* K zamyšlení…
Pracuji jako sestra v nejmenované nemocnici patřící holdingu Agel. Když jsem nastupovala před rokem do práce po mateřské dovolené, byla jsem nadšená a plná očekávání, ovšem teď po asi 14 měsících práce ve zdejší nemocnici jsem již úplně bez iluzí, frustrovaná a neskutečně unavená. Naše oddělení má kapacitu 25 lůžek. Často máme plný stav. Zhruba 1/3 našich pacientů je ležících, většinou zcela závislých na naší pomoci při jídle, hygieně, polohování a vyprazdňování. Zbytek pacientů se dělí na částečně závislé a zcela soběstačné.
Každý z těchto pacientů má právo na kvalitní péči, příjemné prostředí, milý personál a je vděčný za každý úsměv a vyslechnutí svého trápení. Každý z nich je zranitelný svou nemocí a plně se s důvěrou odevzdává do naší péče. Můžou však dnes sestry věnovat pacientům dostatečnou kvalitní péči? Nebo jsou soustavně přetěžovány, zavaleny dokumentací a směrnicemi, nuceny pracovat zčásti za lékaře, zčásti jako sanitářky a sekretářky, mnohdy samotné na plné oddělení 12 hodin denně za zhruba 15 000 čistého měsíčního platu?
Běžně je u nás na směně jen jedna sestra a jedna sanitářka na celé oddělení. Sestra hodiny stráví vyplňováním stále přibývající dokumentace, plní ordinace lékařů, polohuje, krmí, přebaluje a obstarává hygienu pacientů spolu se sanitářkou, rozdává léky, aplikuje infuze a injekce, a to celou dobu pod tlakem, jestli vše do konce směny zvládne. Často se stává cílem verbálních útoků nespokojených pacientů, jejich rodin a mnohdy i taktéž přetěžovaných lékařů. A to vše v naprosto nevyhovujícím prostředí starých nemocničních budov s nedostatečným technickým vybavením, s rozpadajícími se okny, lůžky, stolky, s nevyhovujícími koupelnami a WC, kdy chybějí bezbariérové vstupy.
Ani se mi nechce věřit, že je tohle možné v době, kdy se pokrok řítí tryskem kupředu. Není snad pacient na prvním místě? Není snad prioritou mít kvalitní zdravotní péči a dobře vybavené nemocnice s dostatkem kvalitního personálu pro naše občany? Jak dlouho ještě budou naše sestry soustavně přetěžovány a nedostatečně finančně ohodnoceny? Vždyť i my máme své rodiny, které milujeme a chceme se jim věnovat a zabezpečit je, nechceme chodit domů přetažené a vystresované z každodenní dřiny…
anonymní příspěvek
* Výchova či nevýchova zdravotních sester
Plzeňský deník 8. 6. 2009: Sestry bývaly většinou ochotné, slušné, skromné, nosily uniformu, bílou zástěru a bílý čepeček. Pozdější, polistopadové sestry v první řadě odhodily uniformy a čepečky coby omezování osobní svobody, a odhodily též slušnost, ochotu a laskavost.
Svým vymalovaným zjevem a vlajícími hřívami (trousícími vlasy všude a na všechno) se vyskytují v současných nemocnicích a zdravotnických zařízeních nejspíš za účelem omráčit svou krásou nějakého lékaře a udělat štěstí. Ochotou, slušností a vlídností pacienty určitě neomračují. Problém může být i v tom, že dnes po absolvování čtyřleté SZŠ s maturitou není sestra ještě dost kvalifikovaná ve svém oboru a mohlo by se stát, že by musela také občas fyzicky pracovat. Dalším studiem se pak může dostat i k titulu Bc. Sestra s titulem Bc. má ale jistotu, že za vyšší plat nemusí fyzicky dělat nic, kromě píchání injekcí nebo náběrů krevních a jiných vzorků. Všechno ostatní musejí dělat obyčejné polovzdělané sestry s pouhou maturitou.
