Zeptáme-li se zdravotních sester, případně ostatních zdravotnických pracovníků, jaká je jejich spokojenost s oblečením, které jim zaměstnavatel poskytuje, dostaneme nejrůznější odpovědi. Jsou sestry, které jsou s oděvem i obuví spokojené, jsou sestry nespokojené, ale jsou i sestry, kterým na přiděleném oblečení příliš nezáleží. Podle našeho názoru však tato otázka není nepodstatná, máme-li např. na mysli úsloví Šaty dělají člověka či Chování člověka je úměrné jeho oblečení.
Komplet – halenu a kalhoty nabízí společnosti Medica Filter ve vysoké variabilitě barevných kombinací a materiálů, která dovoluje snadné odlišení služebního postavení.
V posledních letech doznalo pracovní oblečení zdravotních sester v našich zdravotnických zařízeních podstatných změn, ale stále nedosahuje úrovně, s jakou se můžeme setkat ve zdravotnických zařízeních ve vyspělých zemích. Tato situace je důsledkem současného postoje některých zaměstnavatelů, kteří výběru oděvů pro zdravotní sestry nevěnují tolik péče, kolik si tato profese zasluhuje. Svůj podíl na úrovni oděvů pro zdravotní sestry má i stálé hledání úspor v rámci zdravotnického zařízení. Také náš trh má spíše tendenci k lacinějšímu výběru oděvů než ke kvalitnějšímu a není srovnatelný s nabídkou standardní kvality jako např. v Německu, kde za určitých podmínek lze dosáhnout srovnatelnosti cenové hladiny. Náš trh má tendenci nabízet spíše lacinější oděvy nižší kvality (vyskytlo se i zhoršení kvality oděvů oproti prvním dodávkám, které do nemocnice došly).
Dřívější způsob oblečení do jednotných uniforem, kterým se rozlišoval pomocný personál, nižší zdravotní personál a střední zdravotní personál a který byl stanoven předpisem ministerstva zdravotnictví jednotně pro celý rezort zdravotnictví, již pozbyl svého významu. V současné době se poskytování oblečení zdravotnickým pracovníkům rozlišuje ze dvou hledisek, a to na oděvy a obuv ochranné nebo pracovní.
Oděvy pracovní a ochranné
O poskytování pracovního oděvu a obuvi rozhoduje výlučně zaměstnavatel, který stanoví i způsob přidělování, čištění a oprav. Na pracovní oděvy a obuv, pokud jsou nad rámec povinného vybavení, může zaměstnavatel zaměstnancům přispívat z fondu kulturních a sociálních potřeb, a to na základě vyhlášky MF č. 310/1995 Sb.
Ochranným oděvem se rozumí takové součásti oděvu a vybavovací předměty, které musí zaměstnanci nosit při určitých činnostech na určitých pracovištích buď místo jiného oděvu nebo i přes něj. Ochranný oděv poskytují zaměstnavatelé zdravotnickým pracovníkům zpravidla k ochraně života a zdraví, z důvodů hygienických a protiepidemických, popř. z důvodů mimořádného znečištění nebo ochrany před nepříznivými vlivy počasí.
Při poskytování ochranných oděvů se musí zaměstnavatelé řídit zásadami, které jsou ustanoveny v § 133 odst. 2 zákoníku práce a jejichž rozsah a bližší podmínky stanoví vyhláška MPSV ČR č. 204/1994 Sb. ve znění vyhlášky č. 279/1998 Sb. Na ochranný oděv má zaměstnanec nárok a vzniká mu povinnost jej nosit oblečený po celou dobu výkonu práce na daných pracovištích a zaměstnavatel má povinnost zajistit jeho praní a čištění včetně oprav. Ochranný oděv se zaměstnanci nedává k dispozici pro jeho neomezenou osobní potřebu, ale jen po dobu výkonu jeho služebních činností, pro které je nošení ochranného oděvu předepsáno.
