Očkování je vpravení oslabeného nebo usmrceného zárodku určitého infekčního onemocnění, očkovací látky, do organizmu za účelem vytvoření ochranných protilátek proti tomuto onemocnění. Očkování je stále jedním z nejvýznamnějších objevů v lékařství, pokud jde o možnost předcházet infekčním chorobám. Jeho prováděním, vysokou proočkovaností, dodržováním správného postupu při očkování a při zacházení s očkovací látkou a důslednou surveillance nemocí, proti kterým se očkuje, lze dosáhnout výrazného snížení nemocností a úmrtnosti způsobené infekčními chorobami, proti kterým se pravidelně očkuje (Tab. 1). Ročně se v ČR očkováním zabrání 100 000 onemocnění a před úmrtím zachrání okolo 500 lidí.
Klíčová slova:
očkovací látky – úhrady – imunita – typy vakcín – kontraindikace
Bylo dosaženo:
likvidace dětské přenosné obrny;
snížení výskytu dávivého kašle;
u dětí vymýcení záškrtu, tetanu;
výrazného snížení výskytu spalniček a příušnic (6).
Dítě by mělo být očkováno lékařem, který jej má v trvalé péči, tedy praktickým lékařem pro děti a dorost. Pouze tento lékař dokonale zná anamnézu a zdravotní stav pacienta, a může tedy komplexně posoudit případné kontraindikace očkování. Výjimkou jsou situace, kdy očkování nesnese odkladu (úraz, podezření na vzteklinu apod.), anebo kdy sám praktický lékař rozhodne a doporučí očkování v jiném zdravotnickém zařízení (speciální oddělení pro riziková očkování pro alergiky, zdravotně stigmatizované pacienty a pacienty s různými kontraindikacemi) nebo kdy je očkování v jiném zdravotnickém zařízení dáno předpisem (očkování novorozenců, mimořádná očkování, očkování při cestách do zahraničí) (5).
Vakcíny objednávají zdravotnická zařízení prostřednictvím lékáren, v případě očkovacích látek pro povinná očkování hrazená státem prostřednictvím příslušných hygienických stanic (HS).
Při skladování, transportu a manipulaci s očkovacími látkami je nutné dodržovat chladový řetězec (cold chain), který je pro zachování účinnosti vakcín zásadní. Podmínky jeho dodržení jsou uvedeny na každém příbalovém letáku a balení vakcíny.
Inaktivované vakcíny se skladují v suchu a v temnu při teplotě +2 až +8 °C, resp. +10 °C. Transport vakcín je nutno zajistit za stejných podmínek.
Živé vakcíny se skladují v temnu při teplotě +2 až +8 stupně °C nebo při teplotě pod 0 °C podle doporučení výrobce. Ředidla k lyofilizovaným vakcínám se skladují v suchu a temnu při teplotě +2 až +10 °C.
Zmrazování a rozmrazování nemá vliv na titr specifických protilátek.
Vakcína, která má být skladována při teplotě pod 0 °C, se přepravuje v temnu při teplotě +8 °C, transport však nesmí trvat déle než 72 hodin.
Rehydratace lyofilizované vakcíny se provádí přiloženým rozpustidlem bezprostředně před očkováním. Do ampule nebo lahvičky s vakcínou se vstříkne rozpustidlo, obsahem se opatrně zatřepe, aby se zajistilo dokonalé promísení preparátu. Rozpuštěnou vakcínu je nutno chránit před světlem, teplem a dezinfekčními prostředky a aplikovat nejlépe bezprostředně, nejpozději do 30 minut po rehydrataci. Otevřená ampule se nesmí převážet z jednoho očkovacího místa na jiné (5).
Úhrada očkování a očkovacích látek je zajištěna:
1. Z prostředků zdravotního pojištění - očkovací látky proti vzteklině, proti tetanu při poranění a nehojících se ranách, proti tuberkulóze a testování s použitím tuberkulinového testu a očkovací výkony prováděné na pracovištích léčebné péče (5).