Vůbec není pravda, že je v současné době katastrofální nedostatek sester u nás, protože prchají do ciziny za lepším platem. Je ale nedostatek těch, které chtějí opravdu běžně pracovat, proto si už několik ročníků odmaturovaných sester zvyšuje kvalifikaci dalším studiem. Veškerou práci kolem pacientů, kterou dříve běžně prováděly sestry, dělají dnes ošetřovatelky, ještě méně vzdělané než sestry s maturitou, a potom sanitářky (ještě méně vzdělané než ošetřovatelky), nebo muži – sanitáři. Sanitářek a sanitářů je v současných nemocnicích naopak asi tak pětkrát více než dříve. Takže pacienti, nenechte se mýlit. Ty ochotné, pracovité a zdvořilé ženy a dívky jsou sanitářky, ty nezdvořilé, které neumí ani pozdravit, věčně napučené, neochotné a sebestředné jsou absolventky středních zdravotních škol, kde ještě není zavedena etická výchova k ochotě a slušnosti, a vyšších zdravotních škol.
Slávka Suková z Plzně
V Praze, 10. 6. 2009: Vážená paní Suková, reaguji na Váš názor zveřejněný na webových stránkách Plzeňského deníku dne 8. 6. 2009 pod titulem Výchova či nevýchova zdravotních sester.
Nevím, kdo jste, jaké máte vzdělání a povolání, a marně přemýšlím, jaká zkušenost Vás opravňuje k tomu, abyste se vyjádřila k povolání sestry tak neuvěřitelným způsobem. Ano, skutečně jsem Vaše pojednání musela číst dvakrát, abych se ujistila, že se nejedná o trapný pokus o humor nebo placenou provokaci. Pokud jste se setkala s nepříjemným jednáním zdravotníků, skutečně se domníváte, že jsou všichni stejní? Opravdu ráda bych věděla, odkud máte informace, které podáváte jako holá fakta. Musím konstatovat, že ve Vašem článku jsem nenašla jedinou pravdivou větu.
Sestry neodhodily čepce proto, aby omračovaly lékaře. Čepce jsou nepohodlné a nebylo prokázáno, že by zabraňovaly šíření infekcí. Uniformu sestry odhodit nemohly, musely by totiž chodit nahé. Uniformu sestry stále nosí a nosit musí, jen vypadá jinak než dřív. Kolik jste doopravdy viděla „vymalovaných zjevů“ a kolik vkusně nalíčených sester?
Vážená paní Suková, píšete, že po absolvování čtyřleté SZŠ s maturitou není sestra ještě dost kvalifikovaná ve svém oboru a mohlo by se stát, že by musela také občas fyzicky pracovat. Velký omyl. Po SZŠ není sestra vůbec kvalifikovaná být sestrou, je kvalifikovaným zdravotnickým asistentem. Nevím, co považujete za fyzickou práci, ve zdravotnictví fyzicky pracují prakticky všichni od sanitářky po lékaře. Víte, jak fyzicky se nadře instrumentářka a lékař třeba při ortopedické operaci? A to zdánlivě „jen“ stojí. O psychické dřině ani nemluvím.
Paní Suková, kde berete jistotu, že sestra s titulem Bc. za vyšší plat nemusí fyzicky dělat nic, kromě píchání injekcí nebo náběrů krevních a jiných vzorků? Kolik takových Bc. jste viděla? Pracovala jsem v nemocnici 15 let a dodnes se aktivně mezi sestrami pohybuji a představte si, neznám ani jednu takovou. Kupodivu jsem nepotkala ani polovzdělanou sestru s maturitou. To, že maturita dnes nestačí ke kvalifikaci práce sestry, neznamená, že zdravotnický asistent je polovzdělaný. Naopak, ve škole se učí nad rámec svých kompetencí.
K Vašemu dalšímu tvrzení, že je nedostatek sester, které chtějí opravdu běžně pracovat, proto si už několik ročníků odmaturovaných sester zvyšuje kvalifikaci dalším studiem, musím podotknout, že v současnosti žádné odmaturované sestry nemáme. Po maturitě máme zdravotnické asistenty a ti si kvalifikaci nezvyšují, ale získávají novou. Absolutně nechápu, co míníte tím, že na SZŠ a VZŠ ještě není zavedena etická výchova k ochotě a slušnosti. Proč by měla? K ochotě a slušnosti vychovávají snad rodiče. Nebo Vás k tomu vychovávala škola?