Kdy se nepoužívá ochranný oděv
Zdravotničtí pracovníci jsou povinni používat na odděleních, případně svých pracovištích, kompletní čistý ochranný oděv, v němž nesmějí vycházet mimo areál zdravotnického zařízení. Pracovníci z pracovišť vyhlášených s rizikem infekce, popřípadě z dalších pracovišť stanovených ředitelem, nesmějí v ochranném oděvu vycházet ani mimo své pracoviště. Zaměstnanci musí odložit používaný ochranný oděv před vstupem do odpočinkových prostorů, zejména do prostoru jídelního koutu či jídelny. Je naprosto nepřípustné, aby zaměstnanci nemocnice navštěvovali veřejně přístupné restaurační zařízení v bílých i zelených (operačních) oděvech, přestože je umístěno v areálu nemocnice, aniž by příslušní vedoucí zaměstnanci vyvodili z jejich jednání důsledky ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce (možno vidět ve velké severočeské nemocnici – pozn. autora). Zdravotničtí pracovníci nesmějí též vycházet z budovy v ochranné obuvi. Po skončení pracovní směny a (pokud to hygienické poměry vyžadují) při přestávkách v práci je třeba ochranný oděv odložit. Zejména opuštění nemocnice (zdravotnického zařízení) v ochranném oděvu je zakázáno a má být považováno za hrubé porušení pracovní kázně.
Komu náleží přidělení ochranného oděvu
Zaměstnanci musí být přidělen vhodný ochranný oděv v dostatečném počtu kusů v případě, kdy může dojít ke kontaminaci jeho oděvu nebo pracovního oděvu choroboplodnými zárodky a jestliže při své pracovní činnosti provádí:
Lékařské klinické vyšetření, ošetření nebo zdravotní péči o člověka (jedná se např. o nemocnice a zdravotnická zařízení pro nemocné s akutním či chronickým onemocněním, prostory pro provádění lékařského vyšetření a ošetření v sanatoriích a lázeňských domech, pečovatelská oddělení a oddělení pro nemocné v rámci domovů důchodců, ústavů sociální péče, rehabilitačních ústavů a zařízení pro invalidy, karanténní stanice apod.).
Lékařské ambulantní vyšetření nebo ošetření (jsou to např. prostory pro lékařská vyšetření a ošetření v rámci státní i soukromé praxe, sociálně – lékařské služby, ordinace pracovně lékařské péče, zotavovny a jiné).
Vyšetření tělesných tkání, tekutin a exkrementů člověka nebo zvířat nebo práce s původci onemocnění (jsou to např. lékařské výzkumné ústavy, zdravotní ústavy, zařízení hygienické služby, transfúzní stanice, veterinární a soudně lékařské ústavy, výzkumné ústavy a další).
Dezinfekci infekčních nebo z infekce podezřelých předmětů a látek (dezinfekční stanice a oddělení).
Lékařské veterinární vyšetření nebo ošetření zvířat (např. veterinární kliniky, ordinace veterinářů a lékařsko-veterinární oddělení).
Dopravu raněných a nemocných nebo dopravu v rámci činnosti záchranné služby.
Domácí péči o nemocné (sociální zařízení, pečovatelská služba, zařízení pro domácí nebo rodinou péči apod. – pokud se zabývají péčí o nemocné).
Zaměstnavatel musí přidělit ochranný oděv v dostatečném počtu kusů i ostatním zaměstnancům, jestliže pracují na pracovištích se zvýšeným nebezpečím infekce, např.:
infekční oddělení
jednotky intenzívní péče
ARO
jednotky pro dialýzu
jednotky endoskopie
OKB
mikrobiologické laboratoře
odborné plicní praxe
patologie
prostory pro ustájení pokusných nebo infikovaných zvířat a další.
Tento výčet nemůže být úplný, neboť nebezpečí infekce může vznikat i na jiných místech.
Na pracovištích se zvýšeným nebezpečím infekce mají být v místech pro mytí rukou zaměstnanců instalovány takové armatury, kterých je možno použít bez dotyku rukou. (Pozn. autora.)
Výběr ochranného oblečení
Zdravotní sestra musí mít k dispozici vhodný ochranný oděv v dostatečném počtu kusů pro ty případy, kdy může dojít ke kontaminaci oděvu choroboplodnými zárodky. Počet kusů je dostatečný, jestliže jej může podle potřeby vyměnit pokaždé, když dojde ke kontaminaci nebo znečištění oděvu v průběhu služby, případně když má možnost do další služby nastoupit v čistém.
Při výběru a stanovení poskytovaného druhu ochranných a pracovní oděvů zdravotních sester musí zaměstnavatel res-pektovat nejenom ochranu před vytipovaným rizikem, ale také hledisko estetické, komfortu a materiálové příjemnosti, trvanlivosti, stálosti tvaru a barev. Práce sestry konaná v třísměnném provozu, operativním týmu, ambulantní složce nebo při ostatních pracovních činnostech je vždy prací fyzicky a psychicky náročnou. Při této náročné práci se musí ještě sestra chovat ochotně a být k pacientům příjemná. Důležitým předpokladem pro úspěšné zvládnutí této pracovní zátěže je pocit pohody a pohodlí, k němuž vhodné a kvalitní oblečení nepochybně přispívá.