2. Státem prostřednictvím HS - pravidelné očkování (proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, přenosné dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám). Očkování zvláštní proti virové hepatitidě B u osob, které jsou při své pracovní činnosti vystaveny zvýšenému nebezpečí infekce virovou hepatitidou B. Očkování mimořádná proti chřipce u osob zdravotně stigmatizovaných, proti virové hepatitidě B u novorozenců matek s pozitivním HbsAg-testem, proti zarděnkám u séronegativních žen fertilního věku a proti dalším infekcím na základě rozhodnutí hlavního hygienika ČR nebo krajských hygieniků. Očkování osob odjíždějících do ciziny a přijíždějících z ciziny – určeno mezinárodními zdravotnickými předpisy.
3. Fyzickou nebo právnickou osobou - očkování proti klíšťové encefalitidě, meningokokové meningitidě, virové hepatitidě typu A, typu B, chřipce – kromě osob uvedených pod bodem 2, hemofilovým infekcím, pneumokokovým infekcím aj. (5).
Imunita v nejobecnějším smyslu je funkční stav organizmu projevující se schopností reagovat na cizorodé antigeny, eliminovat je a tuto zkušenost si zapamatovat.
Jako antigen mohou působit mikroorganismy, živočišné a rostlinné tkáně, jejich složky a produkty. Základními stavebními kameny jsou makromolekuly bílkovin, cukrů, nukleových kyselin. Antigenní odlišnost molekul je vyjádřena na jejich povrchu chemickými uskupeními, zvanými antigenní determinanty (epitopy). Existují i antigeny umělé (hapteny inkorporované do bílkovinné molekuly) a antigeny syntetické.
Styk s antigenem v organizmu vyvolá specifickou imunitní reakci: tvorbu protilátek (imunoglobulinů) a specifickou buněčnou reakci. Rozlišuje se tak imunita humorální (protilátková) a imunita celulární (zprostředkovaná buňkami). Protilátky jsou komplexní globulinové glykoproteiny. Hlavní složkou humorální imunity je imunoglobulin třídy IgG, nejrozšířenější imunoglobulin v extracelulárním prostoru. V obraně proti infekci se spolu s imunitou specifickou (získanou) uplatňuje též imunita nespecifická, přirozená. Její mechanizmy (např. fagocytóza, zánětlivá reakce, interferon) nejsou závislé na předchozím styku s cizorodým antigenem.
Po primárním styku s cizorodým antigenem dochází v organizmu k tzv. primární imunitní odpovědi s charakteristickou přítomností protilátek třídy IgM. Na opakovaný styk s konkrétním antigenem reaguje imunitní systém rychlejší a intenzivnější tvorbou protilátek třídy IgG. Tato schopnost je dána tzv. imunologickou pamětí, sekundární imunitní odpovědí (anamnestická odpověď, boosterový účinek). Samotný termín »boosterefekt« je vyhrazen pro vyjádření dynamiky tvorby titrů protilátek u očkovaných (5).
K očkování na území ČR smějí být používány jen očkovací látky, které jsou u nás registrovány a k jejichž použití dal souhlas hlavní hygienik ČR.
K očkování se používají následující vakcíny:
Živé heterologní - vyvolávají mírné onemocnění u chorob se zkříženou protekcí. Použito jen u vakcinie, s jejíž pomocí došlo k úspěšné eradikaci varioly.
Živé atenuované – oslabené viry (spalniček, příušnic, zarděnek, žluté zimnice, přenosné dětské obrny) nebo baktérie (BCG) se ztrátou patogenity, ale zachováním antigenních vlastností. Vyvolávají subklinický průběh onemocnění a obvykle dobrou protekci proti onemocnění.
Inaktivované – suspenze usmrcených virů (celovirionová vakcína proti chřipce, vzteklině) nebo bakterií (vakcíny proti pertusi, choleře). Jsou bezpečnější než živé, obvykle však s nižšími antigenními vlastnostmi.
Anatoxiny (toxidy) - bakteriální toxiny, nejčastěji inaktivované formalinem se zachovanými antigenními vlastnostmi (záškrt, tetanus).
Kapsulární polysacharidové – proti meningokokovým, pneumokokovým a hemofilovým infekcím, břišnímu tyfu.
