Jak se projevuje období vzdoru?
Typicky se projevuje u dětí ve věku dvou až tří let, někdy ale i mnohem dříve, například už v jednom roce. U některých ratolestí má tato fáze mírnější průběh, zatímco u jiných bývá doprovázena častým vztekáním i křikem. Děti zpravidla odmítají poslouchat pokyny rodičů, neustále se jim něco nelíbí, odmlouvají, náhle se mění jejich nálada a nebo dělají hysterické scény.
Období vzdoru se vyznačuje ukončením jedné vývojové fáze, kterou nahrazuje doba samostatnosti, kdy si vaše ratolest začíná uvědomovat sebe sama a utváří si sebevědomí a svou osobnost. To je také důvodem, proč začíná vzdorovat vašim požadavkům a preferuje dělat věci po svém. V této etapě je pro děti typická především snaha prosadit si vlastní vůli a slovíčko „NE“. Je však důležité mít na paměti, že i tato fáze je přechodná a časem pomine, a je naprosto přirozené si jí projít.
[democracy id="107"]
Jak dlouho trvá období vzdoru?
Stejně jako osobnost vašeho potomka i období vzdoru je individuální záležitostí. Samozřejmě vždy záleží, kdy se začne projevovat. Čím dříve si dítě začne prosazovat svou, tím déle budete nejspíš muset držet vaši trpělivost na uzdě. Zpravidla však netrvá déle než do věku 3 let, jelikož se právě v tuto chvíli již vytváří osobnost dítěte. Možná ještě pár měsíců po té, co vaše ratolest sfoukne tři svíčky na dortu, zažijete několik návalů pláče a vzteku, nicméně ve věku 4 let by se měla situace zklidnit.
Po dosažení 4 let bývají děti vyrovnanější, lépe rozumí sociálním zvyklostem i jednotlivým situacím a samy je lépe zvládají. Z toho důvodu je potřeba stanovit, kde končí a začínají hranice jejich svobody a jaký řád je nutné dodržovat. Děti by měly především pochopit, že určitá pravidla platí pro každého jedince a nejsou pouhým přáním jejich rodičů.
Jak přistupovat k dětem v období vzdoru?
Vzhledem k tomu, že každé dítě má jinou povahu a odlišné potřeby, je žádoucí podle toho k výchově přistupovat a nesnažit se jednat v rozporu s jejich osobností. Zatímco některé ratolesti jsou více temperamentní, jiné jsou klidnější a loudavější. Tudíž budete sami proti sobě, pokud se budete snažit divočejší dítě donutit sedět v klidu a na rozvážnějšího jedince budete spěchat.
Výchova by ve své podstatě měla být spíše demokratická a spolupracující, nikoli příliš liberální či autoritativní. Přílišná autorita upírá dítěti možnost cokoli rozhodnout sám za sebe a rozvíjet se a liberální výchova vede ke zmatenosti a stresu z toho, co váš potomek může a co nikoli. Dítě by mělo znát jasné hranice a pravidla toho, co se smí a co nikoli, ale zároveň by mělo mít prostor rozvíjet svoji osobnost a samostatně se rozhodovat.
Demokratická výchova spočívá v uzavírání dohod mezi rodiči a jejich potomkem, jejichž nedodržení nese určité následky. Pokud se vydáte tímto směrem výchovy, bude pro vás snazší udržet předem nastavené hranice. Tento směr výchovy vychází z přiměřených pedagogických zásad, a proto je dobré se mu snažit alespoň přiblížit.
Znaky demokratické výchovy
- Vzájemný respekt: rodič respektuje individualitu dítěte a jeho spontánní projevy, ale vyžaduje, aby on sám byl respektován.
- Volnost do určité míry: dítě je poučeno o tom, kde jsou jeho hranice a co už není bezpečné pro něj nebo pro jeho okolí.
- Stanovení dohod: rodiče mají s dětmi dohody. Pokud dojde k jejich porušení, ratolest není potrestána, ale přicházejí důsledky, které musí dítě samo vyřešit.
- Respektování potřeb a korigování chování, kterým se předchází hysterickým výbuchům hněvu.
- Domluva přiměřená věku: pokud se váš potomek staví do odmítavé pozice, snažte se s ním rozumně domluvit na jiném řešení.
- Důslednost: je třeba si stát za stanovenými pravidly a nezlomit nad nimi hůl.
- Možnost volby: rodiče nechávají svého potomka, aby měl pocit, že se o některých věcech rozhodl sám. Například ho necháte vybrat, zda si chce vzít modré nebo červené tričko.
Jak předcházet krizovým situacím?
Nezapomeňte, že se děti nejlépe učí nápodobou. Kromě toho, že vás denně pozoruje při tom, co děláte a jak se chováte v určitých situacích, zároveň vnímá, jak je zvládáte a jak se přitom cítíte. Pokud se budete snažit zachovat klid a nebudete se kvůli každé drobnosti rozčilovat, i váš potomek bude o něco klidnější. Pokud se vaše dítko rozčiluje, možná naopak pomůže, když vy napodobíte jeho. Bude zaskočeno a nejspíš pozná, že to k ničemu není.
Stejně tak si dávejte pozor na vysílání dvojího signálu, kdy jsou vaše požadavky v rozporu s tónem hlasu či gesty. Děti posléze pokynům nerozumí a jsou zmatené. Stejně tak nezapomínejte, že malé děti nerozpoznají ironii a sarkasmus, tudíž některá vaše sdělení mohou mít opačný účinek. Další možností je v krizové situaci odpoutání dětské pozornosti k něčemu jinému.
Dále se zkuste raději místo šíření negativních pokynů typu „nesmíš“, „nedostaneš“, „nezvládneš“ apod. vyjadřovat pozitivně a posilovat kladné chování. Rodiče mnohdy svým dětem spoustu věcí zakážou, ale zapomenou jim ukázat, co je správné a zároveň vysvětlit proč. I z tohoto důvodu je dobré mít včas stanovené hranice, které dítě nesmí překročit. Pokud by nastala situace, kdy by dítě mělo být potrestáno, je nutné, aby vědělo proč. Nečekejte tedy, až se dostaví období vzdoru, ale zkuste aplikovat kroky demokratické výchovy co nejdříve.
Zdroje: motherclub.cz, nevychova.cz, babyonline.cz