Materiál a střih
Prvním předpokladem pro vhodný oděv sestry je použitý materiál, druhým je střih a způsob provedení oděvu, který má být co nejvhodnější vzhledem k její pracovní náplni, případně specializaci, při zachování určité jednotnosti v rámci oddělení. Materiál by měl vycházet z charakteru práce, tzn. že má kopírovat mikroklimatické podmínky spojené s pracovní zátěží. Na odděleních s konstantní a vyšší teplotou mikroklimatu budou sestrám poskytovány oděvy ze slabších a velmi prodyšných materiálů. Tam, kde teploty kolísají a frekvence fyzické práce není vysoká, mohou být použity materiály ze silnějších vláken nebo bude poskytováno více vrstev oděvu (vesta, svetr).
Vhodný materiál, případně další druh vrstvy oděvu, je třeba řešit pro sestry na třísměnných službách, kde intenzita práce je v jednotlivých směnách zpravidla rozdílná. Kvalita použitých materiálů má být spíše vyšší než nabízený průměr a musí zaručovat maximální prodyšnost, stálost tvaru, zachování střihu a nesmí podporovat hromadění elektrostatického náboje. Materiál má být také příjemný na nošení a výrobce (nebo prodejce) musí zaručovat počet vyprání oděvu, aniž by došlo ke změně kvality materiálu nebo deformaci střihu. Nelze předpokládat, že například všechny oděvy deklarující materiál ze 100% bavlny musí být stejné a v patřičné kvalitě. Rozdílnost bavlněných látek je poměrně velká a závisí na druhu použité bavlny. Právě v těchto případech by měl mít objednatel na mysli, že laciné se nemusí vždy vyplatit a nabídku konzultovat s uživatelem (vrchní, staniční sestry, ale i sestry na oddělení) a vzhledem ke stálému odběru požadovat na dodavateli delší záruční lhůty.
Současný trend sesterského oblečení
Druhy oblečení a jednotlivé střihy, které zaměstnavatel přiděluje sestrám, by měly zachovávat ženský půvab při dodržení veškeré funkčnosti, pohodlnosti a ochrany zdraví, pro které je zpravidla zaměstnavatelem přidělován. Klasickým oděvem sester jsou jednodílné šaty s límečkem, bez límečku, s propínáním nebo bez propínání, s dlouhým, krátkým rukávem nebo bez rukávů atd. Šaty však nemusí vyhovovat všem sestrám, a to z různých příčin, např. v souvislosti s pracovními úkony, které provádějí, druhem oddělení na kterém pracují, s měnícími se mikroklimatickými podmínkami, v souvislosti s tě-lesnou dispozicí apod.
Stále oblíbenější se stává u sester dvoudílné oblečení ve spojení dlouhé kalhoty a kazak (u nás používaný název „halena“ nevystihuje rozmanitost těchto, v různých délkách nabízených oděvů). Oblíbenost tohoto oděvu je právě v nekonečném množství střihů krátkých nebo delších kabátků, s límečky špičatými, kulatými, nízkým stojáčkem nebo bez nich, s propínáním celým, částečným nebo bez propínání, s knoflíky nebo druky, s kapsami navrch nebo dovnitř, s rukávem dlouhým, krátkým nebo bez rukávů, s výstřihem kulatým, špičatým, malým, velkým nebo bez výstřihu pouze ke krku, s nášivkami (např. medvídků – vhodné pro dětská oddělení), mírně vypasované, volné, se sedlem rovným, do „V“ nebo oválným, s rozparkem jedním, dvěma nebo bez rozparku, z materiálů hladkých, pruhovaných nebo česané bavlny atd. Kalhoty se dají také kombinovat s tričkem bez límečku, rozpínacím s límečkem, nízkým rolákem, krátkým, dlouhým rukávem nebo bez rukávů apod. V letním období jsou právě k těmto oděvům vhodné krátké kalhoty se širšími nohavicemi a délkou krátce nad kolena, od pasu s nabranými sámky.
Před výběru oděvů je třeba mít dostatek informací o velikostních požadavcích sester, nečastějších velikostních číslech, ověřit si, zda čísla výrobce odpovídají požadovaným velikostem, míru fluktuace v souvislosti s novými nástupy atd. Pro práce, kde dochází k opakovanému nebo trvalému znečištění nebo kontaminaci, mají mít sestry jednorázové zástěry, které ochrání pracovní nebo ochranný oděv před častým znečištěním.
