Otylost je většinou populace vnímána jako stav nepříznivý, i když ne vždy z hlediska zdravotního. Velká část obézních zkouší zhubnout, mnozí opakovaně. V posledních letech se jim nabízí mnoho metod, šířených reklamou například v časopisech. V této konkurenci se obtížně prosazují vědecky podložené názory, přestože se medicína problémem obezity zabývá intenzívně.
Proč jsou alternativní metody tak atraktivní?
I když bylo mezi odborníky dosaženo značné shody o systému léčby otylosti, v široké lékařské veřejnosti jsou znalosti o obezitě stále nedostatečné. Řada známých léčebných metod má málo uspokojivé dlouhodobé výsledky, a proto je mnozí považují za neúčinné. Lékaři se zdráhají obézními pacienty zabývat, protože účinné léčebné metody jsou časově a ekonomicky náročné, vyžadují dlouhodobou péči. Ani lékaři – specialisté pro nemoci, u kterých obezita hraje zásadní roli (cukrovka, nemoci kloubů), neposkytují mnohdy svým pacientům základní rady, jak se otylosti bránit a jak jí předcházet. Léčba otylosti se vyvíjí evolucí, zatímco lidé čekají na „něco nového, co tu ještě nebylo“.
„Alternativní“ metody
Za nevědecké je nutno považovat ty metody redukce nadměrné tělesné hmotnosti, jejichž inzerované působení není slučitelné s vědeckým poznáním, ani se současnými trendy výzkumu. Spektrum inzerovaných metod je široké a posoudit proklamovaný účinek nebývá snadné ani pro člověka s hlubšími znalostmi dietologie a fyziologie. Nevědecké metody lze odhadnout podle několika společných rysů:
Slibují stoprocentní nebo téměř stoprocentní efekt, a to bez většího úsilí. Vždy je velmi varovný příslib trvalého účinku.
Typická je módnost. Módním hitem ovšem může být i vědecky zdůvodněná metoda, například lék, snižující chuť k jídlu (kombinace pfentermin-fen fluramin v USA), nízkoenergetická bílkovinná dieta (Ultra Eat’Lose) nebo specializovaný chirurgický výkon (bandáž žaludku).
Nevědecké metody také odmítají až zesměšňují zavedené postupy.
Jsou (relativně) finančně náročné.
V žádném případě nelze nejrůznější rady a inzerované postupy „házet do jednoho pytle“. Spektrum nabídky sahá od téměř neskrývané snahy obohatit se na úkor důvěřivého jedince až po sofistikované přístupy, které řadě osob s nižším stupněm nadváhy nebo těm, kteří se zkrátka přejídají, pomoci mo hou. Až na výjimky však naděje na snadné zhubnutí nesplní a člověk je připraven o peníze, odhodlání a čas, které mohly být věnovány systematickému dodržování nízkoenergetického stravovacího režimu.
Agresívní metody
Nic se nezdůvodňuje, slibují se snadné a až nápadně nereálné výsledky. Inzerují se konkrétní (byť smyšlená) jména úspěšných uživatelů, retušované fotografie, děkovné dopisy apod. Jsou zřejmě adresovány především zájemcům toužícím po snadném úspěchu. Tomu odpovídá úprava inzerátů, ve kterých lze někdy nalézt i hrubé gramatické chyby.
Pseudovědecké metody
Na rozdíl od předchozího typu jsou tyto metody v reklamních materiálech podrobně „zdůvodňovány“ novými vědeckými objevy, mimořádným, dosud neuplatněným složením „účinné“ látky nebo používáním speciálních přístrojů. V některých případech jsou napodobovány styl a struktura příbalových letáků hromadně vyráběných léčiv – jsou uváděny indikace a kontra indikace, výjimečně i možné nežádoucí účinky. Nedůvěru by měl mimo jiné vzbudit velmi široký záběr takových přípravků – jeden z nich v podrobném čtyřstránkovém návodu inzeruje účinek od „rozpouštění“ podkožního tuku a posílení trávení přes čištění jater a krve, odstranění zácpy, průjmu i „hnití“ ve střevech, rozpouštění ledvinových kamenů až po snížení únavy a posílení paměti a nervů. Stejně jako v předchozí skupině bývají časté odvolávky na oblíbenost v cizině, zejména v USA. V jiných případech má důvěryhodnost dodat luxusní prospekt na křídovém papíře. Výrobci nepochybně hledají své kupce v běžné, případně majetnější populaci. Některé postupy představují kompromisní postoj tím, že sice uváděný princip nemůže sám o sobě vést ke snížení tukových zásob, ale jakoby mimochodem se doporučuje souběžně dodržovat stravovací omezení.
Metody zdánlivě pseudovědecké
Nejzajímavější kategorie, která naznačuje, proč nemáme s klasickými přístupy v současnosti velké úspěchy. Za nevědeckou „fasádou“ se skrývá účinné omezení energetického příjmu. Primitivním příkladem může být tzv. „tukožroutská“ polévka, která samozřejmě žádné tuky nežere, ale také skoro žádné neobsahuje. Rozhodně nejde o to, aby se obézní o pomoc a radu obraceli jen na lékaře. Základem prevence a léčby obezity musí být aktivně šířené povědomí o jejich příčinách a dostatečná kapacita mimozdravotnických aktivit. Některé z alternativních metod tomu mohou napomáhat, většina jich je ale z pohledu lékaře kontraproduktivní.
Z tiskových materiálů připravila Hana Černá-Šípková
Ilustrační foto Vladimír Brada