Mgr. Františka Ertlová,
metodička vzdělávání v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně a držitelka čestného ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství v soutěži Sestra roku 2015: „Čestné ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství pro mne bylo, jak jsem již několikrát podotkla, zejména překvapením, ale o to víc si ho vážím. Vždy jsem se snažila dělat svoji práci dobře, a to na všech pozicích, kterými jsem za 45 let ve zdravotnictví prošla. Nikdy jsem neměla pocit, že nějakou práci dělám zbytečně, ať to byla práce sanitářky, sestry na interním oddělení či anesteziologické sestry, v neposlední řadě práce pedagogická a koncepční, kterou již 23 let vykonávám v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně.
Určitě mi toto ocenění můj pracovní ani osobní život nezměnilo, lépe řečeno zůstala jsem stejná jako dřív. Stále upřednostňuji otevřenost, komunikaci a dobře odvedenou práci. Velmi si vážím pozitivního přístupu kolegyň ke své nominaci, za jejich podporu a posléze radost z mého ocenění a uznání. Je to vyjádření toho, že pokud jedinec svoji práci v jakékoli profesi dělá poctivě, je otevřený vůči lidem, práci nebere jen jako povinnost, je kladně naladěný a spokojený, může být úspěšný. Dobré pracovní podmínky pak mají velký vliv i na soukromý život, protože domů si tak můžete odnést pouze příznivou náladu a nějaké drobné nesrovnalosti v podobě nevyneseného koše či ponožek na nepatřičném místě vás nemohou v žádném případě vyvést z míry.
Soutěž Sestra roku je významnou událostí, na které jsou oceňovány sestry za svou výjimečnou a odpovědnou práci. Tak jako v žádné soutěži ani zde nemohou získat cenu všechny sestry, které by si ji zasloužily, protože většina z více než 123 tisíc registrovaných sester vykonává svoji práci zodpovědně, dobře a s pozitivním přístupem k situacím, které jim její výkon ztěžují. Ošetřovatelství a především práce sester má nezastupitelné postavení v péči o zdraví, a to ve všech oblastech zdravotnictví, kde sestry pracují mnohem samostatněji, než tomu bylo v minulosti. Rovněž musíme vzít na vědomí, že práce ošetřovatelského personálu, zejména sester, je mnohem obtížnější z hlediska neustálého vývoje léčebných postupů, technického vybavení a zvyšování nároků na kvalitu poskytované péče. To klade vysoké požadavky na vzdělávání sester, které musí být v souladu s rozvojem ošetřovatelství v jednotlivých klinických oborech i s nejnovějšími vědeckými poznatky. Proto je důležité, aby oblast kvalifikačního vzdělávání souzněla s těmito požadavky, ale rovněž s příslušnými směrnicemi Evropské unie.
V současné době se zdravotnictví potýká s nedostatkem ošetřovatelského personálu. Domnívám se, že tento stav není způsoben malým počtem sester, ale pověstný pes bude zakopaný rovněž v nedostatečné organizaci ze strany poskytovatelů zdravotní péče, v zastoupení a zaměstnávání jednotlivých ošetřovatelských povolání, o jejich finančním ohodnocení nemluvě. Budeme-li mít na mysli, že ošetřovatelství je zejména týmová práce, měla by být v ošetřovatelském týmu zastoupena všechna ošetřovatelská povolání, s přesnou a jasnou specifikací činností. A pokud bude sestra opravdu vykonávat náročné ošetřovatelské činnosti, za které bude patřičně ohodnocena, a to nemyslím jen finanční stránku věci, bude si své práce vážit, bude mít zájem se neustále vzdělávat a být ve své profesi úspěšná.
Povolání všeobecné sestry je jedním z nejprestižnějších. Podle loňského průzkumu si Češi nejvíce váží lékařů, vědců, učitelů a právě sester. A pokud tomu tak má být i v budoucnu, je nezbytné sestry podpořit, motivovat a důsledně oceňovat jejich potřebnou práci.
