Příklady snah vdov o oplodnění spermatem zemřelého a jejich případného soudního řešení ve světě:
- V únoru 1997 v Británii získala třicetiletá britská vdova Diana Bloodová soudně možnost oplodnění spermatem svého mrtvého manžela. Odvolací soud sice rozhodl, že Bloodová nemůže být spermatem zesnulého manžela oplodněna v Británii, může se však podrobit lékařskému zákroku v Belgii, pokud proti tomu nebudou závažné veřejné důvody. Rok předtím v říjnu britský nejvyšší soud žádost vdovy zamítl s odůvodněním, že manžel nedal k oplodnění souhlas - podle platného zákona, který vyžaduje písemný souhlas k uchovávání spermatu a jeho použití po smrti muže.
- V červenci 1998 američtí lékaři údajně poprvé použili k otěhotnění ženy sperma mrtvého muže, když se v jejich zařízení dala před měsícem oplodnit žena, jejíž manžel náhle zemřel na alergickou reakci. V březnu následujícího roku se ženě narodilo dítě, což je patrně první případ narození dítěte, jehož matka byla oplodněna spermatem mrtvého.
- V dubnu 2009 se v USA obrátila na soud žena, které zemřel syn, jenž velmi toužil mít dítě. Soud jí udělil povolení pro urologa, aby mohl z těla zesnulého odebrat potřebný vzorek, a spermie se následně ukázaly být schopné oplodnění. Její úmysl však vzbudil sporné reakce.
- V říjnu 2009 francouzský soud nedovolil, aby zmražené sperma po zemřelém muži bylo odevzdáno vdově, která jej chtěla využít k svému oplodnění v zahraničí. Rozhodnutí zdůvodnil platným zákonem, který znemožňuje využít zmraženého spermatu nebo vajíčka k reprodukci po osobě zemřelé, v rozvodovém řízení nebo po rozchodu. Vdova žádala o sperma po svém muži, který zemřel na rakovinu a při vědomí blížící se smrti odevzdal vzorky státním laboratořím v Rennes. Muž zemřel pouhé tři měsíce po svatbě. Justelová iniciovala soudní řízení proti laboratoři poté, co tento ústav odmítl vzorky odevzdat s odvoláním na zákon. Žena se cítila postupem laboratoře podvedena, protože o situaci nebyla informována. Sperma by prý s manželem uložila v jiné zemi, kde podobné právní překážky nejsou.