Subjednotkové, split – rozštěpené a purifikované virové částice. Jejich výhodou je snížení reaktogenních vlastností, nevýhodou je někdy snížení antigenních vlastností (např. split – vakcína proti chřipce).
Syntetické – antigeny jsou připraveny chemicky nebo rekombinantní technikou, metodou genového inženýrství (vakcína proti virové hepatitidě typu B). Do této skupiny patří i vakcíny antiidiotypové.
Živé vektory – inzerce genů jednoho mikroorganismu do jiného, méně virulentního (vakcinie, salmonela), který se pak chová jako živá vakcína s virulentními antigeny.
Významnou součástí všech vakcín je adjuvans. Jde o látku používanou pro zvýšení antigenních vlastností vakcíny a z toho plynoucího zesílení imunitní odpovědi organizmu (např. olejové emulze, hydroxid hlinitý aj.). Adjuvans představuje nosič, na který je antigen adsorbován (4).
Pro bezpečnost a účinnost očkování je nutné dodržovat:
1. Kontraindikace očkování.
2. Správnou očkovací techniku, po-užití vhodného injekčního materiálu, výběr vhodného místa pro očkování, dezinfekce kůže správně zvoleným prostředkem, použití vhodného způsobu podání vakcíny, optická kontrola vakcíny, dodržování předepsaných skladovacích a transportních podmínek, použití vakcíny s neprošlou dobou použitelnosti, ponechání očkovance 30 min. po očkování v klidu pod dohledem, zachování odstupů mezi vakcínami: 1 týden po tuberkulinovém testu, 2 týdny po inaktivované vakcíně, 4 týdny po živé vakcíně s výjimkou simultánního podání poliovakcíny a Trivi-vacu, 8 týdnů po revakcinaci BCG vakcínou a 12 týdnů po primovakcinaci BCG vakcínou. Po Broncho-vaxomu, Biostimu, Ribomunylu apod. je odstup 1 týden, po léčbě vodnými alergeny se ponechává odstup 2 tý-dny, po léčbě depotními alergeny 4 tý-dny. Poliovak-cínu lze při současné léčbě pylovými ale ne bakteriálními alergeny podat (3).
Kontraindikace očkování:
1) horečnatá onemocnění a jejich re-konvalescence (2 týdny),
2) aktivní a neléčená TBC,
3) opakovaně ověřený defekt imunitního mechanizmu,
4) leukémie, lymfomy či jiné maligní neoplazie, postihující kostní dřeň či lymfatický systém,
5) léčba kortikoidy nebo ozařováním,
6) mimořádně závažné reakce s alterací celkového stavu po předchozím očkování,
7) ověřená systémová přecitlivělost na složky vakcíny, těhotenství.
Kontraindikace jednotlivých vakcín:
BCG vakcína: pozitivní tuberkulinová zkouška; po prožití spalniček nebo pertuse lze očkovat při negativní tuberkulinové zkoušce nejdříve za 6 týdnů; po prožití virových hepatitid nejdříve za 6 měsíců; sklon k tvorbě keloidních jizev; generalizovaný kožní exantém; HIV- -pozitivita.
Alditepera: heredofamiliární nebo degenerativní onemocnění CNS u rodičů nebo sourozenců; lékařem prokázané křeče s možnou souvislostí s onemocněním CNS, popř. následky onemocnění CNS. Při podezření na organické postižení CNS se očkování indikuje po konzultaci s neurologem. Těmto dětem lze podávat vakcínu bez složky proti pertusi – Alditeana.
Poliovakcína per os: průjmové onemocnění. U dětí s opakovaně laboratorně ověřeným defektem imunitních mechanizmů lze podat inaktivovanou Salkovu vakcínu.
Trivivac: při podezření na organické postižení CNS se očkování indikuje teprve po konzultaci s neurologem. U těchto dětí lze podat monovakcíny – Movivac, Pavivac, Ervevax. U očkovaných žen je po dobu 3 měsíců po očkování nutné vyloučit těhotenství. Nepodává se 3 měsíce po transfúzi krve; po podání plazmy nebo lidského imunoglobulinu. Při dávce imunoglobulinu vyšší než 10 mg/kg se očkování doporučuje odsunout o 5 měsíců. Jedince, které pro některou z déle trvajících kontraindikací nelze očkovat, nutno dispenzarizovat a v době, kdy kontraindikace pomine, dítě okamžitě očkovat (1).
Reakce po očkování jsou fyziologické, objevují se zvláště po živých vakcínách. Nefyziologické (vedlejší, nežádoucí) reakce jsou uvedeny v Tab. 2. Vyskytují se vzácně.
Rozlišují se reakce lokální (erytém, infiltrát, absces, píštěl) a celkové (obvykle různý stupeň horečky, katarální příznaky, exantém, alergické projevy). Reakce po očkování může být časná (okamžitá, bezprostřední), např. anafylaktický šok, nebo oddálená.
Mezi nejtěžší reakce související s očkováním patří neurologické komplikace. Nejčastěji bývají postvakcinační encefalopatie a mezi ně patří febrilní křeče. Vznikají v prvních hodinách nebo dnech po očkování na podkladě metabolických, toxických nebo alergických změn. Klinickými projevy jsou poruchy chování a vědomí, křeče s teplotou i bez ní, hypotonie. Postkvakcinační encefalitidy a encefalomyelitidy jsou vzácné, vyskytuje se asi 1 případ na 1 milión očkovaných jedinců. Vznikají za 7 až 14 dní po očkování na podkladě autoimunitní reakce nebo simultánním působením 2 antigenů – jeden je součástí vakcíny a druhý je přítomen v organizmu např. při interkurentní infekci. Podmínkou vzniku je určitá koncentrace antigenů, genetická dispozice organizmu, popř. porucha hematoencefalické bariéry, imunodeficience, interkurentní onemocnění. Klinicky se projevuje jako akutní diseminovaná encefalomyelitida.
Postvakcinační neuritidy a polyradikuloneuritidy (syndrom Guillainův- -Barrého) jsou vzácné. Vznikají za 7 až 21 dnů po očkování na podkladě autoimunitního nebo toxického poškození. Důsledkem je demyelinizace. Klinicky se projevuje chabými parézami.
Postvakcinační poliomyelitida se vyskytuje ojediněle a je vyvolána buď vakcinálním virem poliomyelitidy u osob s imunodeficiencí, nebo divokým virem v důsledku mutace vakcinálního viru. Vzniká za 5 až 40 dnů po očkování, u kontaktů za 60 dnů. Diagnóza musí být potvrzena kultivačním nálezem polioviru ve stolici a sérologickým vyšetřením.
Subakutní sklerozující panencefalitida – van Bogart – se vyskytuje pouze v souvislosti s očkováním proti spalničkám nebo (10krát častěji) po vlastním onemocnění spalničkami, vždy až za několik let. Virus spalniček perzistuje s chybějícím strukturálním proteinem M. Klinicky se projeví poruchou chování, hyperkinézami, epileptickými záchvaty, parézami, demencí (4).
Při vzniku nežádoucí reakce je lékař, který reakci diagnostikoval, povinen neprodleně telefonicky a pak písemně informovat příslušného epidemiologa HS, který tuto informaci předá dál, včetně SÚKL. K tomu účelu se používá formulář podle vzoru uvedeného v Me-todickém opatření 14/1985 (Věstník MZ ČSR, částka 9–12: 158–159).
Očkování vyvolává tvorbu specifických protilátek - čím vyšší jsou jejich koncentrace po očkování, tím delší dobu při postupném snižování přetrvávají nad hodnotou ochranného titru. Očkování může někdy selhat. K možným důvodům patří:
1) vrozená nebo získaná imunodeficience;
2) přechodná sekundární imunodeficience;
3) nedodržení kontraindikací, např. očkování při jakémkoliv onemocnění nebo brzy po něm, očkování při imunosupresivní léčbě, interkurentní onemocnění v době tvorby specifických protilátek;
4) častá nemocnost očkovance;
5) špatná výživa;
6) podání živých vakcín dříve než 3 měsíce po aplikaci přípravků z lidské plazmy a krve;
7) špatné uchovávání vakcín při skladování i při transportu;
8) použití prošlé vakcíny;
9) nevhodné místo pro podání vakcíny;
10) nezaschlý dezinfekční prostředek v místě vpichu;
11) krátká jehla u obézních osob při i. m. aplikaci;
12) nedodržení odstupů mezi vakcínami;
13) nedodržení očkovacího schématu pro danou vakcínu;
14) přítomnost mateřských protilátek, které mohou neutralizovat vakcinální virus.
Očkování v ČR probíhá formou jednak pravidelného očkování - I. skupina vakcín – jednak formou očkování zvláštního, mimořádného, vyžádaného a očkování do ciziny - II. skupina vakcín.
I. skupina vakcín (Tab. 3 a 4)
Vakcína proti TBC - BCG-Vaccine – živá lyofilizovaná, obsahuje bakterie B. Calmette-Guerine. Aplikace je intrakutánní do levého ramene v dávce 0,1 ml (300 000 UI) při primovakcinaci a při revakcinaci v 11 letech u tuberkulin negativních dětí. Novorozenci se očkují od 4. dne věku a od hmotnosti 2 500 g, za 3 až 6 měsíců se zkontroluje místo vpichu a pokud není patrná jizva, provede se u tuberkulin negativních dětí ve 2 letech revakcinace.
Nežádoucí účinky: bolesti hlavy, zvýšená teplota, lymfadenitida s tvorbou abscesů, zřídka alergické reakce, zřídka osteomyelitis, občas kožní tuberkulitidy, postižení očí, BCG-infekce u vrozené imunodeficience. K tuberkulinové zkoušce se používá standardní PPD RT 23 v ředění Mantoux 2 TU v množství 0,1 ml intrakutánně na dorzální stranu levého předloktí. Zkouška se odečítá za 72 hodin po aplikaci a hodnotí se pouze indurace, která se považuje za pozitivní při 6 mm a více.
Vakcína proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli - Alditepera – je inaktivovaná smíšená vakcína, obsahuje min. 30 m. j. difterického, min. 40 m. j. tetanického anatoxinu adsorbované na minerální nosič hydroxid hlinitý a min. 4 m. j. suspenze min. 3 kmenů B. pertusis. Očkují se děti od 9. až 12. týdne věku intramuskulárně dávkou 0,5 ml 3 dávkami v odstupu 4 až 8 týdnů. Čtvrtá dávka se podává v 18. až 20. měsíci věku a přeočkovává se ve věku 5 let. Nežádoucí účinky: erytém, otok, infiltrát, vzácně sterilní absces. Dále horečka, únava, ospalost, nechutenství, nauzea. Vzácně alergická reakce s otoky, teplotou, bolestí hlavy i s bezprostředním oběhovým selháním. Vzácně příznaky poškození CNS. Nežádoucí účinky jsou vyvolány převážně složkou vakcíny proti pertusi.
Vakcína proti přenosné dětské obrně - Polio „Sabin“ Oral Vaccine – živá vakcína obsahuje oslabené (atenuované) viry poliomyelitidy kmene Sabin typ 1, 2 a 3 pomnožené na tkáňové kultuře opičích ledvin. Očkuje se v celostátním termínu vyhlašovaném hlavním hygienikem ČR vždy na jaře, první dávka. Druhá dávka následuje za 2 měsíce (vakcinální virus se ve střevě pomnožuje a vylučuje se min. po dobu 2 měsíců po očkování). Očkují se děti starší 10 týdnů v obou termínech a za rok se opět v obou termínech přeočkují. Dále se přeočkují jednou dávkou děti ve 13 letech. Vakcína se podává per os v dávce 2 kapek ve sladkém sirupu. Nežádoucí účinky: bolest hlavy, průjem, zvracení, velmi vzácně příznaky paralytické poliomyelitidy.
Vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám - Trivivac – živá lyofilizovaná vakcína obsahuje dále oslabený virus spalniček kmene Schwarz, oslabený virus příušnic kmene Jeryl Lynn, oba pomnožené v primárních kulturách buněk psích ledvin a oslabený kmen Wistar RA 27/3 zarděnkového viru pomnožený na kulturách lidských diploidních buněk. Očkují se děti od prvního dne 15. měsíce věku a přeočkovává se za 6 až 10 měsíců. Vakcína se podává subkutánně 0,7 ml. Kolem 9. dne po očkování se může objevit fyziologická reakce – teplota, konjunktivitida, rinofaryngitida a ojediněle exantém připomínající spalničky či zarděnky.
Nežádoucí účinky: otok v oblasti příušní žlázy, lymfadenopatie, bronchitida, bronchopneumonie, artralgie, výjimečně komplikace CNS. Tuberkulinový test se provádí před podáním vakcíny, spalničková složka přechodně potlačuje kožní reakci na tuberkulin.
Vakcína proti tetanu - Alteana – je inaktivovaná vakcína, obsahuje min. 40 m. j. v jedné očkovací dávce 0,5 ml. Tetanický anatoxin je adsorbován na minerální nosič hydroxid hlinitý. Očkují se děti ve věku 14 let, dospělí potom vždy s odstupem 10 let. Dále se očkují osoby v případě úrazu nebo poranění s rizikem onemocnění tetanem.
Nežádoucí účinky: erytém, otok, bolestivost, teplota, bolest hlavy, vzácně bezprostřední alergická reakce s oběhovým selháním, výjimečně periferní neuropatie (2, 6).
II. skupina vakcín
Vakcína proti hemofilovým nákazám - Act-Hib, Pedvax Hib – vakcína obsahuje purifikovaný kapsulární polysacharid Haemophilus influenzae typu b konjugovaný buď na membránu proteinového komplexu Neisseria meningitidis, nebo na tetanický protein. Doporučuje se očkovat děti zdravotně stigmatizované. Děti do 6 měsíců dostávají intramuskulárně nebo subkutánně 0,5 ml ve 3 dávkách v odstupu 1 až 2 měsíců, děti ve věku 6 až 12 měsíců 2 dávky a děti starší 12 měsíců 1 dávku. Děti primovakcinované do věku 12 měsíců 1 dávku. Děti primovakcinované do věku 12 měsíců se v 18. měsíci věku přeočkují 1 dávkou.
Nežádoucí účinky: erytém, indurace, horečka, podrážděnost, ospalost, neobvyklý pláč. Očkování by mělo být co nejdříve zahrnuto do pravidelného očkovacího kalendáře.
Vakcína proti chřipce - Fluarix, Vaxigrip, Subinvira – používá se purifikovaná, formaldehydem inaktivovaná subjednotková nebo split vakcína s obsahem epidemiologicky aktuálních kmenů virů chřipky. Aplikuje se intramuskulárně nebo subkutánně dětem od 1 do 6 resp. 10 let 2 injekce po 0,25 ml s odstupem 1 měsíce, starším dětem a dospělým 1 injekce 0,5 ml. Očkuje se na podzim a očkování je nutno každý rok opakovat. Očkování se doporučuje dětem s kardio-vaskulárním onemocněním, s chronickým onemocněním dýchacích cest, s diabetem a dětem dočasně nebo trvale žijícím v kolektivech.
Nežádoucí účinky: erytém, otok, indurace, vzácně horečka, nevolnost.
Vakcína proti klíšťové encefalitidě - FSME-Immun, Encepur K, Encepur – z purifikovaného viru klíšťové encefalitidy, inaktivovaného formaldehydem a pomnoženého v buněčné kultuře kuřecích embryí. Očkují se děti od 1roku resp. 2 let věku intramuskulárně nejlépe do m. deltoideus v dávce 0,5 ml, v očkovacím schématu 0–1(3)-9(12) měsíců nebo ve zrychleném schématu 0–7–14(21) dnů a další dávka za 12 až 18 měsíců a přeočkovává se jednou dávkou každých 3 až 5 (8) let.
Nežádoucí účinky: erytém, bolestivost v místě vpichu, lymfadenitida, vzácně horečka, bolest hlavy, nevolnost, nauzea. Vakcína Encepur K je určena dětem do 12 let, Encepur pro starší děti a pro dospělé.