Soutěž Sestra roku se významným způsobem podílí na zvýšení společenské prestiže tohoto povolání a jako taková by si zasloužila nejen větší mediální podporu, ale rovněž subvenci ze strany poskytovatelů zdravotních služeb a ze strany ministerstev, která v podstatě svými rozhodnutími určují, zda povolání sestry bude i nadále požívat stejné společenské vážnosti. A budoucím sestrám bych přála, aby tato prestiž byla ještě vyšší.“
Kateřina Palinčáková,
ARO, hlavní konzultantka týmu chronických ran Nemocnice Valašské Meziříčí, držitelka titulů Sestra roku 2015 v kategorii Přímá ošetřovatelská péče a Sestra mého srdce 2015: „Získání titulu Sestra roku můj život zajisté výrazně ovlivnilo. Má kariéra ve zdravotnictví měla plynulý vzestup, který souvisí i s jistým profesním zráním. Ovšem smršť, která se strhla po zveřejnění výsledků soutěže Sestra roku, měla výraznou amplitudu. Samozřejmě událost měla pozitivní i negativní následky. Pozitivně bych vyzdvihla bezprostřední reakce ve svém okolí, jak v zaměstnání, tak v místě bydliště. Stala jsem se na chvíli svým způsobem celebritou. V zaměstnání to bylo zpočátku absolutně fantastické. Nemocnice Valašské Meziříčí se nachází kousek od slovenských hranic, a tak mé vítězství bylo bráno jako výhra srovnatelná s olympijskou medailí.
Poděkování z řad nejužšího vedení nemocnice jsem vnímala jako překvapivě milé a štědré. Velice mě také překvapilo pozvání předsedy dozorčí rady inženýra Tomáše Chreneka a jeho manželky na slavnostní oběd na zámek Koloděje, kde mi zástupci nejvyššího vedení společnosti Agel ještě jednou gratulovali. Při těchto příležitostech jsem poznala zajímavé a sympatické lidi. V medializaci mého úspěchu mi velmi pomohla místní periodika, kde se má tvář v souvislosti se získáním titulu Sestra roku několikrát objevila na titulní straně. To mě jako člověka nezvyklého vystupovat v médiích občas uvádělo do značných rozpaků. Srdečné byly gratulace od spoluobčanů z rodné vesnice. Místní obchod s potravinami vždy při mém příchodu na nákup celý ztichl a pak se všichni po mně dívali a odvážní mi i blahopřáli. V kalendáři měli dokonce poznačeno, kdy budu vystupovat v televizi v pořadu Sama doma. Slzy do očí mi ovšem vháněli někteří moji pacienti. Od nich přicházely gratulace postupně, ale s takovou vervou, že i má asertivita šla stranou.
Ale každá mince má rub a líc. Setkala jsem se taky bohužel se závistí, někdy hodně nepříjemnou ironií. Jak titul náhle přišel, tak i euforie upadá a zde se utvořil prostor pro spekulace a konspirační teorie, které mi nejsou dvakrát příjemné. Během posledního roku se na mém pracovišti odehrály nepříjemné události, které se mě dotkly v nejhlubším nitru. Ochranný val jsem začala budovat už na sklonku minulého roku. Pak přišlo vyhlášení Sestry roku a spousta jiných událostí a já budovala svůj val dál. Již jsem si nenechala líbit věci, které jsou proti mému přesvědčení. Následkem toho mi bylo řečeno, že jsem se po vyhlášení sestrou roku změnila. Nicméně já žádnou změnu nepociťuji, pořád jsem to já a stále dokážu bojovat za férovou věc. Rovněž někteří pacienti, kteří vesměs měli problém s dodržováním přísných režimových opatření a mě si pletli s 24hodinovou pohotovostní službou, na mně nenechali nit suchou.
Nicméně tato pozitiva i negativa považuji za jedinečnou školu života, která bohužel někdy i zabolí u srdce. Samotný galavečer Sestra roku byl úžasný, ale zároveň i vyčerpávající. Celý den měl pro mě ne 24 hodin, ale minimálně délku týdne. Bylo tam tolik nových vjemů, spousta osobností, které jsem poznala, také prostředí, kde se akce konala, bylo pro mě nové a neobvyklé. Nikdy jsem nebyla v zákulisí divadla, nikdy mě nelíčily divadelní maskérky ani jsem v životě nevystupovala sama za sebe na prknech, která znamenají svět a kde člověk neměl emoce pod kontrolou. Jenom mi bylo líto, že jsem se po vyhlášení cítila velmi sama, chyběla mi má nejbližší rodina. Gratulovalo mi tolik významných osobností, ale já jsem si to nebyla schopná na sto procent vychutnat.
Ještě jednou bych chtěla poděkovat lidem, kteří mi pomohli k realizaci mých plánů v zaměstnání, takže dnes mohu se stoprocentní jistotou říct, že povolání se mi stalo koníčkem. Musím a chci zde opakovaně vyzvednout lidi, kteří stáli u startu toho všeho. A to paní magistru Janu Pelikánovou, hlavní sestru Nemocnice Valašské Meziříčí, která se nebála mých nápadů, je mou oporou v zaměstnání a obhájcem mého občasného novátorství. Dále svou přítelkyni doktorku Hanu Locihovou, která pro mě byla největším podnětem a tahounem na branku v mých začátcích a bez které bych stále byla jednou z mnoha, s bezvýznamným pracovním sebevědomím. Právě ona mě naučila dívat se na sesterskou profesi zcela jinak. Díky ní vím, že chybovat je lidské, a dokážu se s tím lépe poprat. Ze srdce oběma moc děkuji.
