Život MUDr. Miroslava Procházky (39) ovlivnilo několik více či méně vzdálených míst - Tábor, České Budějovice, Pra-ha a centrální Asie, zejména Tibet. Pře- devším díky nim se stal tím, čím je, včetně zvyku spíše než o sobě hovořit o tom, co se mu stalo osudem.
Staletou tradici rolníků a řemeslníků narušil v hanáckém rodu až jeho otec, který jako první vystudoval vysokou školu, právnickou fakultu. Stal se vojákem z povolání a rodina se proto poměrně často stěhovala. Díky tomu se Miroslav Procházka nenarodil na Kroměřížsku, jak bylo v rodině „zvykem“, nýbrž v jihočeském Táboře, „zajímavém městě, které se asi na každého, kdo v něm žil, obtisklo svou zajímavou historií a pitoreskní atmosférou“.
Tábor
Když Miroslav Procházka vzpomíná na prostředí, které, jak říká, člověka v dětství formuje podobně, jako se formátuje disketa, vidí krásné malé město s řadou výhod. Bylo z něj blízko do přírody, ve velikých voliérách tu mohl chovat andulky, chůvič-ky, zebřičky a jiné drobné ptáky, tady se v teenagerovských letech začal zajímat také o přírodu neživou - sbírání minerálů, jemuž se ale soustavněji věnoval až od příští „štace“ v Českých Budějovicích.
Jinou výhodou Tábora byla velmi dobrá úroveň základního a středního školství, zejména výuky cizích jazyků. Na devítiletce se učil němčinu, ruštinu a angličtinu, k nimž na gymnáziu přidal ještě francouzštinu. Tento táborský vklad oceňuje doktor Proc
