Obezita je civilizační onemocnění, pro které je typický pozvolný nástup doprovázený řadou závažných metabolických změn. Na postupu je ve všech ekonomicky rozvinutých zemích.
V Evropské unii nyní trpí přes 20 000 obézních dětí cukrovkou 2. typu, 400 000 vykazuje poruchu glukózové tolerance a přes milion obézních dětí má známky kardiovaskulárního onemocnění, včetně vysokého krevního tlaku a cholesterolu. Tyto poruchy a nemoci bývaly dříve typické až pro pacienty ve věku babiček.
Tolik jídla nám nesvědčí
V drtivé většině se u dětí setkáváme s obezitou prostou, což je poněkud nešťastný název pro závažné chronické onemocnění, které významně zkracuje délku života. Prostá obezita vzniká za nepříznivého seřazení mnoha genů za sebou. Během vývoje lidského druhu jsme se stali potomky lidí, kteří se dokázali svým úsporným metabolismem nejlépe vyrovnat s nedostatkem stravy.
Lidský metabolismus nebyl během svého vývoje nikdy trvale vystaven volnému a neomezenému přístupu k potravě. V krátkém časovém období jsme se ale ocitli ve zcela jiném, obezitogenním prostředí. Realitou se stalo přejídání. Zároveň vesnický typ stravy (z pole na stůl) se radikálně změnil na průmyslový (z továrny do chladicího boxu).
Navíc během času ztratila smysl chůze jako hlavní přemisťovací prostředek a i nedostatek pohybu často stojí za rozvojem dětské obezity. Výsledkem je pozitivní energetická bilance, pro niž nemáme žádné adaptační metabolické mechanismy.
Rána do duše dítěte
Dítě je výkladní skříní, ve které se zrcadlí genetika a především životní styl celé rodiny. Na postavě dítěte se odráží veškeré nedostatky a neúspěchy rodinných režimových opatření, které vedou k pozitivní nerovnováze v energetickém příjmu a výdeji. Paradoxně to není nic levného, potraviny kupujeme a příbytek 1 kilogramu tuku na váze reálně vyjde na 2000–3000 korun.
Dítě nemá v rodině žádnou ekonomickou moc – nevydělává, nenakupuje, nevaří – doma jen jí, a tím uzavírá bludný kruh.
Mnoho rodičů se dívá skrz pomyslné sklo a netuší, co se odehrává v duši jejich dítěte – pravidlem dětské obezity je, že za nadměrným tělem se skrývá velmi malá dušička, na kterou přes veškerou rodičovskou lásku nedohlédneme.
Dětská obezita zasahuje hluboko do psychicky dítěte a často se podílí i na jeho závažných společenských problémech. Obézní dítě je vystaveno neúměrnému společenskému tlaku vinou pochybných estetických norem a již od školky se setkává se šikanou protiobézního rasismu: „Přece si s tou tlusťoškou nebudu hrát! Smrdí!“
Do plavek já nejdu…
Obézní dítě je vystaveno každodenně pocitu selhání a sebeobviňování za jídlo navíc. Rozvíjí se u něj chronické depresivní a úzkostné stavy v míře odpovídající úzkosti, jakou prožívají děti s nádorovým onemocněním. Nejen obezita, ale i nedostatek sebedůvěry mu brání rozvinout svou obratnost. Jsou to děti, které nikdy nevylezou na strom a neutrhnou si jablko.
Nemají možnost ve správný vývojový čas vyzkoušet a rozvinout své dovednosti, což může snížit jejich společenské uplatnění. Bývají vystavovány výsměchu vrstevníků a zároveň nebývají zdatné ve sportu, a proto často stojí stranou dětského kolektivu. Kvůli ústrkům se mnohdy začnou stranit dětí, uzavírají se do sebe, více se zdržují doma: „Já se s těma prokletejma prsama k rybníku koupat s kámošema nepudu!“ Doma ale většinu času tráví obézní dítě sedavými činnostmi – sledováním televize, a to 2–4 hodiny i více denně, a není zvláštností, že ve dnech volna hraje 5–6 hodin počítačové hry.
Doma bývá i snadný přístup k jídlu. Děti preferují pochutiny, jejichž cena stále klesá (bonbony, oplatky, chipsy, čokoláda, koláče, nápoje kolového typu). Pokud je navíc alespoň jeden z rodičů obézní, často se dítě utvrzuje v tom, že jeho zvyšující se tělesná hmotnost vlastně není ničím nenormálním a láska vyjadřovaná v dobré víře jídlem se jednoznačně stává láskou opičí.
Situace se komplikuje, pokud je rodinné prostředí narušeno a dítěti neposkytuje dostatečné zázemí a jednotné vedení. Někdy rodiče materiálními statky nahrazují citovou složku – místo pohlazení a společné hry čokoládové vajíčko… V neděli se jde do hypermarketů na nákup, který se přece musí všechen sníst. Pozitivní rodinná komunikace se nyní začíná i u nás přesouvat do fastfoodů a postupně se začíná vytrácet od rodinného stolu, kde naopak bezkonkurenčně dominuje komunikační nepřítel číslo jedna – televize.