Vzkaz uchazečům o titul Sestra roku 2016? Bude to uragán. Ačkoli umíte přednášet, jednat s lidmi, víte, co je zrození a umírání, tak v okamžiku, kdy se rozsvítí světla reflektorů, budete mít tmu před očima a podlomená kolena. Ale je potřeba si všechno užívat plnými doušky. Čeká vás tým profesionálů, kteří vám budou, po celou dobu chystání galavečera, plně k dispozici. Navážete nová přátelství a důležité kontakty. Buďte sami sebou. I já měla trému, opakovaně jsem psala hlavní organizátorce Markétě Mikšové, že já asi nebudu to pravé ořechové pro takovou akci, ale teď bych okamžiky v karlínském divadle nevyměnila za nic na světě. Zůstanou v mém srdci už napořád…“
Mgr. Radim Němec,
vrchní sestra psychiatrického oddělení FN v Ostravě a finalista soutěže Sestra roku 2015 v kategorii Přímá ošetřovatelská péče: „Nominací do této prestižní soutěže jsem byl mile překvapen. Když jsem obdržel zprávu, že jsem se dostal do úzkého výběru, byl jsem tak dojat, že jsem měl oči zalité slzami. Uvědomil jsem si také, že je to velký závazek a zodpovědnost, abych nezklamal ty, kteří mne nominovali. Poznal jsem v Praze úžasné lidi, kteří se o nás starali po celý den před večerním vyhlášením soutěže. Cítil jsem se jako hvězda šoubyznysu.
Myslím, že se takové ocenění nerozdává běžně, a upřímně si toho vážím. Ještě dnes mám v živé paměti emoce, které jsem v sobě měl a mám dodnes. V práci jsem svůj úspěch nechtěl příliš prezentovat, protože se stále potýkám s předsudky moc nevyčnívat z řady. Kolegové, kteří se o mém výsledku dozvěděli, mi samozřejmě gratulovali a hodnotili jej jako velký úspěch, a to včetně reprezentace Fakultní nemocnice Ostrava – aspoň mám takový pocit. O další propagaci mého umístění se postarala náměstkyně Mária Dobešová, která, jak jsem vypozoroval, měla velkou radost, poskytla mi podporu a dodala chuť pokračovat v práci.
Jak jsem již řekl, cítil jsem se jako hvězda šoubyznysu. Slavnostní večer byl na vysoké úrovni a tým organizátorů z časopisu Zdravotnictví a medicína se o nás bezvadně staral. Přál bych to zažít každému člověku, hlavně v naší profesi, kde pečujeme o jiné, aby se naopak někdo mile staral o něj. Vzpomínám si živě na atmosféru napětí, abych nic nepokazil, nikoho nezklamal. Zpětně si říkám, že napětí bylo úplně zbytečné. Nominované kolegyně, které jsem poznal, byly milé a skromné společnice, které mne dokázaly uklidnit a povzbudit bez jakéhokoli náznaku soupeřivosti a dravosti. Moc si jejich přítomnosti vážím a tímto jim také děkuji za nezapomenutelné zážitky. Celý večer se nesl v příjemné atmosféře plné vstřícnosti, ale také profesionálního přístupu. A co mě nejvíc překvapilo? Samotné umístění, to jsem opravdu nečekal, moc děkuji všem, kteří mi posílali hlasy. A vám, potenciálním uchazečům o titul Sestra roku, bych rád vzkázal: Ničeho se nebojte, užívejte si večera plnými doušky, nikdy na tento úžasný zážitek nezapomenete. Být sestrou je vyznamenáním, jak před léty řekla docentka Marta Staňková.“
Renata Všetečková,
vrchní sestra oddělení urgentního příjmu dospělých FN Motol v Praze a finalistka soutěže Sestra roku 2015 v kategorii Sestra v managementu a vzdělávání: „Účast v loňském ročníku soutěže můj život nijak neovlivnila. Moje profese mě baví stále stejně. Když jsem se vloni umístila ve finále, kolegové v práci se smáli a kondolovali mi. Na soutěži a slavnostním předávání cen jsem nejvíce ocenila možnost seznámit se s kolegy z jiných nemocnic napříč republikou. Bylo to pro mě přínosné. Co mě ale nepříjemně překvapilo, byl silně neprofesionální přístup médií k referování o soutěži a vyhlašovaným kategoriím, takže docházelo ke zkreslování informací.
