Pochvalme živnostníky
Vážená redakce, dovoluji si poprosit Vás o radu a pomoc. Po nějakých nejasnostech v našem zdravotním středisku jsem se ocitl v péči sestry Renáty Lánské a po pravdě řečeno, nemohu si tento stav vynachválit. Sestřička mi bezvadně píchá nezbytné injekce u mne doma, nemusím do střediska, což mi dělalo velké potíže, protože se velmi zadýchávám, nemusím trávit hodinu či dvě v čekárně, kde jsem často chytil nějakou tu infekci, neb mám sníženou imunitu a měl bych se vyhýbat většímu kontaktu s lidmi, a zacházení s injekční stříkačkou je - jak známo - hlavní disciplínou středního zdravotnického personálu. Kromě toho mi obstarává i léky, jen tak mimochodem dohlíží na můj celkový zdravotní stav a přijde kdykoli na telefonické zavolání. Zkrátka myslím si, že mám prvotřídní péči. A tam začíná můj problém.
Rád bych dal najevo, jak jsem s činností sestry Lánské spokojen. Kdyby to bylo v nemocnici - kde jsem díky sestře Lánské už rok nebyl - tak bych vyslovil svou spokojenost panu primáři. Ale sestra Lánská není zaměstnancem žádné nemocnice ani pojišťovny, ona to provozuje jako živnost! To mě překvapilo, ona nemá žádného šéfa, u kterého bych ji mohl pochválit. Ani v rozhlase, ani v televizi se to uplatnit nedá, tam se stále ohrazují proti jakékoli chvále či reklamě, a tak se obracím na Vás, zda Vaším prostřednictvím (jako odborného periodika) lze sestřičku pochválit, nebo zda mi můžete dát v tomto smyslu radu.
Druhý problém s prvním dost souvisí. Jak je z výše uvedeného patrno, jsem velmi spokojen se zdravotnickou péčí „živnostensky“ poskytovanou - ale desetiletí jsem nevěděl, že něco takového existuje. Je pravda, že jsem to nepotřeboval, ale už deset let jsem chronicky nemocen a o této možnosti jsem se dověděl až nyní. Jsem přesvědčen, že řada pacientů opakovaně vysedávajících v čekárnách praktických doktorů se svými chronickými neduhy - a kdo z nás starců je nemá - by uvítala takovou pomoc, asi i kdyby to bylo s malým příplatkem, jen kdyby o této možnosti věděli. A tu je má prosba či návrh: můžete něco udělat pro propagaci této služby? Nebo víte, jak na to?
S upřímnými díky za pomoc Dr. Jiří Guth-Jarkovský, Praha
Pozn. redakce: Sestra Renáta Lánská byla za rok 2006 nominována do soutěže Sestra roku a postoupila spolu s dalšími třemi kolegyněmi z oboru do finále soutěže, které se uskutečnilo dne 20. února 2007. Pana doktora jsme o této události informovali. Pozice sestry domácí péče je mezi odbornou veřejností známa, ale je pravdou, že ne každý laik o této možnosti poskytování ošetřovatelské péče ví. Povědomost o této nabídce se však zvyšuje a dobré reference jednotlivých sester a agentur jsou tou nejlepší reklamou.
„Deník z atestace“ aneb Jak to dnes chodí
Při slově atestace se mi jako první vybaví můj kyselý výraz obličeje, když jsem dostala nabídku, abych zdokonalila své vzdělání, protože jsem si jako mnozí řekla, že až „vylezu“ ze střední školy, už mě nikdy nikdo nedonutí učit se, ale situace se poněkud změnila. Teprve třetím rokem jsem zaměstnaná jako zdravotní laborantka na OKBH v Domažlické nemocnici, střední školu jsem absolvovala v Ústí nad Labem a téma atestace bylo aktuální už tam.
Jak jsem již uvedla, i mně byla dána nabídka specializačního vzdělávání (atestace) s výběrem mezi 1. Klinickou biochemií a 2. Hematologií a transfuzní službou, z čehož jsem si vybrala to první. Bohužel ve zdravotnictví není možnost velkého kariérního růstu, například, že by se z nás stali manažeři, zástupci ředitele a potom i samotní ředitelé, a proto jsem se po dlouhém přemýšlení rozhodla jedné z mála příležitostí využít. Předcházela tomu spousta jiných událostí, a ta hlavní je a bude - zaregistrovat se.
