Vznik až třetiny nádorových onemocnění má nějakou souvislost s výživou. V některých případech to může být nadměrný příjem nevhodných tuků, alkoholu i červeného masa a na druhé straně malý příjem zeleniny a ovoce. Když pacient rakovinou onemocní, dochází u něj zpravidla k poklesu příjmu stravy a zároveň nedostatečnému využití jednotlivých živin. Až polovina nádorově nemocných tak ztrácí na váze a mají zhoršený nutriční stav. „Pokud se problému nevěnujeme, může se výživový stav pacienta dále zhoršovat, a tím nemocného vystavujeme přidruženým komplikacím,“ varuje Marie Kohutová.
Ztráta tělesných bílkovin
Správně volená nutrice je pro nemocného velmi důležitá, protože tělo, které není schopno přijmout dostatečné množství biologicky hodnotné stravy, začíná využívat vlastní zdroje – svalovou a tukovou tkáň. „To samozřejmě nemocného velmi vyčerpává, protože ztrácí tělesné bílkoviny. A ty pacient potřebuje, aby se mohl imunitní systém bránit proti infekcím, dobře se mu hojily pooperační rány a aby si zachoval fyzickou sílu a soběstačnost. Je bohužel pravda, že tělesné bílkoviny se rozpadají vždy rychleji, než pak probíhá jejich obnova po nemoci. I když nemocný po překonané chorobě prospívá, dobře jí a přibývá na váze, spíše mu zpočátku přibývá tuk než svaly. „Dosáhnout u starších pacientů obnovy svalové tkáně bývá zpravidla velmi obtížné, ba téměř nemožné. Je proto nezbytné, aby již od samého počátku léčby dbali na správnou výživu s obsahem kvalitních bílkovin jak sami pacienti, tak i jejich nejbližší,“ říká vedoucí Oddělení léčebné výživy FNO. Dobře živený pacient s mírně vyšším BMI se oproti špatně živeným nemocným lépe vyrovnává s vedlejšími účinky onkologické léčby, má menší riziko pooperačních komplikací, častěji může absolvovat celou protinádorovou léčbu a lépe rekonstruuje tkáně poškozené nádorovou léčbou.
Malnutrice a její důsledky
Příčinou nedostatečné výživy může u onkologického pacienta být samotný růst nádoru. Pokud postihuje oblast dutiny ústní a trávicí trakt, znesnadňuje polykání i následné využití stravy ve střevě. Je ale patrné, že i nádory mimo zažívací systém vyvolávají nechutenství a poruchy přeměny cukrů, tuků a bílkovin. Ty pak mohou vést k hubnutí i při zachovaném příjmu stravy. „Dalším faktorem malnutrice mohou být nežádoucí vedlejší účinky protinádorové léčby, zejména chemoterapie, radioterapie, imunoterapie a také operační léčba,“ říká Marie Kohutová. Třetí příčinou jsou chronické obtíže způsobené nádorem a komplikace nádorového onemocnění. Nízký příjem stravy může být způsoben také nedostatečně tlumenou bolestí jakéhokoliv původu, nevolností, zvracením, zácpou, úzkostí nebo depresí. Také komplikace (například infekce s horečkami) často způsobují přechodné poklesy příjmu stravy.
Protinádorová léčba tedy většinou působí účinně proti nádoru, současně však má i nežádoucí účinky, které zasahují nepříznivě do výživy nemocného. Může proto trpět přechodnou nevolností, zvracením, nechutenstvím, suchostí v ústech nebo i bolestivým postižením sliznic ústní dutiny, změnami vnímání chutí jídla, průjmem, celkovou únavou a slabostí. „Tyto obtíže trvají většinou pouze po dobu léčby, ale u některých nemocných mohou dočasně přetrvávat i po jejím skončení. Čím déle potíže přetrvávají, tím výraznější je obvykle zásah do pacientovy nutrice,“ upozorňuje Marie Kohutová.
Chronické a psychické potíže
Protinádorová léčba může být také komplikována závažnějším toxickým poškozením sliznic zažívacího traktu (tzv. mukozitidou). Ta se může projevovat jako ložiskové afty v ústech nebo jako bolestivé polykací potíže, bolesti v žaludku, nevolnost nebo i průjmy. Mukozitida vzniká po silné chemoterapii nebo při ozařování oblasti hlavy a krku, jícnu či břicha, častěji se pak vyskytuje u oslabených pacientů s úbytkem váhy. Již vzniklé poškození sliznic trávicího traktu je léčbou jen obtížně ovlivnitelné, může přetrvávat i několik týdnů, než se spontánně zahojí. Proto musí být nemocnému podávána umělá výživa přímo do žaludku nebo do žíly. „Na malnutrici se mohou významnou měrou podílet také psychické příčiny - nejistota, nervozita, rezignovanost či strach, které vedou ke ztrátě chuti k jídlu nebo jeho plnému odmítání. Ty pak prohlubují stav malnutrice,“ doplňuje magistra Kohutová. Pacient by měl podle jejích slov lékaře upozornit, pokud jeho obtíže nejsou vyřešeny terapií, a neměl by se snažit je přemáhat. Pokud je totiž některá z uvedených příčin rozpoznána a podaří se ji ovlivnit, obvykle se následně zlepší i příjem stravy a stav výživy.
