První léčebna, která se zaměřila na ženy, vznikla v roce 1971 v Lojovicích u Prahy. Podle psychoterapeuta ženského lůžkového oddělení Jiřího Hellera bylo tehdejším mottem, že „ženy pijí tajně a dostávají se do léčby pozdě“.
S předsudky ohledně ženského pití se odborníci setkávají i nyní. Pacientky pocházejí ze všech společenských skupin. „Proto se ženy, u nichž je závislost na alkoholu vnímána negativněji než u mužů, často obávají vystoupit z anonymity a vyhledat odbornou pomoc. Přitom závislost na alkoholu se u nich rozvíjí po kratší době pití a menších dávkách alkoholu než u mužů,“ vysvětlil Heller.
Deset let po léčbě abstinuje třetina přijatých žen a téměř dvě třetiny těch, které léčbu dokončily. Polovina z léčených žen je závislá čistě na alkoholu, 15 procent v kombinaci s návykovými léky, desetinu pacientky závislé na stimulanciích nebo opiátech. Šedesát procent poprvé léčených bylo mezi 36 a 55 let, postupně ale mládnou. Třetina jsou mladší 35 let, z nich polovinu jsou ženy s aktuální nebo bývalou závislostí na ilegálních drogách. Druhá polovina má kombinaci závislosti na alkoholu s léky nebo poruchou příjmu potravy.
Vyšší riziko závislosti mají psychicky náročné profese, jako jsou zdravotní sestry, učitelky nebo lékařky. Odborníci zkoumají také fenomén alkoholismu u takzvaných zelených vdov, tedy žen v domácnosti žijících v satelitních městečkách, nebo pití žen na mateřské dovolené.
Za rizikové pití, které může ohrozit zdraví, odborníci považují dlouhodobé pití více než 20 gramů alkoholu denně, což znamená půl litru dvanáctistupňového piva nebo dvě deci vína.
Klinika nyní poskytuje ženám ústavní odvykací léčbu komunitního typu s minimální délkou 12 týdnů na lůžkovém oddělení a ambulanci. Doporučená délka je ještě o pět týdnů delší. Zabývá se také prevencí, ženám jsou věnovány i samostatné části webu Alkohol pod kontrolou. Varuje také před souvislostmi mezi pravidelným pitím a vznikem rakoviny, například prsou.