Podle článku Martina Hekrdly Místo pro nadčlověka (Právo 13. 10.) se zdá, že lidi můžeme rozdělit do dvou kategorií. Na hodné, kteří spoluúčast odmítají, a na špatné, kteří ji připouštějí. Protože jsem byl zařazen v článku do té druhé kategorie, chtěl bych alespoň stručně reagovat.
Spoluúčast pacientů na hrazení zdravotní péče je i dnes. Činí asi 7-8 procent z celkového objemu peněz ve zdravotnictví. Jde převážně o doplatky na léky a žel tato spoluúčast postihuje zejména chronicky nemocné pacienty a důchodce.
Ekonomové doporučují úroveň spoluúčasti okolo 15-20 procent tak, aby byla v populaci rozložena rovnoměrně (poplatky za návštěvu lékaře, dopravu, stravu v nemocnici, příplatky za recept by se netýkaly převážně důchodců).
Můžeme ekonomy považovat za málo sociální. Ale nerespektování jejich doporučení může znamenat výhledově katastrofu, která by nejvíce postihla právě chudší obyvatele.
Hlavním smyslem spoluúčasti není dostat do systému zdravotnictví více peněz, ale motivovat občana - pacienta k uvážlivé spotřebě zdravotní péče. A určitě by nemělo dojít k tomu, že vysoká spoluúčast nízkopříjmovým skupinám v přístupu k péči zabrání.
Pokud jde o ten můj zmiňovaný návrh spoluúčasti, který je součásti mnou předložené koncepce zdravotnictví (celý text: www.kubinyi.cz), počítal s kompenzací zvýšené přímé spoluúčasti pacientů snížením platby pojistného a taky s roční limitací kumulované sumy této spoluúčasti.
Limitace dnes chybí a někteří pacienti platí za rok tisíce korun na doplatcích na léky. Je taky smutnou pravdou, že tento druh spoluúčasti se plíživě zvyšuje a nemá vůbec žádný motivační charakter.
Je častým jevem, že spoluúčast a její růst se považují za podstatnou nebo dokonce zásadní otázku reformy zdravotnictví. To ale není pravda. Reforma je proces, který musí vyřešit celou řadu otázek. Řešení propletence vztahů a kompetencí v trojúhelníku stát - pojišťovny - kraje je asi na špici důležitosti, v tom s panem redaktorem Hekrdlou souhlasím.
Nadčlověka k tomu však není zapotřebí. Stačí širší politický konsensus (i když je mi jasné, že dosáhnout ho bude nesmírně obtížné) a věcné řešení tohoto totálně zpolitizovaného odvětví.
Jozef Kubinyi, ministr zdravotnictví ve Špidlově vládě, je poslanec za ČSSD
Právo
Dr.Martin Novák
Bývalý ministr Kubynyi nazývá zdravotnictví jako zpolitizované odvětví. Já bych to přirovnal ke zkorumpovanému prostředí, které navíc nikdo nemá vůli řešit. Od závěrečných zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu, které po celé období ČSSD kritizují nedodržování zákona o veřejných zakázkách, jak v oblasti léčiv, tak investic. Personální obsazování funkcí ředitelů a náměstků se provádí pouze na úrovni stranických legitimací, nikoliv na úrovni odborných znalostí a manažerských schopností. To bylo i za ministra Kubynyiho. Experiment „sloučení pražských nemocnic“ a jeho údajná koncepce nikdy nebyla zveřejněna. Protože neexistovala.
Nejzadluženější Všeobecná fakultní nemocnice v ČR, s nevyjasněným hospodařením včetně miliardových půjček, které zaplatili daňový poplatníci
je v nenávratnu pryč. Jenom dluhy a personální kreatury zůstaly po
Horákovi. A pacienti ? Ale o ty přece tady nejde…