Potenciálním uchazečům o titul Sestra roku vzkazuji: Milí soutěžící, užijte si nominaci i krásný večer. Je úplně jedno, kdo bude první a kdo třetí, v každém případě je to pocta a ocenění naší náročné profese.“
Dana Krásová,
sestra specialistka chirurgické JIP, Ústřední vojenská nemocnice v Praze, finalistka soutěže Sestra roku 2015 v kategorii Přímá ošetřovatelská péče: „Když mě redakce měsíčníku Zdravotnictví a medicína oslovila, abych zavzpomínala na Sestru roku 2015, v první řadě jsem si vzpomněla na galavečer v Hudebním divadle Karlín. Vybavila se mi krásná přátelská atmosféra, která nás provázela od dopoledních příprav až do samotného vyhlášení vítězů. Bez sebemenších známek rivality jsme podle mého soudu prožili s nominovanými kolegy zajímavý den v prostorách divadla, kam běžný smrtelník nemá přístup, a kromě milých pořadatelů z redakce Zdravotnictví a medicíny jsme měli možnost setkat se i s několika zajímavými umělci. Co pro mne ale bylo nejhezčí a na co asi nikdy nezapomenu, byla obrovská, troufám si říct největší a nejslyšitelnější podpora mých kolegů, rodiny a přátel. To mě až mrazilo v zádech.
Od samotné nominace jsem v zaměstnání od kolegů cítila krásnou podporu, a proto se mi do finále šlo celkem s lehkostí. Na pódiu to už ale bylo o dost těžší. Odpovídat bez přípravy na otázky všetečného moderátora nám všem, myslím, dalo trochu zabrat. Z reakcí diváků však soudím, že úkol pobavit publikum jsme splnili na jedničku.
Nemyslím si, že by moje účast v soutěži nějak zásadně ovlivnila můj život. Tedy kromě toho, že jsem se seznámila s několika báječnými lidmi z řad kolegů i organizátorů. Nikdy nezapomenu na vždy pozitivní a usměvavou Markétu Mikšovou. A té také děkuji za bezchybně zvládnutou organizaci celého finále a skvělé zážitky.
Co vzkážu nominovaným kolegům a kolegyním? Nebojte se ničeho. Nebudete na to sami, budete mít vedle sebe skvělý tým, který se o vás postará. Hrajte fér a vaše nominace se stane osobní výhrou, ať skončíte na jakémkoli pomyslném stupínku vítězů. Samozřejmě všem, ale hlavně lidem kolem sebe přeji hodně štěstí jak v životě osobním, tak profesním. A mé přání ostatním kolegům napříč odbornostmi a nezávisle na profesi? Těm všem bych přála lepší pracovní podmínky, vyšší finanční ohodnocení a moudré vedoucí pracovníky.“
Viera Ivanovová,
vedoucí střediska Domácí hospicová péče v Hradci Králové a finalistka soutěže Sestra roku 2015 v kategorii Sestra v managementu a vzdělávání: „Soutěž Sestra roku byla příjemným zpestřením mé práce. Přinesla mi do života krásné zážitky ve společnosti zajímavých lidí. Při slavnostním vyhlášení se mě moderátor večera Libor Bouček neplánovaně zčistajasna zeptal na mé přání. Odpověděla jsem, že si přeji, aby domácí hospicová péče byla hrazená ze zdravotního pojištění a dostupná všem, kteří ji potřebují. A co se nestalo… nedávno VZP schválila pokračování pilotního projektu domácího mobilního hospice, který znamená velkou naději na splnění mého přání. Nebojme se vyslovit svá přání, nebojme se mít sny, které nejsou právě reálné a snadno uskutečnitelné. Soutěž Sestra roku přináší příběhy splněných snů a přání, příběhy sester, žen i mužů, kteří při naplňování svého poslání pomáhají druhým. Přihlaste se do soutěže Sestra roku a podělte se tak se všemi o svůj příběh. Možná právě vy podpoříte ostatní, aby se nebáli realizovat svá přání. A svět bude zase o něco hezčí.“
Na fotografii ze slavnostního vyhlášení zleva: Viera Ivanovová, Markéta Mikšová z redakce Zdravotnictví a medicína, Františka Ertlová, Dana Krásová, Renata Všetečková, ředitel divize Medical Services Mladé fronty Karel Novotný, Kateřina Palinčáková, Radim Němec a Marie Křížová