PRAHA - V současné době se bez nich neobejdeme, říkají. Všichni se však shodují v tom, že tato a další restriktivní metody by neměly být zneužívány.
Dodržováním lidských práv u osob s duševním onemocněním se dnes zabývali odborníci na semináři, který pořádalo MDAC Budapešť spolu s nadací Open Society Fund.
Podle Pavla Baudiše z Psychiatrického centra Praha je v českých psychiatrických léčebnách zhruba 230 síťových lůžek. Další jsou například na jednotkách intenzivní péče, v ústavech sociální péče nebo na protialkoholních záchytných stanicích.
Právě tam by bylo jejich zrušení problematické, řekl Baudiš na tiskové konferenci.
Opilým lidem nelze jinak zabránit v pohybu, protože jejich uklidnění léky nepřipadá v úvahu.
Také u starých pacientů je použití těchto lůžek opodstatněné, protože jiné metody, například připoutání k posteli řemínky, by bylo ještě horší, uvedl psychiatr.
Jařab: zákazu brání postoj českých lékařů
Právě postoje odborných lékařů jsou podle vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Jařaba jedním z důvodů, proč nelze přistoupit ke striktnímu zákazu síťových lůžek v České republice.
„Získal jsem dojem, že za jedinou alternativu považují metody ještě restriktivnější,“ vysvětlil. V tuzemsku podle něj chybí právní úprava, která by upřesňovala například podmínky nedobrovolné hospitalizace nebo zakazovala ředitelům léčeben, aby se stávali opatrovníky svých pacientů.
Jediná právní norma, která je nyní připravena ke schválení vládou, je novela zákona o veřejném ochránci práv. Ombudsman by podle ní mohl vykonávat kontroly v psychiatrických i sociálních zařízeních a sledovat, zda tam nejsou porušována lidská práva.
Úřadující ředitel MDAC Olivier Lewis je ale pro úplný zákaz síťových lůžek. „Domnívám se, že regulace jako taková nestačí,“ uvedl. Podle organizace jsou Česko, Slovensko, Maďarsko a Slovinsko jedinými přistupujícími zeměmi, které tato lůžka používají.
Také člen Evropského parlamentu John Bowis odmítá jejich používání. Existují i alternativní metody, které používají lékaři ve všech zemích EU, uvedl.
Je to například specifické postavení těla zdravotníka, kterým zabrání nemocnému v pohybu nebo pásky kolem kotníků upozorňující personál, že pacient opustil určitou
zónu. To však vyžaduje větší počet vyškolených sociálních pracovníků. A těch má Česká republika ve srovnání s EU třetinu, upozornil Baudiš.
ČTK