„Je rozdíl, zda ochoříte v únoru, nebo v listopadu,“ říká známý bonmot související s hospodařením nemocnic. Jak jsou na tom nemocnice dnes, necelé 4 měsíce před koncem roku?
Drastické snížení úhrad nemocnicím o 10 až 15 procent je vedlo k maximálnímu omezení nákladů od počátku letošního roku. Přesto již nyní v září nejméně třetina nemocnic AČMN vyčerpala limity zdravotních pojišťoven a je nucena omezovat péči. Pokud nebudou zvýšeny úhrady zdravotních pojišťoven, do konce roku bude omezena péče ve většině nemocnic a některé svou činnost budou nuceny zastavit.
Jaké úsporné kroky už vámi sdružované nemocnice musely podniknout, aby současnou „krizi“ ustály?
Stavy provozního a technického personálu snížily na minimum již v minulém období. Nyní musely snížit na minimum i počty lékařů a sester s možnými dopady nejen na komfort pacientů. Omezení plánovaných operací nestačí. Regionální nemocnice z 80 procent poskytují akutní péči a nedostatek zdrojů dopadá již i na ni. Redukují se vyšetření, která jsou sice potřebná, ale lze je provést později nebo jinde. Ambulance omezují svou činnost a předepisují se co nejlevnější léky. I tak už většina nemocnic překročila limity pro objem ambulantní péče a předepsané léky. Podle úhradové vyhlášky jim za to hrozí další snížení již snížených úhrad.
Zbývá ještě nemocnicím nějaký manévrovací prostor, nebo se bez pomoci státu neobejdou?
Žádný manévrovací prostor již nezbývá. Nemocnice jsou zadluženy, kontokorenty zcela vyčerpány. Nemocnice přestávají být schopny platit svým dodavatelům. Pokud tito zastaví dodávky energií, léků, potravin, nemocnice zastaví svou činnost. O pomoc státu v pravém slova smyslu nejde. Stát by měl napravit své chyby, kdy zvýšením DPH odčerpal miliardy z nemocnic a restriktivní úhradovou vyhláškou zkázu téměř dokonal.
Jak se tato krize financování dotýká vašich zaměstnanců?
Je na místě vysoce ocenit jejich trpělivost a zdrženlivost. Propouštění, zhoršování pracovních podmínek a snižování platů, dokonce i těch, kde si zaměstnanci nedávno vymohli jejich zvýšení, by v každém jiném odvětví znamenalo masové protesty. Děkujeme za solidaritu lékařů a sester s jejich pacienty.
Bývalý ministr zdravotnictví Heger, jehož společně s někdejším ministrem financí Kalouskem označujete za hlavního viníka současných problémů, situaci nevidí až tak černě…
Bývalý pan ministr spolu se zdravotními pojišťovnami chystal zrušení značné části regionálních nemocnic a omezení péče ve většině zbývajících. Z hlediska takového záměru skutečně situace zatím není tak černá. Když se jim to pro odpor nemocnic a posléze i většiny veřejnosti nepodařilo, pokusili se o to samé drastickou úhradovou vyhláškou.
Ke krizi financování jste se vyjádřili na společné tiskové konferenci se stínovým ministrem zdravotnictví za ČSSD Svatoplukem Němečkem. Můžeme si to vykládat tak, že se AČMN zapojuje do předvolební kampaně na straně ČSSD?
Vůbec ne. Odpor nemocnic proti zvýšení DPH a úhradové vyhlášce nevznikl nyní. AČMN již v prosinci 2012 odmítla touto vyhláškou připravené snížení úhrad. Upozorňovala na hrozící propad v závěru roku 2013 a nebezpečí omezení nemocniční péče.
Vyzvala ministra Hegera k jednání o této vyhlášce. Stejně tak krizový štáb nemocnic, pacientů a odborů. Rádi bychom bývali už v té době našli dohodu a již s Leošem Hegerem společně vystoupili na tiskové konferenci. Ale ministr Heger jednat odmítal. Tím sám způsobil, že krize nemocniční péče se musí řešit až před volbami.
Podle ex-ministra jde o předvolební strategii ČSSD, jejíž recept prý spočívá pouze v „zalévání záhonku“, a zapomíná se přitom na zvyšování efektivity zdravotnického systému…
Na to se musíte zeptat ČSSD. My se nezabýváme strategiemi té či oné politické strany.
Z opakovaných vyjádření současného šéfa MZ Martina Holcáta lze usuzovat, že se zdravotnictví přeci jen ještě tento rok dočká určité finanční injekce. K čemu ale podle vás musí dojít, aby se podobná krize neopakovala i v dalších letech?
Zatím se jedná o navýšení finančních zdrojů zdravotních pojišťoven. Druhou věcí je dostat tyto zdroje do nemocnic ještě v letošním roce. To nelze provést beze změny současné úhradové vyhlášky. Jinak hrozí krize nejen v závěru letošního roku, ale další opět v polovině příštího roku, kdy současná úhradová vyhláška povede k tomu, že většina nemocnic z již tak bídných záloh letošního roku bude muset při vyúčtování pojišťovnám peníze ještě vracet.
Bez zmírnění tvrdých regulací při vyúčtování péče tedy dojde k další krizi. Na takovou úpravu současné vyhlášky je zatím čas. Její změna ještě před vyúčtováním nebude znamenat retroaktivitu.Teprve za této podmínky může mít zvýšení úhrad nemocnicím v roce 2014 nějaký smysl. Zvýšené úhrady novou úhradovou vyhláškou nebudou odčerpány starou vyhláškou.
Až po odstranění příčin dvou bezprostředně za sebou hrozících krizí můžeme uvažovat o jejich zamezení i v dalších letech. K tomu určitě pomůže dnes vládou projednávané zvýšení plateb za státní pojištěnce nebo také uvažovaný odkup pohledávek zdravotních pojišťoven státem. Za zcela systémové opatření, které by odstranilo kritické opakování krizí ve zdravotnictví, bychom považovali osvobození léků a zdravotnických prostředků od DPH.
Stát by pak nemusel do zdravotnictví nalévat, co z něj předtím odčerpal. Ale pomůže i navrhované snížení DPH u léků a ostatních zdravotnických materiálů, což vrátí zdravotnictví alespoň do stavu, který tu byl před vypuknutím této krize.
Jak by podle vás tedy měla vypadat klíčová úhradová vyhláška na příští rok?
Jsme si vědomi omezených možností naší současné ekonomiky. Nechceme nic víc než jen odstranění zbytečných restrikcí z roku 2013, zvýšené daňové zátěže kvůli DPH a zohlednění celkového růstu cen. V dohodovacím řízení se zdravotními pojišťovnami jsme to vyčíslili na nárůst úhrad na 105 procent ve srovnání s rokem 2012. To je v reálných úhradách nulové navýšení, s nímž nemocnice mohou přežít a péči o pacienty nebude nutné omezovat.
Nová úhradová vyhláška by měla přinést srovnatelné úhrady za srovnatelnou péči jak pro všechny zdravotní pojišťovny, tak i pro nemocnice. Výše úhrad by měla být měřitelná, aby bylo zajištěno jak srovnání těchto úhrad mezi sebou, tak i oproti předchozím obdobím. Tudíž by měla být jednoduchá, aby na první pohled bylo zřejmé, zda a komu se úhrady zvyšují nebo snižují.
I proto vítáme požadavek ministra Martina Holcáta, aby vyhláška byla bez „einsteinovských vzorců“. Ty spolu se složitou konstrukcí samotných úhrad a jejich složek výši úhrad spíše zastírají, než určují.
Filip Kůt Citores
Více o tématu naleznete v pondělním tištěném vydání