Byla jsem jednou z těch, kteří zaváhali a neudělali si registraci okamžitě po nástupu do zaměstnání. Říkala jsem si, že se „nějaká“ registrace do tří let (což byla také jedna z podmínek pro registraci - několikaletá praxe v oboru) zruší a já nebudu muset „z okna vyhodit“ 500 Kč za jakousi známku. Ne že bych byla lakomá, ale přece jenom mi to přišlo dost. To, že někdo za 500 Kč uzná, že jsem schopna samostatně pracovat, „mi nejde do hlavy“. Na to jsem snad studovala čtyři roky nelehkou, se vším dohromady nelevnou střední školu a mé maturitní vysvědčení potvrzuje „Odmaturovala jako zdravotní laborant“, podotýkám ne jako laboratorní asistent. Tak nevím, proč to bude „někdo“ uznávat znova. Jestli nechci mít v budoucnu problémy v zaměstnání, tak sklopím uši, koupím si známku či kolek a budu doufat ve schválení registrace.
Na registraci jsou ale dnes kladeny různé podmínky, jako například 40 kreditů nasbíraných na různých vzdělávacích akcích, ať už jako aktivní nebo pasivní účastník. Pro upřesnění informací, místo 40 kreditů je možnost absolvovat zkoušku podobnou té maturitní a při úspěšném zdolání tohoto „Mount Everestu“ je registrace schválena. Výhodou atestace je to, že těch 40 i více kreditů nasbíráte během ní a pak už nestojí registraci nic v cestě - snad. Registrovat jsem se již „pokoušela“. Oběhala jsem příslušné úřady, abych posbírala dané „papíry“ a potvrzení o mé bezúhonnosti, a když jsem to dala „do kupy“, tak najednou se vše změnilo a „šup šup“ nasbírat 40 kreditů.
To mě samozřejmě „potěšilo“, nasbíraná potvrzení jsem vyhodila, začala více jezdit po vzdělávacích akcích a pilně sbírat bodíky. Kreditů mám dnes již dost, zařazení do specializačního vzdělávání je na spadnutí, tak jsem zvědavá, jestli alespoň jedno z toho stihnu před případnými novými změnami. Tento příspěvek je první díl - doufám - z mnoha dalších, prostřednictvím kterých bych se s vámi, čtenáři časopisu Sestra, ráda podělila o zkušenosti s postupem a zážitky z přípravy a průběhu snad úspěšného zdolání atestace, aby si i ti, kteří ji mají již dávno za sebou, a i ti, kteří o ní přemýšlejí, udělali obrázek o tom, „jak to dnes chodí“.
Kamila Hlávková (iCamel@seznam.cz)
Co ministerstvo na nedostatek sester…?
Vážená paní šéfredaktorko, nedaří se mi odeslat dopis na adresu redakce, tak si dovoluji jej zaslat na Váš e-mail. V denním tisku se opakovaně objevují články o nedostatku zdravotních sester ve směnném provozu. Naposledy jsem četla takový článek v sobotních Lidových novinách dne 19. 4. Mluvčí Ministerstva zdravotnictví ČR Mgr. Cikrt tam velmi obecně odpovídá, že je důležité vylepšit pracovní podmínky sester, pomoci jim ve vzdělávání a motivovat je k práci sester. Tato odpověď mně přišla velmi alibistická a nic konkrétně neříkající. Jste časopisem pro sestry (odebírám Vás léta a čtu s velkým zájmem), proto si dovoluji Vám kopii svého dotazu na pana mluvčího zaslat v příloze a eventuálně tím otevřít diskusi pro kolegyně - jak jste spokojené s tím, co pro vás zaměstnavatel dělá, máte nějaké benefity, které vám pomáhají vyrovnat se s fyzickou zátěží, kterou máte v zaměstnání, byl vám valorizován v letošním roce plat, děláte i práce za PZP a NZP bez odměny???
Přeji hezký den, s pozdravem Markéta Gruberová
Vážený pane Cikrte,
v sobotních Lidových novinách jsem si přečetla článek nadepsaný „Kritický nedostatek sester“. Týkal se nedostatku sester v nepřetržitém provozu. V roce 1981 jsem maturovala na zdravotnické škole, od té doby pracuji ve směnách (kromě doby strávené doma s dětmi), vždy na lůžkových odděleních (před revolucí malá nemocnice, soukromé církevní zařízení, a nyní jedna velká pražská nemocnice). Domnívám se tedy, že mohu k uvedené problematice něco říci, ne z pohledu Ministerstva zdravotnictví ČR (dále MZ) nebo z pohledu vedení nemocnic.
