Předseda Lékařského odborového klubu - Svazu českých lékařů Milan Kubek se velice mýlí ve svých propočtech, o kolik se zvýší platy zdravotníků poté, co jedenáct odborových svazů (nikoliv LOK-SČL) s vládou dohodlo 11% zvýšení tarifních platů pro zaměstnance veřejné správy a služeb. Ještě horší je, že tímto svým omylem mate zdravotníky, když jim tvrdí, například v Právu dne 24. ledna, že dostanou daleko méně peněz, než po podepsání dohody s vládou uvedl Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, který zmíněné zvýšení pro zdravotníky vyjednal. Platový tarif tvoří u zdravotníků jen část platu, to si uvědomil předseda Kubek dobře. Zapomněl ovšem na to, že většina ze zbývajících částí platu se z tohoto tarifu odvíjí, takže vzroste také. Celkově jde pro jednotlivé skupiny zaměstnanců o dost komplikovaný propočet, který ovšem zcela jasně prokazuje pravdivost údajů zveřejněných odborovým svazem. Navíc, pro někoho možná velice překvapivě, dokazuje, že nejde o žádné rovnostářství, z něhož byl odborový svaz obviňován, ale o částky významně se lišící pro jednotlivé profese. To se týká profesí ve zdravotnictví i v jiných resortech. Zkrátka vysoce kvalifikovaní pracovníci, například lékaři, o něž se předseda Kubek zajímá především, budou mít platový nárůst výrazně větší než nekvalifikovaní zaměstnanci zdravotnictví. Tyto nárůsty dokonce překračují sumy, které sliboval předseda Kubek získat jím požadovaným zvýšením tarifů jen pro zdravotníky. Odborový svaz si tento výsledek dokázal spočítat, proto držel stávkovou pohotovost, proto sebral desetitisíce podpisů na petici podporující jeho požadavky, proto s dalšími kolegy z ČMKOS absolvoval zdlouhavá a velice tvrdá jednání s vládou. LOK - SČL jej při tom nepodpořil, navíc jej kritizoval za rovnostářství, za ústupky atd. Odboráři z ČMKOS s vládou vyjednali maximum, jehož bylo možné dosáhnout za současné politické a ekonomické situace. Jejich úspěch je důkazem vyspělosti těchto odborových svazů, jejich umění vyjednávat. Je ovšem zároveň důkazem vstřícnosti vlády sociální demokracie k požadavkům zaměstnanců. A i když některé její mzdové sliby nebudou splněny, protože byly ekonomicky nereálné, je třeba si zapamatovat, že tato vláda pravidelně zvyšovala platy zaměstnanců veřejné správy a služeb, zatímco za jejích pravicových předchůdkyň se reálné příjmy těchto lidí propadaly. Ano, vláda nedokázala finančně zajistit zavedení šestnáctitřídního tarifního systému. I ten ovšem od začátku připravovala spolu s odboráři z ČMKOS, ne s Lékařským odborovým klubem. Proto je absurdní, když teď právě předseda Kubek někomu vyčítá, že jeho posunutí o rok bylo „nevýhodným ústupkem“. Naopak - zavedení bez patřičných financí by nesplnilo účel, vysoce kvalifikovaným by moc nepomohlo a ostatní by mohlo přímo poškodit. Dohodnuté zvýšení tarifů naopak vytvořilo dobrý základ pro vznik šestnácti tříd v příštím roce, navíc se vláda v dohodě zavázala zařídit vše potřebné pro tento vznik ještě v době, kdy je u moci. To není ústupek, to je také velice dobrý výsledek vyjednávání zúčastněných odborářů. A kolik tedy dostanou zdravotníci díky našemu vyjednávání přidáno? Střední zdravotničtí pracovníci 1700 - 2300 Kč (7. platová třída) nebo 2000 - 2600 Kč (8. tř.), lékaři 3000 - 4000 Kč (bez atestace), 3500 - 4500 Kč (I. atestace), 3800 - 4600 Kč (II. atestace), nižší zdravotničtí pracovníci 1400 - 1900 Kč, pomocní zdravotničtí pracovníci 1200 - 1600 Kč atd. Tolik již odborový svaz pro lidi zajistil. Protože podle ministra Fišera jsou k dispozici ještě jiné prostředky, vede nyní svaz, stejně jako LOK-SČL, resortní jednání o dalším zvýšení platů.
Jiří Schlanger, Právo, 25.1.2002
(Autor je předsedou Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky)