MONTREAL -
Slepý člověk se tak dokáže nejen lépe orientovat pomocí zvuků, ale rovněž dokáže snadněji rozeznat rozdíly ve výškách dvou tónů.
Vědecký tým kolem Pascala Belina z Montrealské univerzity v Kanadě testovaným osobám vždy přehrál dva tóny po sobě, buď vzestupně nebo sestupně. Postupně zvyšoval stupeň obtížnosti cvičení zkracováním buď délky tónů nebo pomlk mezi nimi.
Lidé, kteří oslepli v raném věku, obstáli ve všech testech lépe než vidomí nebo později oslepnutí. A čím dříve oslepli, tím pozorněji dokázali naslouchat.
Dosud bylo známo, že se slepí dokážou snadněji orientovat pomocí zvuků, ale nebylo prokázáno, že lépe obstojí i v jiných oblastech sluchového vnímání, například při poslechu hudby. Navíc nikdy dříve nebyl brán v potaz věk, v němž nevidomí oslepli.
Výsledky kanadského průzkumu rovněž potvrzují, že takzvaná cerebrální plasticita - přepojování mozku - je v nízkém věku účinnější než ve věku pozdějším. Ztráta jednoho smyslu tak může být nahrazena posílením jiného.
Dobrými příklady z kultury jsou od narození slepí američtí hudebníci Stevie Wonder a nedávno zesnulý Ray Charles či italský tenor Andrea Bocelli, jehož láska k hudbě se projevila v dětství během mnoha pobytů v nemocnici, kdy se lékaři marně snažili oddálit chlapcovo definitivní oslepnutí.