Ačkoli by se zdálo, že po vypovězení smluv letos v polovině roku je IZIP již jen pouhou vzpomínkou, není tomu tak. O právo na existenci i nadále bojuje, seč jí síly a intelekt stačí. Na své straně má ale i některé trumfy – provozuje portál, který slouží Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP) k elektronické komunikaci s lékaři, nemocnicemi, pojištěnci a dalšími partnery. Protože se VZP nepodaří zajistit si portál od 1. ledna příštího roku, odkdy platí výpověď spolupráce, jinou cestou, musí se domluvit právě s IZIP, za jakých okolností bude službu i nadále provozovat.
Prvním krok již šéf pojišťovny Pavel Horák učinil. Podepsal s IZIP další smlouvu na provozování portálu do doby, než si jej dokáže zajistit jinak. A to za částku okolo pěti milionů za měsíc. Dalším krokem, který je nadále ve hře, je rozdělení této společnosti na dvě části, z nichž v jedné by byly soustředěny Elektronické zdravotní knížky a v druhé vše, co VZP potřebuje, a koupě té druhé. Cena zatím není známa.
Dořešeny nejsou ani sporné body ohledně případného zneužití správy identit pojištěnců VZP, kteří si objednali Elektronickou zdravotní knížku, v případě nepřátelského rozchodu s firmou IZIP. Toto riziko bylo diskutováno na správní radě pojišťovny, ale její ředitel Pavel Horák nyní odmítá, že by data pojištěnců mohla být prodána kupříkladu konkurenčním pojišťovnám.
Firma IZIP také obhajuje v létě ukončený projekt Elektronických zdravotních knížek (EZK). Správní radě předložila analýzu pilotních projektů, které měly ověřit, nakolik je tato spolupráce pro pojišťovnu výhodná. Zatímco její závěry projekt chválí, přičemž generované roční úspory pro VZP odhaduje na 2,5 miliardy korun, analytický tým ministerstva zdravotnictví má za to, že z předložených dat lze naopak usuzovat na fatální neúspěch projektu. Jeho provedení navíc označuje za diletantské. Oba dokumenty má týdeník Euro k dispozici.
Metodologie na mušce Podle materiálu vytvořeného společností IZIP pilotní projekty prokázaly, že je do systému možno bez problémů zapojit ambulantní softwary jednotlivých lékařských praxí, velké klinické informační systémy nemocnic, informační systémy lékáren, záchranných služeb včetně mobilního připojení přímo do zasahujících vozidel a mobilních telefonů pacientů.
„Je tedy zřejmé, že ono,chytré‘ propojení všech stávajících systémů ve zdravotnictví je funkční, má nepřetržitou dostupnost a vysokou úroveň zabezpečení dat,“ tvrdí se ve Vyhodnocení pilotního projektu A2G. V ekonomické části se podle něj ukazuje, že systém je samofinancovatelný za kombinace provozních benefitů i efektů u zapojené skupiny poskytovatelů zdravotních služeb.
Ministerské stanovisko ovšem tyto závěry rozporuje a míní, že uvedený materiál nepodává objektivní informace, které by mohly sloužit jako podklad pro rozhodování správní rady či managementu VZP. „Předložené výpočty ohledně úspor a úspěšnosti pilotních projektů obsahují zásadní metodologické chyby a nesrovnalosti, které znevěrohodňují celou analýzu,“ namítá resort ve svém rozboru.
Pilotní projekt běžel od září loňského roku do konce prvního letošního pololetí ve dvou krajích, a to na
Vysočině a v Karlovarském kraji. K hodnocení úspěšnosti si tedy společnost vybrala regiony, na jejichž území neleží fakultní nemocnice, a nebyly tedy v plné míře testovány teoretické úspory, které by bylo možné získat z velkých nemocnic.
Kritikům ale především vadí, že ve vyhodnocení přínosů nebylo srovnáváno chování klientů VZP a lékařů a nemocnic před zapojením do pilotního programu a po něm, jak by objektivní analýza vyžadovala. Namísto toho byla referenční skupina vymezována vůči celku, který se projektu neúčastnil. Stejně tak prý materiál nikterak nedokládá své tvrzení, že projekt je samofinancovatelný. Zápisy za kačky IZIP se chlubí tím, že během pilotu vzrostl počet zdravotnických zařízení, která do knížek zapisují medicínská data o klientech, více než dvojnásobně. „Data demonstrují schopnost všech typů zařízení odesílat informace do EZK.
