Patří k povaze práva a tím spíš ústavního soudnictví, že se obě strany sporu i arbitři v talárech drží procedurálních věcí. Neřeší pouze, zda „zákonné podmínky“, zmiňované 31. článkem ústavní Listiny základních práv a svobod, atakují tímtéž článkem zajištěnou „bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění“.
Řeší i proces přijetí těch reformních zákonů, z nějž člověka jímá bázeň. Těžko pak lze například rozvinout obsažnou debatu o evropském trendu, který „bismarckovský“ typ zdravotního pojištění skutečně - a čím dál víc - „doplňuje“ tržními vztahy, privátními agenty, konkurenčními prvky a ziskovou efektivitou.
Místopředsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová (ODS) nebyla zcela vedle s poukazy na evropské regulační poplatky. A její oponenti v sále, Michal Hašek (ČSSD) a Vojtěch Filip (KSČM), to vědí.
Kauza našich dvakrát zpoplatněných zdravotních služeb má nicméně několik prvenství. Ano, ještě se nikdy u nás nestalo, aby byl do Brna volán „přísahat na bibli“ premiér.
Důležitější však je, že nikde v Evropě nebyla reforma jako celek - i její zdravotní část - protlačena tak podloudně. Vláda neumožnila řádnou diskusi k meritu věci, když loni v srpnu uklohnila nestravitelnou změť více než padesátky zákonů. Smysluplnou debatu definitivně shodily její pozměňovací návrhy a přílepky, náhle nastolené. Poté pravicový Senát chytře zvolil pozici mrtvého brouka. Iluze o „pojistce demokracie“ padla.
Jinde by se takto vládnoucí elita nedoplatila; odklízení barikád něco stojí.
I u nás však - a to je další prvenství - se zejména reformní zdravotnický balík potkal s odporem až „nečeským“. Byť se skoro žádná občanská neposlušnost s neplacením „cikrtného“ nerozpoutala, na tuzemsko je až příliš, že k ní řada politiků, umělců, akademiků i prostých občanů - a také Svaz pacientů - vyzvali.
Světe, nesměj se, v Česku stále platí slovo za čin!
Modré křídlo Topolánkovy vlády nemá klid na budování zdravotnického tržiště. Je pod enormním tlakem, a to i zevnitř. Lidovci vůbec a jejich poslanec Ludvík Hovorka zvláště donutili už vládu ke zkrácení „zhodnocovací lhůty“ zpoplatněného zdravotnictví na tři měsíce, tedy o celou polovinu.
KDU-ČSL svými požadavky - zrušení poplatků pro novorozence, předškolní děti vůbec, seniory nad sedmdesát a důchodce v ústavech - může dobře inspirovat budoucí verdikt Ústavního soudu.
Jaký bude? Nemastný, neslaný. Jak už v lednu ÚS učinil, určitě panstvu v Praze vládnoucímu vynadá za politickou kulturu. Po lidovecku zpochybní některé, beztak neudržitelné reformní nápady. A zbytek odkývne.
Martin Hekrdla, Právo