Ochranný oděv musí být vždy čistý a úhledný a pro jeho odkládání musí zaměstnavatel zajistit vhodné šatny a šatní skříně, umožňující jeho oddělené uložení od oděvu civilního. Šatny musí splňovat prostorové podmínky stanovené hygienickým předpisem včetně dostatečného odvětrání a vybavení a každý pracovník má právo na samostatně uzamykatelnou skříňku. Pro sestry má být umožněno odložení ochranné obuvi do samostatně oddělených a dostatečně odvětraných prostor. Obuv nošená na směnách, zvláště dvanáctihodinových, musí mít možnost řádného odvětrání, a to odděleně od oděvů.
Obuv
Obuv přidělovaná sestrám jako ochranná je trvalým problémem, na kterém se zpravidla podílejí jak za-městnavatel, tak sestry. Přidělovaná obuv není větši-nou nabízena v dostatečném množství tvarů a vzorů. Také kvalita použitého materiálu a zpracování neodpovídá zátěži, které jsou boty na noze sestry během osmi- nebo dvanáctihodinové služby vystaveny. Výběr obuvi ze strany zaměstnavatele se zpravidla řídí cenou, nikoli kvalitou a komfortností.
Sestry zpravidla nerespektují povinnost nošení přidělené obuvi z nejrůznějších důvodů. Jako důvod k odmítání nosit přidělovanou obuv, uváděla většina sester velkou potivost nohou v přidělené obuvi (při použití umělých a neprodyšných materiálů), způsobení otlaků na nártní nebo patní části nohy (nevhodný tvar, tvrdý nepřizpůsobitelný materiál na svršku obuvi), nevyhovující výšku, tvar a materiál podešve (vysoký nebo nízký klín, nepřilnavost k povrchu podlahy – kluzká podešev, měkký nebo tvrdý materiál), případně se vrchní část boty vytahovala a noha nebyla pevně nazuta. Většina sester postupně získala, nebo již měla, návyk na pantoflovou obuv, a tak se bránila nošení přidělené obuvi, případně se tato obuv vědomě poškodí tím, že se odstřihnou pásky na patní části. Při takovéto „úpravě“ se sestry zbytečně vystavují možnosti sankčního postihu ze strany zaměstnavatele pro vědomé poškození jeho majetku. K této situaci ovšem přispívají některé objektivní důvody, jako např. nekvalitní a nekomfortní obuv přidělovaná zaměstnavatelem, ale také důvody subjektivní, např. pracovní nekázeň sester, které přesto, že mají obuv k výkonu práce přidělenu, tak ji nenosí.
Řešení problému – obuv
Řešení tohoto mnohaletého problému vyžaduje zásadní analýzu a zhodnocení, zda práce, pracoviště nebo situace vyžaduje přidělování ochranné obuvi. V případě, že po vyhodnocení rizik nebude nutné ochranou obuv přidělovat, stačí určit zásadní kritéria pro používanou obuv na pracovištích zaměstnavatele a ponechat její výběr na sestře s tím, že se nejedná o obuv ochrannou. Jestliže zaměstnavatel obuv přiděluje, musí potom trvat na jejím používání při pracích a na pracovištích, pro které byla přidělena, a neměl by tolerovat pohyb sester v ochranné obuvi mimo pracoviště, případně mimo budovu.
K tomu, aby sestra měla možnost se kdykoli přezout, musí mít vytvořeny vhodné podmínky nejenom pro odkládání obuvi, ale také k její ochraně proti výměně nebo zcizení. Jedná se o vhodné situování šaten, případně zřízení zázemí pro možnost přezutí. Tato situace se řeší především na odděleních, kde je sestra ve službě nucena často přecházet na jiná oddělení mimo budovu, případně do skladu, do stravovacího zařízení apod.
V případě, že na určitých pracovištích nebo pracích nebylo vytipováno žádné riziko, na jehož základě je zaměstnavatel povinen přidělovat ochrannou obuv, nemělo by být sestrám bráněno používat obuv vlastní. Jedná se např. o práce, které nejsou spojeny s manipulací s pacientem, s přístroji nebo nástroji, kterými mohou ohrozit nebo poškodit zdraví pacienta nebo zdraví svoje, dále frekvence práce a pohybu na komunikacích nebo pracovních místech není vysoká, povrch komunikací a pracovních míst nemůže způsobit uklouznutí nebo zakopnutí apod.