Svědčí o tom, že systém EZK technicky funguje a že masovému využívání systému brání především negativní publicita a odmítavý postoj zástupců praktických a odborných ambulantních lékařů a fakt dobrovolnosti využívání systému,“ hájí elektronické knížky autoři analýzy. V další kapitole jsou vyčísleny počty zařízení, která uložené informace z EZK čtou.
Z uvedených grafů ovšem vyplývá, že do elektronických knížek se dívá jen zhruba třetina zdravotníků, kteří data vkládají. „Z tohoto faktu lze dovodit, že ani většina poskytovatelů participujících v IZIP nepovažuje systém přínosný pro svou práci, neboť bez čtení ze systému jen těžko může (kromě bonifikace) poskytovatelům zdravotnických služeb nějaké výhody přinášet,“ shazují výsledky pilotu ministerští analytici.
Pranýřují zprávu také za to, že neobsahuje posouzení, zda zdravotníci souhlasili se vstupem do projektu jen proto, že jsou za zapisování dat odměňováni navíc, nebo považujíli jej za skutečně přínosný. „Z prezentovaných dat však lze získat indicie, že projekt by pro ně bez odměn přínos nepředstavoval,“ míní kritici.
Neúspěch pilotních projektů dle jejich názoru potvrzuje i fakt, že se vyčerpalo pouze 15 procent, tedy 14,5 milionu korun, z celkové částky určené na finanční motivaci pro zdravotní zařízení. Původně předpokládaný objem užívání byl tedy prý zhruba šestkrát vyšší.
Zatímco IZIP prezentuje jako úspěch, že do projektu se zapojily záchranné služby obou krajů a například do jihlavských sanitek byl přímo implementován on-line systém elektronických knížek, z tabulky o rozdělení odměn vyplývá, že o tzv. emergentní dataset, který obsahuje kritické informace o zdravotním stavu pacienta, zřejmě žádný záchranář nepožádal. Bonifikaci za čtení tohoto souboru údajů totiž IZIP za celou dobu trvání pilotu vyčíslila na nulu. Tabulka ovšem podává pouze souhrnné částky odměn a není z ní zřejmé, na kolik peněz byl ohodnocen jeden konkrétní úkon.
Úspory bez nákladů V poslední části autoři analýzy vyčíslují úspory, jichž se v pilotním projektu podařilo dosáhnout díky tomu, že zapojení lékaři léčili své pacienty efektivněji, a tedy i levněji.
K pozitivním číslům docházejí na základě porovnání výsledků péče těch zdravotnických zařízení, která se do projektu aktivně zapojila, s těmi z nepilotních regionů, kteří s EZK nepracují. Celkové úspory za léky na recept, vyžádanou zdravotní péči a délku pracovní neschopnosti vyčíslili na 217 milionů korun za pilotní kraje a rok.
Po započtení dalších úspor za eliminaci lékových duplicit, na poštovném při kontrole vykázané péče pacientem a za provozní výdaje za portál VZP může prý pojišťovna ročně ušetřit díky elektronickým knížkám necelé dvě a půl miliardy korun. Jejich závěry ale ministerští zcela rozdrtili: „Tuto kapitolu je nutné považovat za část obsahující nejzásadnější analytické chyby.
Použitá metodologie nerespektuje základní poznatky ekonomie jako vědy a nepoužívá žádnou sofistikovanější metodu ekonomické a statistické analýzy.“ Například u participujících lékařů mělo být srovnáváno, zda nevykazovali odlišné výsledky u spotřeby péče a předepisování léků od nezúčastněných již před vstupem do projektu. Bez toho prý nelze výsledky považovat za relevantní a vyčíslení přínosů je údajně silně nevěrohodné.
Analýza IZIP sice na jedné straně prokazuje drtivé úspory, ovšem vyjma oněch 14,5 milionu korun za motivace pro lékaře nikde nevyčísluje náklady systému. Tedy kolik inkasuje IZIP a kolik stály zúčastněné týmy VZP.
Nakolik jsou přesvědčivé závěry společnosti IZIP nebo ministerstva zdravotnictví, nechť laskavý čtenář posoudí sám.