Pro práci sestry jsem se rozhodla sama a nechápala jsem zděšení svého otce lékaře, který byl z mého rozhodnutí nešťastný a práci mi rozmlouval. Po letech ho chápu. Zamyslela jsem se, zda má práce na lůžkovém oddělení ve směnách nějaké výhody. Ale první, co mě napadlo, je nesmírné fyzické a psychické napětí, práce na směny přináší nespavost, nemožnost čerpat pracovní přestávky, přetížení pohybového aparátu, neustálá časová tíseň, někdy nemožnost skončit přesně, nepravidelnost ve stravování, nedostatečný pitný režim, riziko vzniku alergií při práci s antibiotioky, s dezinfekčními prostředky…
Je to práce, která nejde ošidit, nemůžete říci pacientovi, že ho neumyjete, že nepřišla sanitárka do práce nebo že několik měsíců žádnou na oddělení nemáte, nemůžete neodvézt pacienta na vyšetření, protože nemáte sanitáře… Bude-li na oddělení 6 lékařů a 2 sestry a bude-li chtít lékař odebrat akutně krev, natočit EKG, aplikovat injekci… budete to vy, kdo všeho nechá a půjde to udělat. Nemluvě o tom, když se pacient polije, znečistí močí či stolicí… zase to bude sestra, kdo ho umyje a převlékne. Kolikrát ani nevíte v prvních dnech hospitalizace, zda pacient nemá TBC či zda není HIV pozitivní, co mu je.
Staráme se o nepohyblivé pacienty, některé obézní tak, že nejdou posadit na sedačku, která má nosnost 120 kg, protože by je neunesla. Musíme je umýt, polohovat každé 2 hodiny, aby se neproleželi, posazovat k jídlu… Že je to velmi vysilující, zejména když sestry ve směně váží dohromady o 20-30 kg méně než pacient, jistě každý pochopí. Není-li (a to většinu roku) plný stav zaměstnanců, sloužíte přesčasy, třeba pět dvanáctek, pak máte celodenní seminář, den volno a opět do práce. Že trpí vztahy, rodina, osobní život, že nemáte možnost pravidelně navštěvovat zájmové činnosti… Prostě odvedete svůj objem práce a k tomu pracujete za chybějící zaměstnance. Pokud si někdo myslí, že staniční setra má třeba za 3 chybějící zaměstnance k dobru 20-30 000 Kč na odměny, tak se hluboce mýlí.
A ty výhody? Nic mě nenapadá, dříve se říkalo, že je to poslání. Ani poplatků nebo třeba jen jejich části nejste osvobozen (ale jsou zaměstnanci, kteří od svého zaměstnavatele benefity v oboru mají - dopravní podnik, banky, telefonní společnosti…). Možná se někdo zeptá, proč u toho zůstávám? Vybrala jsem si tuto nelehkou práci a budu ji dělat, pokud mně to zdraví dovolí. V novinách uvádíte, že je důležité vylepšit pracovní podmínky, pomoci sestrám ve vzdělávání a motivovat je k práci sester. Ráda bych slyšela konkrétní odpověď.
Dostaneme třeba po 20 letech práce u lůžka týdenní poukaz na lázně, poukázky na masáže, vitaminy v chřipkovém období, při chybějících zaměstnancích finanční odměnu, proč není osobní ohodnocení, proč nám nebyl zvednut v lednu plat, bude mi vzdělávání plně hrazeno zaměstnavatelem a jak budu motivována, budu vykonávat nejkvalifikovanější činnost, na kterou mám vzdělání a nebudu suplovat práci za pomocný a nižší zdravotnický personál?