Dietní zásady u onkologický nemocného
Základem správné nutriční podpory u nemocného, u něhož byla zjištěna onkologická diagnóza, by měla být dostatečná informovanost o průběhu léčby i jejich možných komplikacích, které mohou úzce souviset se způsobem výživy. Pacient by měl být poučen, aby si hlídal svou tělesnou hmotnost, pravidelně se vážil a aby případný úbytek hmotnosti hlásil svému lékaři nebo nutričnímu terapeutovi. Váhový úbytek větší než deset procent obvyklé tělesné hmotnosti nemocného je nežádoucí a může mít negativní dopad na celý průběh onkologické léčby a následnou rekonvalescenci. Nezbytné je rovněž vysvětlit pacientům, aby zbytečně nepodléhali mýtům o léčebných kúrách, jež spočívají pouze v popíjení zeleninových šťáv nebo nesmyslných dietních restrikcích, které by mohly mít v konečném důsledku fatální dopad.
„Hlavním cílem vhodně zvolené nutrice je zachování příjmu biologicky hodnotné a pestré stravy, aby byl zajištěn dostatečný přísun energie a všech potřebných živin, zejména pak kvalitních proteinů. Lékař by měl pacientovi zrušit všechna dietní omezení, která nejsou pro léčbu onkologického onemocnění zcela nezbytná. Jídelníček by měl být co nejpestřejší a mělo by se současně respektovat individuální přání pacienta při výběru pokrmů. Kolísání stavu nemocného v průběhu dne, kdy se cítí nejlépe, je ideální využít k příjmu potravy. Není nutné ani vhodné dodržovat předem daný neměnný časový rozvrh jídla. Nemocný tedy může jíst, kdykoliv k jídlu pocítí chuť a to klidně i v noci,“ doplňuje Marie Kohutová s tím, že zapomínat by se nemělo ani na péči o dutinu ústní, dodržování každodenní hygieny a omezení kontaktů nemocného s příliš intenzivními pachy jídla při jeho přípravě. „Pacientovi by se neměla podávat oblíbená jídla v době léčby cytostatiky a ozařování, kdy trpí nevolností, aby se zabránilo vypěstování averze k těmto pokrmům. Měl by jíst v příjemném prostředí a zároveň by měl spolupracovat s nutričním terapeutem a lékařem,“ říká Marie Kohutová.
Nutriční podpora
Je ideální, když může být pacient v průběhu své léčby sledován nutričním terapeutem, který pacientovi kontroluje tzv. nutriční bilanci, tedy vypočítá, kolik energie a jednotlivých živin je pacient schopen „ujíst“ stravu, a který dokáže včas rozpoznat, že příjem běžným způsobem již není dostatečný. Pak by měl navrhnout lékaři vhodnou nutriční podporu. „Ta může spočívat v úpravě skladby stravy tak, že do jídelníčku zařadí ve spolupráci s pacientem energeticky a proteinově bohaté potraviny nebo modulová dietetika, jimiž navýší potřebné množství energie a kvalitních bílkovin. Často však díky komplikacím onkologické léčby ztrácí pacient schopnost ujíst dostatečné množství přirozené stravy a proto je hned druhou volbou enterální výživa vhodná k popíjení nebo na lžičku - tzv. sipping a krémy či pudingy s nutričně definovanými hodnotami. Když běžné výživě ústy brání překážky (nejčastěji v oblasti hlavy a krku), přistupuje se k podávání speciální enterální výživy pomocí sondy nebo PEGu přímo do žaludku či do střeva. Záleží pak, jak dlouhé bude předpokládané omezení v příjmu stravy trvat. Lékaři indikace dobře znají a umí uvedené komplikace výživy řešit. U stavů, kde již není funkční trávicí trakt nebo jej nelze z jiného důvodu použít, je pacient odkázán na výživu parenterální. Dnes je již běžné, že stabilizovaní pacienti jak s výživovými sondami, tak s výživou parenterální docházejí ze svého domova pouze ambulantně a nemusejí být upoutaní na lůžko v nemocnici,“ uzavírá problematiku Marie Kohutová.