Alespoň by se to tak mohlo jevit při pohledu na čísla Českého statistického úřadu, z nichž vyplývá, že na nemocenské tráví čas pořád větší počet lidí a setrvávají tam delší dobu. Trend posledních čtyř let si ekonomové (dokonce včetně těch vládních) vysvětlují nedokonalým systémem nemocenského pojištění, který umožňuje jeho hojné zneužívání. Ze strany zaměstnanců, ale i zaměstnavatelů. Nikoliv statisticky nevýznamné procento nemocných pak de facto představují zdraví. Především v některých oborech, kde jsou nízké mzdy, továrníci - zejména ti ze zahraničí - jen s údivem zírají: Jak je možné, že u vás lidi tolik stůňou? Že by se s tím mělo něco udělat, navrhovali už nejednou premiérovi (a předtím ministru práce a sociálních věcí) Vladimíru Špidlovi.
Jak vysoké je procento lidí, kteří pobírají nemocenské dávky neoprávněně, nemůže nikdo spočítat, a dokonce i odhady jsou založeny na vodě. Rozhodně je dost velká Švejkova nadsázka na titulní straně, kde se snaží přesvědčit ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, že simulanti jsou všichni. Zrovna Škromach patří mezi ty, kdo ve vládě o nedokonalosti systému nemocenského pojištění a vyplácených dávek začal mluvit dost hlasitě jako první. Než se mu ale podaří prosadit něco, co ještě nemá zcela jasné kontury, nějaký čas potrvá. I když - jak dokazuje i náš materiál v tomto čísle - zatím to vypadá na vstřícnost víceméně ze všech stran, dokonce i bez ohledu na politickou příslušnost.
Pro inspiraci nemusejí ti, kdo připravují nový zákon o nemocenském pojištění, chodit daleko. Základem reformy by mělo být přesunutí zodpovědnosti na zaměstnavatele tak, jak je tomu v Rakousku, Německu, ale i Švédsku či Dánsku, kde první týdny nemocenské proplácí svému zaměstnanci nikoliv stát, ale podnik. Ten je totiž více zainteresován na tom, aby se pracovní doby nezneužívalo. Dá se tedy čekat, že pokud mu budou vytvořeny patřičné mechanismy, bude si své zaměstnance více hlídat.
Změny v nemocenském pojištění jsou významnou součástí připravovaného návrhu na rozpočtový výhled na budoucí čtyři roky, který má vláda projednávat v prosinci. Dlužno ale podotknout, že zdaleka ne jedinou. Uskutečnit cíl, který vláda proklamuje - konsolidovat veřejné finance -, obnáší daleko širší spektrum úkolů. Změnami v daňových zákonech počínaje (i o nich píšeme v tomto čísle) přes důchodovou reformu až třeba k platbám za některé zdravotnické služby, jak je mimochodem navrhují i naši slovenští sousedé.
Nejen opoziční poslanci říkají, že všechny rozumné návrhy vítají, nicméně vláda musí přistoupit k problému komplexně. Pokud tomu tak nebude, nemůže se Špidlův kabinet divit, když ho někdo obviní, že to vlastně s tou reformou vůbec nemyslí vážně. Že to vláda dělá všechno jen tak naoko. Že tu snahu o opravdovou změnu jen tak simuluje.
Libuše Bautzová, Ekonom, 14.11.2002
autorka je zástupkyně šéfredaktora