Budu mít dostatek kvalitních uniforem na každou službu? Dostaneme nějakou finanční odměnu z vybraných poplatků, například ředitel ÚVN avizoval, že zaměstnanci jeho nemocnice odměny mít budou, jak to bude jinde? Těším se na odpověď. Když čtu o podmínkách práce sester třeba v USA, musím se pousmát. V ČR se zavedl pojem registrovaná sestra (v USA Registered Nurse). Sestra, která v určitém časovém období nasbírá předepsaný počet kreditů na seminářích, kurzech apod. V USA má na starosti 4-6 pacientů při denní směně a k tomu pomocný personál. Já jich mám 12 často bez pomocného personálu, ale jsou oddělení, kde jich má sestra 1520. Jsou státy, kde fungují sestry, které pomáhají krýt přestávky, vypomáhají při příjmech; jsou registry, ve kterých jsou třeba matky na mateřské, které si při kritickém nedostatku sester povolá vrchní sestra na výpomoc…
V říjnu 2006 uváděl v deníku Dnes profesor P. Pafko, že navštívil jednu americkou nemocnici, kde pracovalo na oddělení hrudní chirurgie s 33 lůžky 65 sester a v Motole na srovnatelném oddělení 23. To vypovídá o stavu českého zdravotnictví. V roce 2008 má končit studium v ČR něco přes 1800 sester, 3907 zdravotnických asistentů a jestliže v předchozích letech to bylo kolem 5000 absolventů v oboru všeobecná setra, je jasné, že nedostatek se musí prohlubovat. Za podmínek, které jsem popsala, se snad nikdo nemůže divit, že o tuto velmi těžkou práci je málo zájemců.
S pozdravem Markéta Gruberová
Pozn. redakce: Kdo se domnívá, že paní Gruberová obdržela od ministerstva nějakou odpověď, bude zklamán. Do uzávěrky červnového čísla nepřišla autorce na tento dopis, zaslaný ministerstvu dne 21. 4. 2008, odpověď žádná, ani sebestručnější. Neobdržíli autorka do 30 dnů žádnou odpověď, má v plánu svůj dotaz směrovaný ministerstvu zopakovat.
Kam se poděla hygiena?
Původně jsem pracovala před lety jako sestra, později jsem si rozšířila vzdělání a stala se ze mě asistentka hygienické služby se zaměřením na epidemiologii. Podle nového označení asistentka ochrany veřejného zdraví. Hlavní náplní mé práce je kontrola dodržování Vyhlášky č. 195/2005, kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.
Troufám si tvrdit, že sestry na kontrolovaných pracovištích praktických lékařů mají zautomatizovány všechny hygienické návyky včetně mytí rukou před a po výkonu. Ale najednou se přidalo vybírání peněz od pacientů. Sestru to zdržuje, vyslechne v mnoha případech kritiku, která není určena jí, ale slyšet ji několikrát denně je zatěžující. Někteří pacienti „hrají“ na to, že nemají drobné a nabízejí pouze 1000 až 5000 Kč s nadějí, že se platbě vyhnou.
Po sdělení sestry, že vystaví složenku a oni zaplatí na poště víc, peníze „náhodou“ najdou. Mnohdy není co závidět. Co vadí ale mně jako asistentce ochrany veřejného zdraví? Najednou se v ordinacích (s výjimkou pracovišť s automaty) objevil nový prvek, a to jsou peníze. Ze svého hlediska si myslím, že toto do ordinace opravdu nepatří. Z hygienického hlediska by si měla sestra po převzetí peněz jít umýt ruce (hlavně v době chřipkové epidemie), než přistoupí k dalšímu pacientovi. V tisku jsem byla seznámena s tím, že se zkvalitní péče, pacient si více ohlídá úkony a určitě pocítí jako velké plus, že se díky poplatkům omezí zneužívání zdravotní péče atd.
Zkušenost, kterou mám já z provedených kontrol, je následující: Sestry fungující jako pokladní, vypisující doklady o zaplacení, mi připomínají, jako by procházely rekvalifikací ze zdravotníka k bankovnímu úředníkovi. Od aplikace injekce, která byla naordinována v rámci vyšetření, si sestra odskotačí k peněžence pacienta, vrátí se ke kasičce, s úsměvem rozmění peníze a šup, je tu pacient na převaz. A tak rychle umýt ruce a bravurně převázat bércový vřed. A co teď? Umýt si ruce od převazu, nebo šup k peněžence pacienta, ale vyplatí se to vůbec, když by si měla umýt ruce opět po vrácení peněz?
Sama jsem udělala tu zkušenost, že sestra u odborného lékaře, kam jsem byla pozvána k odběru krve, vrátila peníze pacientovi a vmžiku seděla naproti mně a pohmatem si vyhledávala tu správnou žílu na odběr. Nemám právo soudit, zda vybírání poplatků je či není v pořádku, to mně nepřísluší, ale mám právo vyjádřit se jako asistentka ochrany veřejného zdraví i jako bývalá sestra. Na pracovištích, kde není vybírání peněz zajištěno automatem či vyčleněným pracovníkem, je tento úkon z hygienického hlediska krokem hodně zpátky…
Dagmar Kabrhelová, asistentka ochrany veřejného zdraví, Praha