Vakcína proti meningokokové me-ningitidě - Meningococcal polysacharide A+C - inaktivovaná, obsahuje vysoce purifikované, lyofilizované polysacharidy Neisseria meningitidis typu A a typu C. Očkují se osoby cestující do hyperendemických oblastí, dále osoby během epidemií způsobených meningokokem typu A a C. Ohroženou skupinou jsou mladiství ve věku 15 až 19 let a děti ve věku 2 až 5 let. V ČR jsou očkováni muži nastupující vojenskou službu. Očkuje se jednou dávkou 0,5 ml intramuskulárně nebo hluboko subkutánně.
Nežádoucí účinky: mírný erytém, zvýšená teplota. Očkování nechrání před onemocněním způsobeným meningokokem typu B.
Vakcína proti pneumokokové nákaze - Pneumo 23 – polyvalentní vakcína obsahuje vysoce purifikované polysacharidy 23 typů Streptococcus pneumoniae. Doporučuje se očkovat děti starší 2 let před splenektomií, s asplenií, nefrotickým syndromem, srpkovitou anemií, s imunodeficiencí včetně HIVinfekce, s chronickým onemocněním plic, jater a s diabetem. Vakcína se aplikuje v jedné dávce 0,5 ml intramuskulárně nebo hluboko subkutánně do m. deltoideus a přeočkovává se po 5 letech.
Nežádoucí účinky: bolestivost v místě vpichu, horečka, velmi vzácně bolest hlavy, malátnost, lymfadenitida, anafylaktická reakce, artralgie, myalgie, artritida, exantém, výjimečně parestézie, akutní radikuloneuropatie. Nepřeočko-vávat dříve než po 5 letech!
Vakcína proti poliomyelitidě (inaktivovaná) - Imovax polio – obsahuje inaktivovaný poliovirus typ 1, 2 a 3 – kmen Salk. Je určena dětem od věku 2 měsíců s kontraindikací živé perorální polio vakcíny. Podává se intramuskulárně nebo hluboko subkutánně ve 3 dávkách s odstupem 1 až 2 měsíců, čtvrtá dávka se podá za 1 rok po 3. in-jekci. Po očkování může být vzácně mírný erytém v místě vpichu a mírná teplota.
Vakcína proti virové hepatitidě A - Havrix dosis paediatrica, Havrix dosis adulta, Havrix 720 Junior monodose, Havrix monodose 1440 dosis adulta – obsahuje formaldehydem inaktivovaný virus hepatitidy A adsorbovaný na hydroxid hlinitý. Očkování se doporučuje osobám cestujícím do oblastí s vysokou prevalencí hepatitidy A, zdravotníkům, hemofilikům, narkomanům, homosexuálům, také osobám v kontaktu s onemocněním hepatitidou A a osobám s chronickým onemocněním jater. Podává se intramuskulárně do m. deltoideus dětem 0,5 ml ve dvou dávkách s odstupem 1 měsíce, další dávka pak za 6 až 12 měsíců.
Nežádoucí účinky: bolestivost, erytém, indurace v místě vpichu, bolest hlavy, subfebrilie, únava, nauzea. Havrix 720 junior se podává v jedné dávce dětem a mladistvým od 1 roku do 18 let. K zabezpečení dlouhodobé ochrany se doporučuje podat další dávku za 6 až 12 měsíců.
Vakcína proti virové hepatitidě B -Bimmugen, Engerix B, Gen-H-B-Vax – inaktivovaná rekombinantní obsahuje čištěný povrchový antigen viru hepatitidy B adsorbovaný na hydroxid hlinitý. Očkují se osoby přicházející do styku s lidským biologickým materiálem, novorozenci, jejichž matky onemocněly během těhotenství VHB nebo jsou nosičkami HbsAg. Dále se očkují pa-cienti v chronickém hemodialyzačním programu, pacienti před transplantací, kontakty nemocných s VHB nebo nosiči HbsAg, osoby cestující do oblastí s vysokou endemicitou VBH a osoby s rizikovým chováním. Intramuskulárně se dětem podává 0,5 ml do m. deltoideus v očkovacím schématu 0–1–6 měsíců s přeočkováním za 4 až 5 let nebo 0–1–2 měsíce s přeočkováním za 12 měsíců a za 8 až 10 let.
