V roce 2000 ještě mělo veřejné zdravotnictví půl miliardy korun přebytek, loni ale pojišťovny oznámily schodek 2,6 miliardy. Letos je to podobné.
OECD konstatuje, že se kvalita zdravotnictví postupně blíží Evropské unii. Mezi kandidátskými zeměmi je ve většině ukazatelů Česko druhé za Slovinskem.
Výjimkou je úmrtnost na rakovinu, kde je Česko až osmé (koncem 80. let bylo nejhorší).
Češi si ale prý nemohou myslet, že to půjde dál, aniž by se „evropsky“ nezvýšily i náklady.
Platy českých zdravotníků jsou třetinové ve srovnání se mzdami kolegů v zemích OECD. Ceny léků dvoutřetinové.
Nejdůležitější doporučení, jak předejít finančním rizikům, podle expertů zní: zrušit přebytečné kapacity.
V Česku přebývají specialisté, například krčních lékařů a urologů je o čtvrtinu víc, než doporučují studie OECD. O pětinu přebývá nemocničních lůžek i lékařů. |
Největší extrém hlásí Praha, která má v nemocnicích plnou třetinu lékařů zbytečných. Česko by rovněž mělo omezit výdaje na léky. Činí totiž čtvrtinu zdravotnických výdajů, a to je nejvíc v zemích OECD.
Rozhodně by se mělo šetřit na nemocenské: Čech v průměru stráví doma s neschopenkou pět týdnů v roce, Brit a Rakušan tři.
Prosadit škrty je obtížné všude na světě, připouštějí experti. V postkomunistických zemích je navíc obtížné překonat mýtus, že všechno, co se týče zdraví, má být zadarmo.
OECD navrhuje posílit roli pojišťoven na úkor státní správy. Posílit chce pozici praktických lékařů. Bez jejich doporučení by občan plně hradil služby v nemocnicích. Pojišťovny by neměly platit za pobyt v nemocnicích. Nutné je zavést poplatky za recepty a návštěvy u lékaře.
Petr Holub, Hospodářské noviny, 11.06.2003