerstvo zdravotnictví.
V okamžiku, kdy plně nedá za pravdu Musílkové, tak ta mu v následujících měsících dokáže, kdo je tu vlastně skutečným pánem. Navíc pocit síly čerpá i z nadstandardních vztahů s řadou politiků převážně z ODS, ale to už je další příběh.
David Rath, Právo
autor je ministrem zdravotnictví
Martin Sedláček
VZP se svým dominantním postavením na zdravotnickém trhu v ČR je
rozhodujícím hráčem. Rozklíčování toku financí je více než nutné, zvláště při současném výsledku hospodaření. Nelze donekonečna se jen schovávat za nic neříkající zprávy a fráze. Možná se dočkáme zveřejnění seznamu velmi netradičních smluvních vztahů/které existují/. Většina občanů již pomalu chápe
neopodstatněný křik části politického spektra. Udělat pořádek na kopce
hnoje je vždy provázeno notným zápachem, někoho z toho může i rozbolet
hlava.
Dan Konečný
Dr. Rath je demagog. Chtěl jsem reagovat více, ale co slovo Ratha to demagogie. Věřím, že to socialistům projede.
František Strom
Vážení, proč se ještě nikdo s právním vzděláním nepozastavil nad tvrzením
MUDr. Rátha a jeho „Týmu“, že „podá-li paní Musílková demisi, bude ukončena nucená správa nad VZP“. Není toto jednání veřejným vydíráním, k dosažení svých (jakýchkoli) cílů. Kde je předložený bezpochybný důkaz výše jmenovaného doktora o tom, že tato paní (kterou nijak neznám a nijak jí nefandím), svým konkrétním jednáním zavinila 1., 2., 3….