Nežádoucí účinky: bolestivost, erytém v místě vpichu, svědění, horečka, únava, nauzea. Simultánně lze na jiné místo aplikovat hyperimunní lidský imunoglobulin. Lze též očkovat smíšenou vakcínou proti hepatitidě typu A a typu B - Twinrix adult; Twinrix paediatric pro děti a mladistvé do 15 let.
Vakcína proti zarděnkám - Ervevax – živá lyofilizovaná, obsahuje oslabený virus zarděnek kmen Wistar RA 27/3 pomnožený na kulturách lidských diploidních buněk. Očkují se dívky a ženy, které nebyly dosud očkovány. Podává se subkutánně v jedné dávce 0,5 ml. Nežádoucí účinky: erytém, infiltrát v místě vpichu, subfebrilie, exantém, bolest hlavy, únava, lymfadenitida, přechodná artralgie, artritida, vzácně akutní synovitida, radikuloneuritida, myelitida, optická neuritida (2, 6).
Před odjezdem do zahraničí je u dětí nutno zkontrolovat očkování podle pravidelného očkovacího kalendáře. Podle mezinárodních zdravotnických předpisů je očkování proti žluté zimnici jediným povinným očkováním.
Vakcína proti žluté zimnici - Stamaril – je živá lyofilizovaná, podává se v jedné dávce 0,5 ml intramuskulárně. Očkují se děti od 6 měsíců věku.
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, zvýšená teplota.
Vakcína proti břišnímu tyfu - očkuje se buď jednou dávkou 0,5 ml inaktivované polysacharidové vakcíny – Typhim Vi – obsahující purifikovaný kapsulární polysacharid Vi-antigenu, nebo živou perorální vakcínou – Vivotyf – obsahující atenuovanou Ty 21a mutantu tyfové salmonely, 3 dávky – kapsle – v den 0–2–4. Oběma vakcínami se přeočkovává jednou dávkou po 3 letech. U dětí do 18 měsíců je účinnost 60 až 70 %, očkování je třeba opakovat za 2 týdny. Mladší děti by měly být očkovány jen v případě hrozící nákazy. U dětí do 24 měsíců je účinnost polysacharidové vakcíny nízká, očkování touto vakcínou proto není doporučováno.
Vakcína proti choleře - očkuje se buď inaktivovanou vakcínou – Cholera vaccine – obsahující kmen Vibrio cholerae – 2 dávkami po 0,5 ml intramuskulárně nebo subkutánně s odstupem 10 až 14 dní a s revakcinací za 6 měsíců nebo živou perorální rekombinantní vakcínou – Orochol – jednou dávkou s revakcinací za 6 měsíců. Děti do 2 let by neměly být očkovány.
Vakcína proti japonské B-encefalitidě - Jappanese encephalitis vaccine – obsahuje formolem inaktivovaný virus japonské encefalitidy. Podávají se 3 dávky po 1 ml ve schématu 0–7(14) dní –1 rok, přeočkovává se po 4 letech (2, 6).
Literatura
1. Domorázková E.: Současný pohled na očkování v České republice. Remedia, 6, 1996: 251–269
2. Domorázková E.: Současné očkování v České republice. Farmakoterapeutické informace 5/1997: 1–4
3. General Recommendations on Immunization. ACIP, MMWR, 43(4RR01), 1994: 1–38
4. Domorázková E.: Očkování – ochrana proti infekčním chorobám. Imunologie 98, Praha, Galén, 1999: 291–298
5. Kolektiv autorů: Očkování v praxi praktického lékaře. Praha, Grada, 1997: 14–23
6. Petráš M., Domorázková E., Petrýdesová A.: Manuál očkování 2. Praha, Tango, 1998: 5–59
7. Vyhláška č. 19/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 48/1991 Sb., O očkování proti TBC, očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli a očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.