Ombudsmanova léčba slovem

Moje práce? Snažit se lidem vysvětlovat, že právo je jen pokus o spravedlnost, říká veřejný ochránce práv Otakar Motejl

V

stupní hale brněnské kanceláře ombudsmana do-minuje poměrně malá socha slepé spravedlnosti od slepé výtvarnice Boženy Vavrekové. Otakar Motejl je jen o málo vyšší než socha. Když ho ZDN požádaly, jestli by se nenechal vedle sochy vyfotografovat, zeptal se: „Přinesete sochu sem, nebo mě odnesete k soše?“ Nakonec se k soše dopravil (bez problému) sám, vrátný před ním vyskočil do pozoru a Otakar Motejl se ješ-tě pokoušel smlouvat, jestli by nebylo možné vyfotit ho raději zezadu než zepředu. „Já nevím, co je to za klišé, že se lidé fotí zepředu. Mě by se mělo fotit jen zezadu.“

V rádiu jste nedávno řekl, že lidé by v ombudsmanovi chtěli mít zároveň lékaře a hlídače a že vy byste byl radši lékařem než hlídačem. Jako lékař ovšem nemáte k dispozici moc léků - tím nejdrsnějším prostředkem, když už nic jiného nezabírá, je zveřejnění případu.

To, co provozujeme, je trošku homeopatie. Ale osobně jsem přesvědčen, že velmi často pomáháme lidem slovem. Dokonce pomáháme i těm, kteří se na nás obracejí s věc