Ordinace i ozdravovna
Charakteristické pro prostou obezitu je, že z ní děti nevyrůstají, přičemž platí, že je lépe řešit 2 kg nadváhy než za dva roky 20 kg. Veškerá snaha odborníků i laiků je však naprosto neúčinná bez podpory stěžejního základu: nezištné lásky, bezbřehého porozumění a jasného hodnotového systému rodiny. Léčba dětské obezity by měla začít v ordinaci praktického dětského lékaře.
V případě souběhu nadváhy a mírné obezity rodiče (matky) a dítěte je ideální využít pomoci terapeutického občanského sdružení STOB, které má zázemí prakticky ve všech regionech ČR – www.istob.cz. V Praze pracuje varianta pro děti s nadváhou STOBík www.hravezijzdrave.cz. S větší obezitou je vhodné obrátit se na spádovou endokrinologickou ambulanci anebo na specializovanou dětskou obezitologickou ambulanci.
I ve světovém měřítku obstojí unikátní česká síť ozdravoven s třítýdenní režimovou léčbou a síť lázeňských pracovišť s pětitýdenní intenzivní léčbou dětské obezity. Tato pracoviště dosahují vynikajících krátkodobých výsledků, ale pro dlouhodobý úspěch je nutná následná vazba na obezitologa, a to po léta.
Změna pro celou rodinu
Dětská obezitologie pouze ojediněle využívá léková a chirurgická řešení a zásadně odmítá redukční diety, které poškozují organismus ve vývoji. Přesto může být léčba obezity velmi efektivní, protože stravovací návyky, metabolické pochody a pohybové vzorce nejsou u dětí fixované a lze je zvrátit žádoucím směrem. Léčba se soustřeďuje na změnu životního stylu celé rodiny. Cílem není jen prostá redukce hmotnosti, ale proměna sebevnímání a hodnotového systému rodiny. Vedle režimových, dietologických a pohybových opatření využívají lékaři růstového potenciálu dítěte, kdy narovnání energetického příjmu a výdeje vede ke stagnaci přírůstků hmotnosti.
Citlivě k volbě pohybu
Při stanovování individuálního programu terapeut zvolí pro dítě odpovídající aktivity, protože nevhodný tlak by nepřinesl efekt. Může vzniknout reflexní odpor k aktivitám, které v nesprávně volené léčbě byly dlouhodobě doporučovány a prováděny. Například krátkodobá hyperaktivita je nebezpečnější než dlouhodobá lenost.
Podle zájmů je třeba motivovat děti k provozování aktivity, která je jim nejbližší. Pro dívky to bývá tanec, bruslení, plavání či aerobik (vhodný u nižšího stupně nadváhy).
Chlapci dávají přednost fotbalu nebo jiným míčovým hrám. Doporučujeme jízdu na kole, rychlejší formu chůze, jogging. Nejdůležitější je pohyb „za všech okolností“ – jít pěšky do školy, na autobus, do schodů či pohyb při domácích pracích.
Děti to mají jinak
Dítě má jiné nároky na energetickou hodnotu výživy než dospělý. Organismus ve vývoji jí na své fungování spotřebuje 50–60 procent, 20 procent na denní aktivity a 10 procent na obnovu tkání. Významnou energetickou položku potřebuje pro růst.
Rozvoj centrální nervové soustavy a následného abstraktního myšlení nám byl jako druhu umožněn díky vyššímu příjmu sacharidů a plnohodnotných tuků. Právě navýšením uvedených složek potravy došlo k výjimečnému rozvoji mozku, a proto bychom na tyto důležité aspekty neměli zapomínat ani při sestavování jídelníčku.
Kvalitní psychický i fyzický růst dítěte je umožněn pouze pomocí pestré a pravidelné stravy s dostatečným obsahem základních živin, jejichž zdroji jsou plnohodnotné potraviny (celozrnné obiloviny, mléko, ovoce, zelenina, čerstvé maso, mořské ryby, pramenitá voda).
Racionální jídelníček má v určitém poměru obsahovat všech šest základních skupin potravin (maso, ryby, drůbež: 1–2 porce, mléko, vejce: 2–3 porce, ovoce: 1–2 porce, zelenina: 3 porce, obilniny, přílohy: 3–6 porcí, živočišné tuky: 1 porce).
Naopak neplnohodnotné potraviny (cukrovinky, uzeniny, snacky, smaženiny či sycené nápoje) může tělo postrádat a dítě by se s nimi mělo setkat spíše ojediněle.
Současná výživová doporučení vyjádřená ve výživové pyramidě je striktně nevyřazují, ale každý by si k nim měl sám aktivně dojít – tedy při jejich požití adekvátně navýšit pohybovou aktivitu.
Podrobně se správné dětské výživě věnuje internetový portál www.vyzivadeti.cz.
Jak u dítěte předejít obezitě
Prevence je u dětí snad ještě důležitější než u dospělých. V časném věku je dítě nutno co nejdéle kojit. Později je třeba vést je k tomu, aby jedlo pravidelně 5krát denně pestrou stravu, vždy snídalo, nejedlo u televize, mělo omezené přílohy jídel, a naopak hodně oblohy. Důležité je, aby nemuselo dojídat plné porce a nepilo sladké nápoje. Sladkosti a jiné pochutiny by měly děti jíst jen o víkendech. Velmi důležitý je každodenní dostatek pohybu.
O autorovi: MUDr. Zlatko Marinov, pediatr a dětský obezitolog, Dětská poliklinika FN Motol, Praha