Při výběru ochranné obuvi nebo stanovení určitých kritérií pro obuv, kterou mají sestry používat, musí zaměstnavatel vycházet vždy ze zásad, že obuv:
Odpovídá svému účelu.
Je vhodná svým tvarem, velikostí i zpracováním (je pohodlná a komfortní).
Má elastickou, případně protiskluzovou podrážku.
Má stélku a vrchní část zhotovenu z prodyšného (nejlépe přírodního) materiálu.
Je na noze pevně zachycena v nártní i patní části.
Je elektrostaticky vodivá.
Sestry hájí pantofle
Nohy tvoří základnu, na níž spočívá celé tělo a na které závisí i držení těla, a to jak při chůzi (dynamicky), tak při stání (statické práci). Tuto oporu může poskytnout jen obuv, která odpovídá svému účelu, tj. brání vzniku úrazu tím, že nezpůsobí smyk nohy při chůzi, ani při jiné pracovní činnosti. Jedná se o ochranu nejenom samotné sestry, ale případně také pacienta. Proto obuvi, která se nosí při výkonu povolání péče o nemocné nebo o starší osoby v rámci sociální péče, má být věnována náležitá pozornost.
Sestra by neměla při této činnost zásadně nosit pantoflovou obuv, především pak pantofle dřevěné. Pantofle každého provedení (dřevěné, kožené nebo z umělých materiálů) je třeba chápat jako obuv vhodnou pro volný čas, neboť brání úspěšnému zvládnutí správných technik zdvihání a nošení, případně jiné pracovní činnosti, a tím mohou být příčinou úrazu nejen své nositelky, ale i pacienta, případně osob, se kterými je jejich činnost spojena. Argumenty, jimiž se snaží sestry většinou oponovat ve prospěch pantoflové obuvi, jsou zpravidla laciné a falešné.
Pantoflová obuv je pro pracovníky ve zdravotnictví (v antistatické úpravě) vhodná jen při statické práci např. u operačního stolu, ale nelze ji již doporučit u instrumentářky v případě, že pracuje dynamicky, tj. vzdaluje se od operačního stolu pro nástroje apod.
Ochrana proti statické elektřině
Podle čl. 11. 3. ČSN 332140 Ochrana proti nebezpečným účinkům statické elektřiny mohou v místnostech pro lékařské účely vznikat nebezpečné náboje, např. oddělováním a třením elektrizovatelných látek (prostěradel, pokrývek, potahů apod.), manipulací s neuzemněnými přístroji nebo s přístroji z elektrizovatelných hmot či použitím elektrických indukčních zařízení. Projevy těchto nábojů mohou nevhodně fyziologicky působit na pacienta nebo na zdravotnické pracovníky, rušit provoz citlivých elektrických přístrojů, případně zapálit výbušnou směs. Proto musí mít zdravotničtí pracovníci elektrostaticky vodivou obuv a jejich oblečení má být z bavlny nebo musí mít antistatickou úpravu, obnovovanou po každém praní.
Přestože praxe ve zdravotnických zařízeních nebo zařízeních sociální péče není vždy v souladu s požadavky předpisů nebo s prevencí před riziky, nelze se s tímto stavem ztotožnit. Celou oblast oblečení a obutí sester je třeba pojmout a posuzovat v rovině správné praxe, respektování předpisů, ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, ale při tom nezapomínat na odlišnosti pracovního prostředí a přizpůsobení práce člověku, nikoli člověka práci. Zaměstnavatelé se nemají vyhýbat také skutečnosti, že zdravotní sestra je především žena a každá žena chce být hezky upravená i v zaměstnání, což má pozitivní vliv i na její práci.
V případech, kdy jsou sestry oprávněně nespokojeny s přidělovaným oděvem nebo obuví je třeba na nedostatky poukázat a požadovat na zaměstnavateli zajištění nápravy, na což mají právo ze zákona (§ 135 zákoníku práce). n
Toto pěkné oblečení pro SZP představuje výrobce a prodejce zdravotnického oblečení Medica Filter, s. r. o. Kašperské Hory. Čtenářky Sestry ho znají jako držitele řady ocenění získaných na zdravotnických výstavách. Šaty s barevnými klíny, které vidíte na obrázku, je možné objednat si v různých barevných kombinacích a materiálech. Medica Filter je držitelem standardu ISO 9002.