Závěrem Vám musím poděkovat. Přece jen jsem našla ve Vašem hanopisu jednu pravdivou větu. Cituji: „Vůbec není pravda, že je v současné době katastrofální nedostatek sester u nás, protože prchají do ciziny za lepším platem“. S tím souhlasím. Katastrofální nedostatek sester u nás je kvůli systému vzdělávání, špatnému finančnímu ohodnocení, neskutečně zbujelé administrativě a v neposlední řadě kvůli lidem, jako jste Vy. Kvůli takovým, kteří si práce sester neváží, kteří si pletou slušnost s bezvýhradnou poslušností a ochotu s poníženou úslužností. Také kvůli tomu, že sestry jsou tak slušné, že se neumí a nechtějí bránit nahlas, když se jim něco nelíbí.
Mohla bych pokračovat. O kompetencích sestry. O tom, že sestry, včetně těch fyzické práce se štítících bakalářek, pracují na tři směny, o víkendu, o svátcích, o tom, že často slouží na oddělení samy. Víte, kdo za ně tu fyzickou práci odvede? O tom, že sestry jsou unavené, nevyspalé a pak si o sobě přečtou, že jsou „nezdvořilé, věčně napučené, neochotné a sebestředné…“.
Milá paní Suková, nemusíte mi odpovídat. Pod svým článkem na internetu máte řadu reakcí. Na ty odpovězte. Kdo Vám dal právo veřejně hodnotit něco, o čem evidentně nevíte zhola nic?
Milí pacienti, nenechte se mýlit. Drtivá většina sester není neochotná nebo nezdvořilá. Jsem si jistá, že to víte. Je zdravotní sestra vaší dcerou, sestrou, manželkou, přítelkyní? Představte si prosím, jak moc musí být psychicky odolná, aby zvládla setkání s paní Sukovou bez šrámů na duši.
Milé sestry, maturantky, vysokoškolačky, ošetřovatelky a sanitářky, drtivá většina pacientů nejsou paní Suková. Jestli vás paní Suková přesvědčila, že je nutné se ozvat a bránit se, připojte se k diskusi na www.osetrovatelstvi.info. Těším se na vaše reakce.
S pozdravem Lenka Šnajdrová (forum@osetrovatelství.info)
(L. Šnajdrová: Jsem polovzdělaná sestra s maturitou, která ani za 15 let praxe na lůžkovém oddělení neomráčila žádného lékaře, patrně proto, že není nositelkou vlající hřívy. Nyní pracuji jako koordinátorka a lektorka vzdělávacích akcí pro nelékařské zdravotnické pracovníky ve společnosti Josef Selichar-Setrans a administrátorka portálu www.osetrovatelstvi.info.)
Vyjádření ČAS: V plzeňském Deníku CZ byl 8. června 2009 uveřejněn článek s názorem jedné čtenářky na profesi sester. V tomto článku si čtenářka stěžovala na úroveň zdravotních sester, jejich přístup k práci i pacientům. Nevíme, jakou profesi paní Suková má a kde konkrétně se setkala s přístupem sester, který tak erudovaně popisuje. Nicméně jako profesní organizace sdružující nelékařské profese se proti tomuto názoru ostře ohrazujeme. Ve svém příspěvku přímo uráží profesi sestry. Žádáme tedy, aby si uvedená pisatelka uvědomila, koho vlastně takto uráží. Pracovníci ve zdravotnictví jsou dnes a denně vystaveni obrovskému fyzickému a psychickému tlaku. Denně se setkávají s bolestí a se smrtí. Pokud má konkrétní připomínky či stížnosti, prosím, ať kontaktuje buď příslušné zdravotnické zařízení, nebo Českou asociaci sester.
Bc. Irena Pejznochová Tiskové oddělení ČAS (irena.pejznochova@seznam.cz, www.cnna.cz)
—-
POZN. RED: VÁŽENÍ ČTENÁŘI, SVÉ REAKCE MŮŽETE POSÍLAT TAKÉ E-MAILEM NA ADRESU: sestra@mf.cz
POZN. RED.: PŘÍSPĚVKY JSOU REDAKČNĚ UPRAVOVÁNY, PŘÍPADNĚ KRÁCENY A NEVYJADŘUJÍ STANOVISKO REDAKCE.