Proti: Leoš Heger, ministr zdravotnictví (TOP 09)
Péče bude zajištěna
Hrozby masových výpovědí jsou nepříjemné, ale lékaři mají v mnohém pravdu. Zdravotnický systém se přestal vyvíjet. Platy dlouhodobě zaostaly za růstem intenzity nemocniční práce a za expanzí nových technologií.
Nemám však v příštím roce možnost zajistit pro zdravotnictví větší množství peněz. Nejde vzít peníze z jiných oblastí jako mnohdy v předchozích letech, systém na krátko bez velkých změn resuscitovat a krátkodobě zdravotníky uklidnit.
Čeká nás tvrdá práce a naděje, že na konci se něco ozdraví. Musí přestat bezbřehé poskytování nákladné péče a je třeba posílit péči ošetřovatelskou, která udrží vážně nemocného pacienta alespoň v maximální pohodě, když už ho nelze při pokročilé nemoci vyléčit. Je na čase zbavit se chaosu a zbytečností, které slouží spíše k odbornému uspokojení a někdy i k alibismu zdravotníků, ale nepřináší jasný prospěch pacientům.
Takové situace spotřebovávají síly a prostředky pro péči, kterou pacienti potřebují. Lékaři je musí odstraňovat a politici musí zajistit podporu. Změny zákonů již připravujeme. To je jediné, co mohu nespokojeným zdravotníkům slíbit.
Pokud nám lékaři neuvěří, nastane jejich postupný exodus do zahraničí a chaos s výpověďmi ke konci roku. Nemocniční péče bude muset být výrazně přeorganizována. Ohrožení pacienti se budou muset soustředit do center, která budou schopna péči poskytovat.
Zbylí zdravotníci se platově posílí ze zdrojů z uvolněných míst a úhrad pojišťoven, které se ušetří na uzavřených odděleních. Není to cynismus, jen popis scénáře, který by mohl nastat. Po státním bankrotu na Islandu klesly zdroje pro zdravotnictví o 30 procent a péče se nezhroutila.
Nechtěl bych, aby k tomu došlo u nás. Provázelo by to velké vypětí zdravotníků a mimořádné nepohodlí pro pacienty. Péče by ale zajištěna byla. Pro zbylé zdravotníky by šlo o zkušenost srovnatelnou s praxí z nejtvrdších pobytů v zahraničí a byla by očistná.
Nám, kteří ve zdravotnictví hodláme i přes hrozící krizi zůstat, to nepřeji. Věřím, že převládnou lidé, kteří pomohou ozdravné kúře právě tím, že zůstanou.
Pro: Miloš Voleman, lékař, člen předsednictva Lékařského odborového klubu
Léčba šokem
Ohrožují nás již delší dobu, ale není ochota si to připustit. Situace ve zdravotnictví připomíná situaci pacienta s chudokrevností. Pokud organismus ztrácí krev pozvolna, je schopen se adaptovat, a navenek pak takový pacient může vypadat docela dobře. Přitom objektivní hodnoty mohou být velmi špatné. A pokud překročí určitou hranici, pak už není cesty k vyléčení.
My se nyní nacházíme někde nad tou nezvratnou hranicí. Kolik zdravotníků v systému skutečně chybí, se nikdo ani nepokusil zjistit. Obecně se ví, že zdravotníci jsou špatně placeni a pracovně velmi přetěžováni. Objektivní hodnoty neznáme. Platy vypadají statisticky dobře, ale jsou uváděny včetně přesčasové práce. A kolik práce navíc zdravotník skutečně odvede, nikdo neví.
Příslušné výkazy jsou v masivním rozsahu falšovány (například můj zaměstnavatel mi vůbec nevede statistiku odpracovaných hodin nad rámec mého základního úvazku; obchází to tím, že s ním mám uzavřeny celkem tři různé pracovní poměry).
Kdyby tolik jako lékař pracoval řidič autobusu, byl by z toho hned skandál a noviny by psaly o ohrožení veřejnosti. U zdravotníka je to všem jedno.
Neutěšené poměry vyhánějí lékaře z českých nemocnic do zahraničí již dlouho. Původně malý potůček den ode dne sílí. A jak lékařů ubývá, zhoršují se podmínky pro ty zbylé. Jsme v začarovaném kruhu. Akce „Děkujeme, odcházíme“ není o organizovaném odchodu lékařů do zahraničí.
Její cíl je přesně opačný - zastavit dlouhodobou personální devastaci českého zdravotnictví tím, že zdravotníkům budou vytvořeny takové podmínky, aby už do zahraničí odcházet nemuseli.
Dvacet let slyšíme jen sliby. Patnáct let na neúnosné poměry ve zdravotnictví upozorňujeme. Politiky to nezajímá.
Dokud systém nezkolabuje, nechtějí nic řešit. Ale řešení už nejde odkládat. Hromadná výpověď je tvrdý krok. Ale nic jiného než pořádný šok naše politiky k činnosti nepřiměje.
Snad už jim dojde, že lékař bez nemocnice měsíc přežije. Zdravotnictví bez lékařů nevydrží ani deset minut.